MANIFESTAČNÍ PETICE ZA ODSTOUPENÍ PREZIDENTA MILOŠE ZEMANA

Jak už vás Kosa informovala ve svém pátečním vydání, to,co si říká Evropské hodnoty, resp. její sekce pod ještě údernějším názvem Kremlin Watch vydalo cosi, co nazvalo ANALÝZA. Abych byl úplně přesný – má to být analýza stížnosti na sotva uvěřitelné množství přehmatů a dezinformací, kterých se ve svém zpravodajství o ukrajinském konfliktu dlouhodobě dopouštěla/dopouští Česká televize a kterou vypracoval a na Kavčí hory donesl jeden z autorů Kosy – Petr Pražák, píšící pod značkou PP.Který také okamžitě na tuto „analýzu“ reagoval, takže 17.6. jste si mohli přečíst jeho bleskovou odpověď

Televizní stížnost – PP odpovídá Kremlin Watch

Já jsem tehdy slíbil, že tohle nenechám bez povšimnutí, jen že to bude chvilku trvat. A sliby, jak známo, se mají plnit. Nejen o Vánocích.

Jakub Janda už v předstihu informoval, že tzv. Evropské hodnoty si na televizní stížnost důkladně posvítí… Viz

Janda doslova napsal:

Červen bude skvělej měsíc.

S různými partnery zveřejníme:

– přehledovou mapu české pro-kremelské scény
– přehled aktivit prezidenta republiky, kterými přímo poškozuje strategické bezpečnostní zájmy ČR dle platné Bezpečnostní strategie státu
– mapu českých pro-kremelských webů
– rozjedeme kampaň, která z těchto webů dostane reklamu slušných firem
– detailní analýzu obsahu top 4 českých pro-kremelských webů
– návrh české strategie proti dezinformačním kampaním
– evropskou strategii proti dezinformačním kampaním se zhruba 50 konkrétními kroky
– analýzu stížnosti o informování ČT o Ukrajině
– terminologická doporučení, jak čemu a komu na Ukrajině říkat
– analýzu právních nástrojů proti potírání dezinformačních kampaní

Kremlin Watch, think-tank Evropské hodnoty.

Bojovat se musí.

Vidíte ten záběr? Tu šíři? Tu univerzalitu?

Nejen, že je schopen dokonale popsat a zmapovat ohniska štvavé a podvratné propagandy v naší zemi, vedle toho , levou zadní stihne uhlídat vlastizrádné aktivity prezidenta republiky, rozjet kampaň, která zbaví místní centra ideologické diverze reklamy a tím i peněz, nutných na provoz, z kterých u 4 nejhlavnějších provede DETAILNÍ rozbor jejich obsahu, ale jen tak mimochodem si ještě stihne střihnout návrh české, ale co české -CELOEVROPSKÉ strategie proti dezinformačním kampaním, s ne méně než 50-ti konkrétními kroky a vše doplnit a završit analýzou právních nástrojů proti potírání dezinformačních kampaní ! Malý ten, kdo má jen malý cíl! Evropa potřebuje, dle Jakuba Jandy a jeho souputníků naprosto nezbytně nové aktualizované

Malleus maleficarum

tedy Kladivo na čarodejnice!

Dovolím si přetisknout o Kladivu z Wikipedie toto:

Kniha je rozdělena do tří částí:
1.Bůh Všemohoucí a jeho souhlas, Ďábel, čarodějnice – zabývá se ďáblem, čarodějnicemi a čaroději, definicí čarodějnictví a jeho reálností.
2.Metody a pakty spolčených čarodějnic, jak je objevit, jak je rozpustit, projevy čarodějnictví a obrana proti němu, likvidace následků čarodějnictví.
3.Soudní (církevní i civilní) procesy, mučení, tresty – návod pro inkvizitory, jak nejlépe usvědčit obviněné ze spolku s ďáblem. Autoři se snaží dodat věrohodnost své knize tím, že vyprávějí příběhy „ze života“, které dokazují existenci čarodějnictví. Vyzdvihují význam udavačství.

