Omluva za Tibet 2014

„Učit se od Číny stabilizovat společnost? Copak se chcete vrátit do minulosti?“ diví se v rozhovoru Šao Ťiang - proslulý čínský disident, vězeň svědomí a přeživší masakru na náměstí Nebeského klidu

Události v Hongkongu by měly být mementem pro všechny demokratické země. Jsme svědky toho, jak čínská vláda okrádá Hongkong o svobody, které mu před 17 lety slíbila. Tamní lidé bojují za právo demokratických voleb , za právo vybrat si své politické představitele, což se ústředí v Pekingu pochopitelně nezamlouvá. Bojí se nejen o kapitál, který do země skrze Hongkong proudí, ale také efektu motýlího křídla: když budou svobodné volby v Hongkongu, nebudou se jich obyvatelé pevninské Číny, po desítkách let, kdy jim byly odpírány, dožadovat také? V uplynulých týdnech zatkly úřady kolem stovky aktivistů. Provinili se jen tím, že na veřejnosti drželi transparent podporující prodemokratické hnutí v Hongkongu. Represe neustávají, každý den přicházejí zprávy o dalších zadržených lidech. Režim se nezměnil: pod záminkou služby lidu v duchu komunistické ideologie nepřestává utlačovat svůj vlastní národ.Masakr na Tchien-an-men neexistuje, tvrdí vláda. Co na to říct? Na vlastní oči jsem viděl vojáky, jak stříleli do demonstrantů, viděl jsem, jak kolem mě umírali lidé. Nikdy bych si nepomyslel, že se poklidná demonstrace může změnit ve válku – ve válku, kterou rozpoutala vláda proti svým vlastním lidem. Neměli jsme žádný vojenský výcvik, spojoval nás mírumilovný občanský protest. Jak jsme se mohli bránit tankům, které nás drtily, samopalům, které nás zabíjely? Když jsem tu hroznou noc přežil, uvědomil jsem si, že potřebuji odpovědi. Odkud se to násilí vzalo? Co zrodilo režim, který je nečeho takového schopný, a ideologii, o niž se opírá? A jak je možné, že zatímco v Číně zemřely během jediného dne stovky lidí, na druhém konci světa si můžete připomínat sametovou revoluci? Snažím se pochopit, co se stalo, učit se z příkladů jiných zemí.Jednoduchá odpověď není. V čem je čínský režim jiný, než byl ten československý? Vždyť i on trýznil ty, které ovládal. Oba se navíc učily od Stalina. Přesto je tu podstatný rozdíl: čínská občanská společnost je velmi slabá. Čína má za sebou dlouhou historii tyranské vlády, z níž současní vládci čerpají. Během Kulturní revoluce mučili komunisté lidi k smrti, zacházeli s nimi hůř než se zvířaty.A dnes? Prezident Si Ťin-pching je u moci pouhé dva roky. Za ten čas stihl pozavírat víc disidentů, než se vládě Chu Ťin-tchaa povedlo za deset let. Tibeťané se upalují, v Sin-ťiangu střílejí Ujgury... Za každou cenu si udržet mocenský monopol a kontrolu nad lidmi – to je základní, neměnný princip komunistické strany. Mluví o udržování stability, o vládě práva, ale to je jen propaganda. Vláda práva je ve skutečnosti vláda strany. A porušování lidských práv. Nicméně český prezident Zeman se od Číny chce učit stabilizovat společnost.Vyjádření vašeho prezidenta není jen kontroverzní, ale nesmírně nebezpečné. Politik demokratického státu se chce učit od Číny? Skutečně chce válčit proti vlastním lidem? Nevím, zda si to uvědomuje, ale přesně to totiž ta „stabilizace společnosti“ znamená. I vaše země má za sebou pohnutou historii, spojenou s velkým utrpením. Copak se chcete vrátit do minulosti? Světoví politici si v Číně podávají dveře, jenže jsou za tím jen ekonomické zájmy. Někteří z nich možná zdvihnou varovný prst a pronesou cosi o lidských právech, ale pochybuji, že jim na nich opravdu záleží. Je to jen diplomatická hra se slovy, způsob, jak nabrat body u svého domácího publika.