Omluva za Tibet 2014

Kompletní text prohlášení, které dnes na jednání v Pekingu přijali český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a jeho čínský protějšek Wang I, je ZDE, píše Petr Michal.

Z hlediska postoje k Tibetu a lidským právům jsou klíčové následující dva odstavce:

"Obě strany respektují cesty rozvoje zvolené s ohledem na situaci v obou zemích a jejich vnitřní a zahraniční politiku. Znovu potvrdily dodržování zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí tak, jak je vyjádřeno v Chartě OSN. Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě.

Obě strany si přejí posílit dialog a výměnu mezi oběma zeměmi na všech úrovních a podporují udržování dialogu mezi legislativními orgány obou zemí v otázkách společného zájmu. Obě strany znovu potvrdily úsilí ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnocennosti a vzájemného respektu."

V jiných odstavcích prohlášení se mluví o hospodářské a technologické spolupráci. O lidských právech ani o Tibetu už ne.

Pokud jde o lidská práva, obě strany sice "potvrdily úsilí ve věci", neřekly ovšem, o co hodlají vlastně usilovat. Vzhledem k deklarovanému nevměšování a k explicitnímu odepření podpory jakékoli formě autonomie Tibetu je ovšem jasně řečeno, že České republice je kruté porušování lidských práv v Tibetu i jinde v Číně lhostejné a pro pronásledované nehne ani prstem. Bude se tvářit, že se nic neděje.

Důsledky uvedeného kroku pro Tibet netřeba přeceňovat - nejedná se o žádnou mezinárodní smlouvu, ale jenom o deklarativní prohlášení ministrů zahraničí. Čína se kromě toho nikdy moc neohlížela na to, jak na ní poštěkává nějaká malá zemička uprostřed Evropy. Takže faktický význam pro osud Tibetu je mizivý, i když nikoli nulový.

Horší je ovšem význam pro Českou republiku. Zmíněné prohlášení jednak představuje akt poníženého popření zjevné skutečnosti, tj. závažného porušování lidských práv v Číně. Připomíná tak předlistopadovou praxi, kdy policejní orgány dávaly zmláceným disidentům podepisovat prohlášení, že s nimi slušně zacházely. A potom: hodlá u nás pan Zaorálek v rámci "rovnocennosti", mnohokrát zmíněné v prohlášení, také zavádět čínskou osvědčenou kombinaci komunistických represí s nejbezohlednějším kapitalismem? Je to ekonomicky velmi efektivní ... asi jako otrokářský systém, od něhož se to ostatně moc neliší. Otrocká práce je finální fáze úspěšné minimalizace nákladů v cestě za konkurenceschopností, jak už ostatně věděli klasikové ekonomických teorií. Nic jiného než otroctví nás nečeká, chceme-li se skutečně otevřít vůči Číně a být plně konkurenceschopní.

Takže, pane ministře Zaorálku, je čínské otroctví vaším programem pro Českou republiku?
- See more at: http://blisty.cz/art/73057.html#sthash.kzmYCRx2.Yl1ax5Np.dpuf