Stačí nahradit slovo čarodějnice -termínem prokremelské weby nebo prokremelská scéna,či slovní spojení projevy čarodějnictví a obrana proti němu, likvidace následků čarodějnictví Jandovými evropskou/českou strategii proti dezinformačním kampaním se zhruba 50 konkrétními kroky a zejména Soudní (církevní i civilní) procesy, mučení, tresty – návod pro inkvizitory, jak nejlépe usvědčit obviněné ze spolku s ďáblem. dát dnešního výraziva ve formě – analýzu právních nástrojů proti potírání dezinformačních kampaní a je to jako noha!!!Text z roku 1486 je naprosto aktuální a funkční i dnes, neb Wikipedie praví že…

Kniha poskytuje dosti věrný obraz své doby, charakterizované strachem a nejistotou, kde obyvatelé Evropy hledali viníky situace… a že …sepsání díla mělo přesvědčit současníky o nebezpečí čarodějnictví a získat spolupracovníky na jeho potírání….

Smekám před Jakubem Jandou! Dnes poprvé a nikoli naposled….

Jenže tenhle článek má být věnován úzce tomu co z toho jeho kladivově čarodejnického spolku vypadlo ohledně PP a jeho stížnosti. Což uznávám, že pro někoho, kdo si troufá radit celému světu- eh čo to tárám – zatím jen jandovsky skromně -pouze celé Evropě,je jen droboučká lapálie, která je téměř pod jeho rozlišovací schopnost. Přesto i této téměř zanedbatelné banalitě věnoval svůj čas a svou pozornost!Takže smekám před ním podruhé!

Přiznám sebekriticky, že kdybych byl v jeho pozici, toho, kdo vytváří celoevropské návody na hon a zničení čarodejnic, tak bych nějakou stížnost v zemičce rozměru a váhy České republiky, vůbec neřešil… Neměl bych na to čas. Ale komu čest, tomu čest!

Ale je nejvyšší čas se vrátit k tomu, co ohledně stížnosti vypracované PP zjistil Kremlin Watch.

Link na celou analýzu jsem už dával, ale pro jistotu – ještě jednou

Do tohoto článku, který asi bude delší než obvykle dám jenom kompendum závěrů

Hodnocení stížnosti na zpravodajství České televize o Ukrajině

16.6.2016

„Demokratické instituce, mezi které se Česká televize jako klíčové veřejnoprávní médium počítá, jsou pod konstantním agresivním tlakem dezinformačních snah Putinova Ruska a jeho spojenců. Jejich cílem je oslabit, umlčet, či zásadně snížit legitimitu demokratických institucí západních států. K tomuto cíli směřuje i snaha poškodit Českou televizi, kterou můžeme z české dezinformační scény sledovat systematicky.“

Na Radu ČT dorazila rozsáhlá stížnost na informování ČT o ruské agresi na Ukrajině. V tomto textu se budeme věnovat charakteristikám samotného dokumentu a způsobu jeho zpracování. Autorem je analytik programu Kremlin Watch Roman Máca.

Po hodnocení samotné téměř pětisetstránkové žádosti a ukázce šesti modelových příkladů, jaké metodologické a faktické chyby se v ní objevují, dochází k závěru, že:

◾ ◾Mezi hlavní opěrné body stížnosti patří důraz na použití prokremelského narativu a pohledu pro popis osob a výkladu událostí.
◾Často se také objevuje orientace na drobné detaily.
◾Rozporován je rovněž celkový obraz, kdy je očividný komplexní obraz kritizován subjektivním pohledem.
◾Dále dochází k tlaku na využití „alternativních“ zdrojů a začlenění do zpravodajství takových zpráv a jejich výkladu dle pohledu stěžovatele.
◾Objevují se i výtky k opomíjení dalších zdrojů vztahujících se k tématu, což je v tzv. rychloobrátkovém zpravodajství nemožné.
◾Celý pokus hodnotíme jako další z dezinformačních snah, jak napadnout jednu z demokratických institucí.

