Petice proti umístění busty Karla Kryla v budově parlamentu ČR

Kryl měl k symbolům podobně posměšný přístup jako k pomníkům:

Na Chopku vlála československá vlajka, foukal vítr, bylo mrazivo, v televizi zrovna ukazovali průběh událostí od sedmnáctého listosince do jednatřicátého listosince. A bylo to všechno takové symbolické, zase ty trapné symboly. (Karel Kryl, Ahoj na sobotu, 31.5.1993)

Potom jsem šel spát a odněkud zvenku jsem slyšel Smetanovu Mou vlast, zase ty trapné symboly, které mě celý život provázejí. (Půlkacíř 1993)

A být symbolem čehokoli odmítal:

Naprosto a beze zbytku odmítám být klasikem, stejně jako odmítám být sešvagřen s nějakou dějinnou událostí. (Karel Kryl, Nová pravda, 23.2.1991)

Stojím tedy při Krylovi, ne při Vás nebo potřebách jiných jedinců, pro mě je Kryl důležitější. A tím, že z něj chcete dělat symbol, jen zastřete důležitější věci, které tady po něm jsou. A to je jeho dílo, ne to, co symbolizuje, to by bylo hodně málo.