Omluva za Tibet 2014

Ať už byl v Tibetu autokratický režim nebo nebyl, ať už je ve hře nezávislost či jen autonomie Tibetu, nic nemůže ospravedlnit genocidu, kterou Čína praktikovala vůči Tibetu po několik desetiletí.
Cituji z níže uvedeného odkazu: Čína v Tibetu vyvraždila přibližně jednu pětinu celkové populace a do značné míry zlikvidovala tamní unikátní buddhistickou kulturu - to vše s vypočítavým kalkulem kolonizačního záměru.

http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=243

Podotýkám, že tibetská náboženská kultura je velmi specifická a unikátní a o tom, že je životaschopná svědčí nejlépe to, že se rozšířila do většiny evropských zemí a Spojených států. Hlad obyvatel tzv. prvního a druhého světa po spirituálních stimulech etnik třetího světa podle mne nejlépe svědčí o tom, jakou tu zakoušíme duchovní prázdnotu. A nevyváží ji žádný ekonomický pokrok či tlak na růst spotřeby (abychom tu prázdnotu přehlušili). Ono se to vlastně lehce mluví o utrpení lidí ve vzdálených oblastech. Pokud se ale o něm chce někdo velmi vážně poučit, není ani nutné chodit do těchto vzdálených oblastí. Stačí nějakou dobu pracovat jako dobrovolník například v nějakém hospici. Určitou dobu jsem pracoval na paliativním oddělení, což je oddělení, kde dožívají staří nevyléčitelně nemocní lidé. A všichni, které jsem "zažil" umírat, umírali bez naděje, ve strachu a sami. A jsou to právě tibetští učitelé, kteří jsou velmi dobře uschopněni připravit člověka na onu nepříjemnou záležitost, která dřív či později, nicméně nevyhnutelně každého z nás čeká. A pak budou všechny názory, postoje, odsudky, majetek, veškeré já a moje pro kočku. Vlastně pro smrt. S tou totiž není v životě lidí kalkulováno, protože je obecně považováno za morbidní o ní i jen mluvit a proto většinu z nás překvapí. Buddhistická tradice říká: člověk by měl svůj život utvářet vždy s myšlenkou na jeho konec.
V lidském životě je jisté pouze to, že zemřeme. Přípravu na tuto nevyhnutelnou skutečnost není radno podceňovat. Právě díky tibetským učitelům meditace (a potažmo i učitelům jiných buddhistických tradic) máme vzácnou možnost naslouchat učením, která smrt integrovala do života tak, že jsme schopni odejít možná ne beze strachu a možná sami, ale ne bez naděje a připraveni.
Přeji všem pěkný den. Pavel