Hned úvodem přiznávám svou nedostatečnou, sám se stydím napsat vzdělanost, takže radši sečtělost- musel jsem se podívat, co přesně znamená slovo narativ…. Vím, že ve společenství vzdělanců a alfabetů jako je Janda a konkrétní tvůrce oné „analýzy“ – jistý Máca, už tímhle konstatováním jsem out , takže před Jakubem Jandou smekám potřetí. Ale musel jsem si ověřit, jestli se PP nedopustil nějakého hrubého faulu a nepřístojnosti, které mi unikly při redakci jeho příspěvků na Kose nebo nepoužil nějakou podpásovou manipulativní metodu, když svou stížnost koncipoval. Tudíž jsem nedočkavě opět testoval Wikipedii a našel tam toto:

Pojem narativ označuje jak mluvené, tak psané vyprávění. Dále ale může také představovat obrazovou, pohybovou a hudební činnost, či jejich kombinace. Základem vyprávění jsou dva sociální subjekty, a to vypravěč a posluchač[2]. Kořeny počátku narativů sahají až do antického Řecka, konkrétně k řeckému filosofovi Aristotelovi. Ve svém díle Poetika jako první nastoluje myšlenku vyprávění. Tuto činnost charakterizují po sobě jdoucí události. Vyprávění by mělo mít předem danou stálou strukturu – úvod, stať a závěr[3].

Ulevilo se mi!!!! Jde o metodu vyprávění, kterou vymyslel a jako první používal poslední světový encyklopedista – Aristoteles… Potud vše v pořádku, tak kde je problém? Jo vlastně jasná páka! – ten narartiv PP je PROKREMELSKÝ! Marně projíždím Stížnost podanou Petrem Pražákem a hledám v ní nějaké nějaké VYPRÁVĚNÍ!!!! Nemluvě o dvou sociálních subjektech v tom případném vyprávění.

Ne ta stížnost je stížnost, jak má být. Upozornění na konkrétní úlet ve zpravodajství ČT, s vyzdrojovaným doložením přesného času vysílání, konkrétního pochybení a popsání toho, jak to ve skutečnosti bylo!!! Marně hledám nějaké vyprávění, které by alespoň vzdáleně pasovalo do rámce stanoveného Aristotelem pro narativ – tedy úvod, stať i závěr…. Opravdu marně. Jen klasická stížnost ve své krystalické formě.

Nemluvě o tom, že ta stížnost není PROKREMELSKÁ, což už jsem psal posledně, když jsem účtoval s Jandovou hysterickou reakcí na to, že se taková stížnost vůbec objevila! Jde o stížnost KONCESIONÁŘE české televize na to, co za své peníze od ČT dostává! Protože a nejen on se domnívá, že ČT se z veřejnoprávní informační instituce stala pouze hlásnou troubou jisté propagandy. A nejenom dojem, on to potvrdil i televizní radní Janouškovec svým dnes už absolutně klasickým výrokem:

„Je to skutečně tak, že Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků, nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení. Česká televize se na to nesmí dívat tak, jako kdyby byla součástí současného Ruska, které nikdy žádné humanistické tradice v evropském slova smyslu nemělo. To bychom museli vystoupit z Evropské unie,“

Věřím, že tenhle výrok Janda s Mácou znají. A nepochybně by nyní odvětili, že

-s Janouškovcem souhlasí

-a proto že aplikují i tu část, že ČT zkrátka musí o čemkoli referovat zásadně nikoli jak ukazují ověřitelná fakta, ale především tak, jak právě stanoví Evropská unie, ale zejména ne, aby to náhodou bylo v souladu s pohledem Moskvy. Když to budu parafrázovat podle dnes už rovněž superklasického výroku Jiřiny Šiklové – je nutné se mýlit s Evropskou unií než mít pravdu s Ruskem!

Chci Jandovi a Mácovi sdělit, že normální je pokud možno se nemýlit s nikým! Absolutně s nikým. Ani s EU, ani s USA a přirozeně – už vůbec ne s Kremlem! To platí pro každého soudného a dospělého člověka. A dvakrát, či spíše třikrát, by totéž mělo platit pro veřejnoprávní media, financovaná občany!!! Jinak ztrácí smysl.

Nemluvě o takové drobnosti jako je statut České televize, který naprosto přesně specifikuje její poslání! Dovolím si ze statutu ČT ocitovat znění článku II.

Článek II

VEŘEJNÁ SLUŽBA ČESKÉ TELEVIZE

Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání stanovené zákonem o ČT, jsou zejména

-poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů;

-přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky;

-vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti;

-rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin;

-výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež.

