Podpora znovuzavedení trestu smrti v ČR

Pokud se v lidské společnosti najdou jedinci, kteří děti vraždí pro své zvrhlé pudy nebo třeba z jakýchkoliv jiných důvodů, potom se každá vyspělá a rozumná demokratická společnost takových jedinců odpovídajícím způsobem zbavuje. Například v právním řádu USA byl institut trestu smrti (na rozdíl od Evropy) zachován. Absolutní hrdelní trest není přežitkem ze středověku, jak se to snaží demagogicky interpretovat někteří manipulátoři. Ti dokonce říkají, že trestem smrti nelze vychovávat, což by mělo být smyslem a posláním soudního trestu. Ale to jsou poněkud mimo. Vychovávat nebo spíš převychovávat by se mělo trestem odnětí svobody. Ale účelem trestu smrti i ve vyspělé současné demokratické společnosti (USA, Japonsko) je účinně navždy odstranit z lidské společnosti špatného jedince, který se dopustil zavrženíhodného zločinu, byl mu prokázán a byl z něj nezávislou soudní porotou shledán vinným a k trestu smrti odsouzen. Zločin a trest není jen literární dílem od F.M. Dostojevského (o kterém jsme se kdysi dávno učili na maturitu). Zločin a trest jsou v reálném světě a v právním státě důležité právní kategorie. Je-li pachatel (obviněný, obžalovaný) uznán vinen a pravomocně odsouzen, potom musí být potrestán. Trest by měl být účinný a měl by chránit společnost před jedincem, který se z ní svým zločinem sám vyloučil. Ve vyspělých USA, kde soudy pachatele zločinů tak zavrženíhodných, jako jsou vraždy dětí, odsuzují k trestu smrti, má tento trest funci ne výchovnou, ale funkci odplaty společnosti. Odplaty v biblickém slova smyslu "oko za oko, zub za zub", tedy život za život. Stát má v USA právo sáhnout odsouzenému zločinci na život a koná tak přesně podle zákona a trestního řádu. Poprava není vraždou, poprava je právním úkonem v souladu se zákonem. Jedná se o zbavení života jedince, který má být na základě pravomocného rozsudku nezávislého soudu navždy odstraněn z lidské společnosti. Ústava USA garantuje, že trest smrti má být proveden způsobem, který nebude pro odsouzeného mučivým a nebude ponižovat jeho lidskou důstojnost. Poprava odsouzeného vraha je vlastně jakýsi rituál řídící se přísně pravidly stanovenými právním řádem. Vzpomínám si na jeden psychologicky působivý film s Tomem Hanksem v hlavní roli. Ten film se jmenoval Zelená míle a popisoval realitu z amerického vězení, ve kterém byl na odsouzených zločincích vykonáván trest smrti na elektrickém křesle. Odsouzeného vraha připoutali k popravčímu zařízení a sdělili mu právní formuli: "Byl jste odsouzen k smrti. Nyní vám bude do těla vpuštěn elektrický proud, který vás usmrtí." Děj se odehrával někdy v polovině minulého století, ale film je nadčasový v tom, že popisoval realitu, která je v některých amerických věznicích aktuální i dnes ve 21. století. V USA vědí proč se v některých unijních státech vrátili zpět k trestu smrti, který byl dříve zrušen. A nadčasový byl ten film i v tom, že ukazoval možná úskalí reality. Mezi vězeňskými dozorci se našel psychopat, který i když měl být u výkonu trestu smrti pouhým "úkonářem", tedy správně provést úkon a zabezpečit správný výkon absolutního trestu podle práva, tak si chtěl exekuce "užívat". Prostě psychopat evokující otázku jak se může stát člověk s takovou poruchou osobnosti státním zaměstnancem, tedy vězeňským dozorcem a být služebně zařazen na oddělení výkonu absolutního trestu. Asi nedostatečný psychologický výběr personálu, který by měl správně v rámci rekrutace a kariérního postupu procházet několika selektivními síty psychologických a psychodiagnostických vyšetření. Závažnějším sdělením od tvůrců filmu byl však popsaný justiční omyl, kdy odsouzen k absolutnímu trestu byl nevinný člověk. Ano, to poukázalo na lidskou nedokonalost porotců a soudců. Ne snad proto, že pověstná spravedlnost je údajně slepá, tak to není! To právo je nedokonalé. To justice aplikující právo se mýlila a spravedlnost tak utrpěla. Právo a spravedlnost jsou dvě rozdílné věci, jedná se o příbuzné kategorie, ale každá je definována, každá má svůj obsah a formu! Nevinný člověk byl v tom filmu odsouzen k trestu smrti za vraždu dvou děvčátek, kterou nespáchal, vinu na justičním omylu a tedy justiční vraždě nesla i nedbalá práce kriminalistů. Ale..., dnešní kriminalistika má oproti polovině minulého století k dispozici takové moderní vědecké metody, které omyl vylučují. Nejen trasologii a mechanoskopii, ale vědecké biologické a biochemické metody, kde DNA je svojí jedinečností důkazem natolik průkazným, že pravděpodobnost justičního omylu snižuje na minimum. Proto rozumím sociokulturnímu vzorci, kterým je podmíněn postoj Nejvyššího soudu USA ve věci absolutního trestu, proto rozumím tomu, proč je trest smrti i ve 21. století regulérní součástí tamního právního řádu. Mnohokrát jsme o tomto psychologickém a etickém problému diskutovali na akademické půdě, sám jako kdysi pedagog jsem k této problematice měl mnoho besed se studenty. Diskutující se zákonitě dělili na dva názorové tábory, tedy na zastánce a na odpůrce trestu smrti. Zastánci zpravidla početně převažovali. A taková je i situace ve veřejném mínění společnosti v ČR.