PP neudělal nic jiného, než že si dovolil sepsat prohřešky České televize proti jejímu vlastnímu klíčovému dokumentu a požádal, s doložením chyb a omylů proti poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací o zjednání nápravy. Nic víc.

Jsem na 1500 slovech a vlastně pořád ještě v úvodu… Co s tím? No původně jsem si myslel, že ten Mácův výtvor a s hrdým názvem ANALÝZA, vezmu bod po bodu a podrobím jeden každý přezkoumání a konfrontaci s realitou, jenže to by mi vyšlo tak na týdenní seriál. A na to opravdu nemám čas. Ne, pokud se chci věnovat ještě jiným věce , ne pokud by v tomhle týdnu měla být dvě vysílání na Slobodném vysielači, ne pokud chci vidět nějaký fotbálek na ME, ne pokud mne nemá zabít moje dobrá žena Karkule, ne pokud mám dodržovat nějaký zdravotní rytmus, ne pokud….ne pokud… ne pokud….

Takže zbývá jediné, vypustit všechno, co ve své odpovědi napsal Petr Pražák a věnovat se především tomu,co nepojednal nebo jen málo. Tedy odpustím si rozbory bodu 1,2,3 té Mácoviny. Přesněji, měl bych si odpustit. Ale nedokáži to. Úplně pominu bod 1. který už opravdu vyčerpávajícím způsobem vyřídil PP.

k bodu 2 – O autorovi mi nezbude , než dodat vedle odpovědi PP následující:

Jde o zjevný pokus Kremlin Watch nějak difamovat autora. Ačkoli ten plně vyhověl při psaní stížnosti i jejím podání zákonu! Největším problémem Kremlin Watch je evidetně to, že jaksi nezanechal elektronickou stopu. Zřejmě tenhle fakt je už sám o sobě, pro ten spolek postačující k tomu, aby občan bez elektronické stopy /tedy nejméně takové, kterou nenalezne jakýsi Máca/ byl zbaven svého občanského práva – např. podání stížnosti….

Chci Jakuba Jandu a jemu podobné upozornit, že stížnost nesmí být podávajícímu k újmě, takže už jakékoli přímé napadnutí osoby stěžovatele /např . spekulací o jeho motivech a ve spojení s konkrétně uplatněnou verzí proruského agenta / ze strany Kremlin Watch je protizákonné. A pokud má Janda s Macou problém s tím, že PP udal svoji adresu, kterou musel prokázat platným dokladem a ta adresa vede na ověřitelně existující a obývaný dům, uniká mi, co měl PP jaksi v nepořádku. Měl se snad PP, před podáním stížnosti dostavit na adresu Evropských hodnot -Vlkova 36, 130 00 Praha 3 a tam se nechat perlustrovat osobně Jandou a Mácou? Pokud ano, pak oběma sděluji, že osoba stěžovatele ze zákona požívá ochrany osobních údajů, že jim do toho nic není a že je to jen mezi Petrem Pražákem a Českou televizí!

k bodu 3- Motivace

Máca usoudil toto:

Na stížnost tak lze nahlížet nejen pouze jako na výtky ke konkrétnímu obsahu zpravodajství, ale také jako na snahu k očernění instituce, což je v dlouhodobém zájmu Putinova Ruska.Cílem tak může být vtažení ČT do nekonečné debaty o nepodstatných drobnostech, její vyčerpání reagováním na značné množství stížností, znevěrohodnění a pošlapání autority instituce.

Tohle, dle mého soudu už zavání nejméně pomluvou a urážkou na cti! Jde vlastně o konstatování, že PP je agent cizí mocnosti a koná s cílem rozvrácení ústavního pořádku v České republice…. Nejsem právník, netuším jestli je to opravdu zralé na soudní pojednávání. Kdyby náhodou ano, pak by mne zajímalo, jak by Janda s Mácou unesli důkazní břemeno! Řekl bych, že se pohybují na mimořádně tenkém ledě! Jakkoli nepochybuji, že kdyby k nějakému procesu mělo dojít, že by zcela jistě snadno našli prostředky na ty nejdražší a nejmazanější advokáty, kteří v ČR jsou. Na rozdíl od PP.

Jsem si jistý, ale že by se všichni ti sokolové práva i tak docela zapotili, protože nutně musí platit, že stížnost je platná a musí se provést náprava, i kdyby byla oprávněná jen částečně – i zde je totiž důkazní břemeno na straně ČT! Ta musí vyvrátit všechny body, obsažené ve stížnosti Zpochybnění některých bodů NEDISKVALIFIKUJE stížnost jako celek!

No a tím jsme se vlastně dostali k tomu, co jsme chtěl dneska vlastně pojednat zejména – tedy tomu, co z „analýzy“ vypadlo, že je jako špatně. Tedy konkrétně a doložitelně špatně.

Ale jsme na 2400 slovech. Nejméně ještě jednou tolik ještě určitě přidám. Takže to pro dnešek ukončíme – zítra je také den! A já své rozbory, jak je kosířům dobře známo, dělám velmi důkladně. A těch devět údajných omylů, které Kremlin Watch byly schopny, kromě obecných klišé v 500 stránkové stížnosti najít!!!! / slovy devět – z 500-ti set stránek/ si hodlám opravdu důsledně a velmi podrobně přezkoumám. Na obecné bláboly totiž neslyším.

takže – pokračování zítra.

#85382: - Gratulujeme! 

T. Halík je synem otce, který v roce 1918 demonstrativně vystoupil z katolické církve a od roku 1945 do roku 1953 pracoval na Ministerstvu informací (de facto ministerstvu cenzury), tedy v nejhorších letech, kdy byla tímto úřadem naprosto zlikvidována svoboda tisku a svobodného projevu. V roce 1954 (sic!) se Halíkův otec stává editorem díla Karla Čapka, tedy v době, kdy Čapek byl komunisty považován za nepřátelského spisovatele. Kde se vzala ta vyvolenost?

Sám Tomáš Halík pak dílo otce vydává v roce 1976 (sic!). Kdo asi tak mohl v době tvrdého normalizačního utahování šroubů publikovat? Režimu nepřátelské osoby rozhodně ne!

Halík v roce 1972 píše svou v podstatě jedinou samostatnou „odbornou práci“, a to „Křesťanství jako utopie“. Byl za ni oceněn Ústavem ateismu. Podle svých slov však konvertoval koncem 60. let ke křesťanství. Co mu tedy lze vlastně věřit?

Normalizační kariérista

Normalizační politika KSČ tvrdě postihuje odpůrce, zejména však reformní komunisty. Rozsáhlé personální čistky se týkají zejména organizací, které umožňovaly vycestování do zahraničí a které byly pod tvrdou kontrolou StB. Vyhození jsou nahrazováni lidmi, kteří jsou ochotni – pod heslem „není čas na hrdinství“ – sloužit novému režimu.

Halík neváhal a zaměstnal se v letech 1972-1975 v Chemoprojektu! (V této instituci se bez vědomí StB nevyčural ani vrátný – zahraniční úkoly, moře citlivých údajů). Zároveň přednášel v Chemapolu („proslulý“ podnik zahraničního obchodu).

V roce 1975 Halík povýšil a začal pracovat jako psycholog (doklady o tomto jeho vzdělání chybí) na Institutu Ministerstva průmyslu České socialistické republiky, kde připravoval vedoucí! kádry (de facto řadu polistopadových tunelářů). Zůstal tam až do roku 1984. Během této doby publikoval s jistým Kuchyňkou práci, která posloužila mj. i Vysoké škole SNB. Ale i tady se v podstatě pouze připodepsal, neb koncepčně pracovat Halík nikdy neuměl.

Pak se stává psychterapeutem na Protialkoholním oddělení Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice UK, kde přečká až do převratu.

Halík odsouhlasil posrpnovou politiku strany a agilně plnil vše, co komunistům na očích viděl. Zastupoval vedoucího Brigády socialistické práce, byl důvěrníkem ROH, absolvoval podnikové školení pro nestraníky a dvouleté studium stranického vzdělávání a dokonce vzorně zahajoval školení nestraníků.

V NDR absolvoval kurs soc. psych. výcviku. Zahrál si také roli psychologa ve filmu normalizačního režiséra Jireše (Katapult).

Odmítl podepsat Chartu 77, nikdy se neúčastnil žádného protikomunistického hnutí, nepodepsal žádný protistátní dokument. Jako údajně tajně vysvěcený kněz sloužil první mši v roce 1990. Proč tedy byl (jestliže byl) vysvěcen na kněze.

Po listopadu 89

Halík se pokouší intenzivně pronikat do církevního prostoru. Přímo do politiky nemluví, ale je známý tím, že neustále zkoumá, co kdo ví o jeho minulosti. Rád by dělal kariéru, ale bojí se svého stínu. Pro nové vedení církve je podezřelý ze spolupráce s StB, ale podobných podezření je všude kolem tolik, že mu v tomto ohledu nakonec nikdo moc pozornosti nevěnuje. Stane se generálním sekretářem České biskupské konference, prezidentem České křesťanské akademie, kterou založil prof. Zvěřina (Docházel přece před listopadem do podzemních teologických kroužků.) a učí na Katolické teologické fakultě. Pokouší se hezky po estébácku diskreditovat svého odpůrce prof. Wolfa coby psychicky nemocného člověka. Nakonec však musí opustit fakultu (jeho názory jsou v rozporu s učením církve) a je fakticky vyhozen i z pozice gen. sekretáře ČBK.

Soustředí se proto na „akademickou“ kariéru. Má totiž pocit, že se vrátí éra 1. republiky a on by mohl být oním profesorem, jenž má plat na úrovni ministra a zásadním způsobem hovoří do věcí veřejných. Postupně se tedy stane stane docentem a profesorem. Připíná si tituly a doufá, že v tom spočívá všechna moc a sláva. Je tu však jeden problém. Není schopen sepsat řádnou odbornou práci, jež by byla alespoň na domácí scéně respektována. Stane se tedy profesorem sociologie, aniž by kdo znal nějakou jeho seriozní odbornou práci, sociologický výzkum ... Tváří se jako teolog a psycholog, ale důkazy nalézt nelze. Jde tak daleko, že nakonec sám sebe označí za filozofa. Při zoufalé úrovni analytického a syntetického myšlení Halíka, jeho neschopnosti vypořádat se s elementárním zákonitostmi přírodních věd, je tato sebeprojekce opravdu hodně tragikomická.

Nakonec najde východisko. Začne psát knihy o sobě, jež jsou protkány citáty moudrých (on sám si žádnými vlastními názory moc jistý není). Knihy a jejich překlady jsou bohatě dotovány (zejména z Německa, neboť Halík ostře hájí zájmy Sudetských Němců a EU a nadbíhá v Německu kdekomu), a tak nehrozí žádné riziko pro nakladatele. Kniha vždy vyjde za dotační peníze a Halík z ní dostane svůj příjem (jedna z odměn za veřejné politické vystupování). V knihách se neustále opakuje a vydává každý rok jednu (jak pravil kritik: vždy se jedná o několikrát použité ponožky). Jednoho dne se osmělí a trik vyjde. Přihlásí své knihy jako odborné práce do tzv. RIV a díky tomu dostane na katedru FFUK velmi slušné peníze. Je to evidentní podvod po všech stránkách.

Halíkovi však akademická půda nestačí. Není to pořád ono. Žádné fanfáry, komže, trůny, o kterých tak často snil. Chce být politikem, minimálně prezidentem ČR. Co naplat, že všechny jeho minulostní politické úvahy mají mimořádně infantilní úroveň a jeho prognózy se svojí přesností blíží nule. Je sveřepě přesvědčen o své vyvolenosti. Halík tak dlouho olizuje Havlovi boty, až se dočká veřejně vyřčené věty: Halík by mohl být prezidentem. Od té doby podepisuje jakoukoli petici a dohání to, co jako slouha předlistopadového režimu zameškal. Rád by se zviditelnil i na toaletním papíru. Peníze také nezanedbává a napojí se zejména na penězovody z EU. Vystupuje kde to jen jde, zvláště na církevní i akademické půdě v různých zemích. Nikdo však neví, co tam říká a pro koho to dělá. Zpětná vazba chybí. Víme jen, že všechny jeho cesty jsou placeny a že Halík by nikdy nic neplatil ze svého (další jeho pozoruhodný charakterový rys).

Před rokem se v médiích objevily informace o Halíkově temné minulosti. Halíkovi přátelé zapracovali a tvrdě lobovali za to, aby mu byla udělena Templetonova cena. Zvláště si dali záležet, aby v odůvodnění byla pochválena jeho vylhaná předlistopadová minulost (Templeton sám se dal slyšet, že o Halíkovi nikdy neslyšel.). Dále je oceněna Halíkova práce na poli mezináboženského dialogu. Halík, kromě jednostranných řečí ex katedra, prakticky nikdy žádný mezináboženský dialog nevedl. Brání mu v tom faktická neznalost. Není prostě schopen obstát ve vyhrocené diskusi. Ve skutečnosti totiž nerozumí ani Islámu, ani svému oblíbenému budhismu. A přitom je to tak jednoduché. Nechť religionista konečně napíše odbornou práci. Cena je však doprovozena nemalou finanční částkou. A tak se jistě dočkáme nové odrůdy impotentního Fóra 2000, což je přehlídka ztraceného času a vyhozených peněz.

Halík se v podstatě neustále prezentuje a vnucuje veřejnosti sám. Když jej někam nepozvali a on si myslí, že by tam měl být, požádá oddanou služku, aby mu zařídila pozvánku, protože pak to vypadá, že byl chtěn. Zprávy o svých zahraničních vystoupeních si píše sám a žádá poté Českou křesťanskou akademii, aby tyto jeho zvěsti o sobě sama rozeslala na různé adresy a tím ji objektivizovala. Žena, která tak činí, nikdy na žádné podobné akci nebyla a poslušně na sebe bere odpovědnost za Halíkovu sebeprezentaci.

Halíkova témata a charakter

Halík tvrdí, že akcent na rodinu je nebezpečný a povzbuzuje fašismus (!). Důraz na pouhé občanství, tedy na atomizaci společnosti na jednotlivce, je naopak v pořádku. Halík tak hloupě glorifikuje sovětský model, kdy loajalita k státu byla důležitější než loajalita k rodině. Halík tak dnes prosazuje společnost, jež bude ovládána jeho nadnárodními chlebodárci.

Halík prosazuje multikulturní koncept, který opomíjí tradiční uspořádání naší společnosti. Zbaběle se vyhýbá praktické pomoci pronásledovaným křesťanům, nenávidí slovanské pravoslaví, ale úlisně řeší problémy muslimů v ČR.

Halík je na objednávku ochoten zdůvodnit cokoli proti našemu tradičnímu světu. Nejkřiklavější bylo jeho prosazování bombardování Jugoslávie. Stačilo, aby tento nehorázný zločin podporoval Havel a Albrightová. I v jiných případech však rád zmíní nutnost globalizace a papouškuje, co si zejména Jiří Pehe přeje. Rád volá do zbraně, ale když na něho někdo zadupe, rychle chameleonsky obrací.

Halík se tváří nadnárodně, normální vlastenectví má za neonacismus a fašismus 2. republiky a všechno české mu připadá malé. Opakuje: Neumíme si vládnout sami, a proto nám musí vládnout EU. Tváří se jako součást elit, které jsou nadřazeny místnímu obyvatelstvu. Je však pouhým otrokem oněch samozvaných elit.

Halík obdivuje bohaté a mocné (např. Bakalu). Sponzoroval jej mj. i syn bývalého předsedy vlády ČSR Korčák ml. Rád se nechává vozit limuzínou, působí mu rozkoš překračovat pravidla silničního provozu, neb si tak potvrzuje svojí výjimečnost (sám řídit neumí). Štítí se chudobných, i když o nich s nechutí občas slovo prohodí. Bojí se konfrontace s normálními muži, protože ví, že je psychicky i morálně slabý. Je zbabělý a svoje problémy řeší udavačstvím a kuloárním jednáním.

Halík se bojí konfrontace s lidmi, kteří fundovaně odporují jeho „myšlenkovému“ světu. Vždy utekl před podobnou diskusí, jelikož by vyšla najevo jeho nejistota a nevzdělanost. I při přátelské diskusi, v níž vystupují lidé jemu blízcí, a to v oborech, ke kterým se hlásí, víceméně mlčí, protože se bojí své nedostatečnosti.

Halík je relativně zdatný rétor, jenž nikdy nic relevantního neřekne, klouže po povrchu a vytváří zdání, že ví cosi, co ostatní nemohou postřehnout. V osobním kontaktu však překypuje materiálním konformismem a vulgárností. Jeho neustálé narážky na vliv zednářů mají zjevně působit dojmem, že je součástí mocných, kteří hýbou světem. Tento jeho komplex vytváří koktail: Čapek – pozůstalost – zednáři – jedináček – touha po výjimečnosti - narcismus – matka (o níž nechce mluvit) – touha po kariéře za každou cenu – uzavřenost – úzkost - strach z normálních lidí – nedostatek opravdových přátel - jednání za zády.

Halík se rád vydává za velkého znalce umění. Budiž řečeno, že tato část jeho budování image je mimořádně směšná. Halíkův vztah k múzám je toporný a školometský. Prezentuje to, co bylo tisíckrát řečeno, tedy tzv. prověřené hodnoty. Mne si stařecké strniště a banálně posuzuje umělecký svět od Beethovena po Čapka. Chtěl by být prostě vším.

Halík nerespektuje dogmata katolické církve (zpochybňuje např. posmrtný život Zmrtvýchvstání...). Proč tedy působí jako její kněz? Jaké je jeho skutečné poslání?

Halíkovo nejbližší okolí a několik zrcadel pravdy

Nejdůležitější osobou, se kterou to Halík táhne od 80. let, je jistá RNDr. Scarlett Vasiluková – Rešlová, CSc. (CSc. se udělovalo až po schválení KSČ.) Tato vdaná žena s Halíkem dlouho vytvářela tandem, starala se mu o domácnost a organizovala mu život. Byla to údajně emigrantka, ale před listopadem s ním klidně v ČSSR publikovala článek. Sama měla po listopadu politické ambice, ale byla z toho „pouze“ stáž na Michiganské univerzitě. Dle svých slov jela před listopadem do Říma, aby tam ovlivnila příští jmenování pražského arcibiskupa. V čí prospěch? I ona se katolické víře vysmívá, leč s „katolickým knězem“ Halíkem setrvává dodnes. Dle různých pozorovatelů se jedná o vynucený vztah. Kým?

P. Odilo Štampacha považoval Halík za „to nejsympatičtější Odilo“ a nějaký čas s ním bydlel. Tento samolibý člen dominikánského řádu, odešel ostentativně z katolické církve, veřejně se přiznal k zednářství a začal střídat církve jako boty. Hraje si na religionistu, nejraději se však také vyslovuje k politice, homosexualitě atd. Po teatrálním přiznání se ke svobodnému zednářství mu měl Halík vyhrožovat, že z něj udělají malou rybu. Kdo jsou oni ti, jež tak učiní? K O. Štampachovi existuje také inspirativní svazek StB.

K P. Reinsbergovi se Halík také velmi rád vztahoval, neb byl významnou předlistopadovou církevní autoritou. Halík ho však měl raději až po smrti. Vyprávěl o jejich krásném vztahu, leč farníci P. Reinsberga hovořili jinak. Halík byl pro něho obyčejný oportunista a mimořádně nafoukaný egocentrik.

Také by byl rád, kdyby jej chválil zesnulý P. Oto Mádr, poslední skutečný teolog české katolické církve. On tak však nečinil a považoval jeho narcismus, nafoukanost a nedisciplinovanost za vážnou charakterovou vadu. Halík se pomstil a pohrdavě napsal, že Mádr pocházel z malých poměrů, čímž chtěl dát najevo, že jeho původ je mnohem významnější. Kdo však Halíka zná zblízka ví, že je to buran, který se obléká jako švihák z NDR a na recepci umí překvapit nedůstojnou poživačností a neznalostí etikety. Hraje si na něco, co nikdy tento domažlický syn starých rodičů nebyl. Mádr byl ovšem šlechtic ducha a vysoce jej převyšoval intelektuálně i mravně.

Prof. P. Petr Piťha měl Halíka duchovně formovat. Výsledek: Halík pomlouvá Piťhu kudy chodí a nesrovnatelně vzdělanější, kultivovanější a duchovnější Piťha je velmi zklamán tím, co z jeho učně vyrostlo.

kompiloval z otevřených a osobních zdrojů Daniel Solis

pozn. redakce: Autor článku si stojí za tím, že může vše doložit.