Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Jako pedagog a zaměstnanec speciálního školství konstatuji, že posledních 20 - 25 let školství jako celek upadá, díky častým personálním změnám na ministerstvu, experimentování, rušení dobrých a zavedených věcí, zavádění nových a nevyzkoušených postupů a různých nesmyslů, které jsou odtrženy od praxe. Ministr se stal politickou trafikou, při každé změně dochází k personální čistce, málokomu tam v Praze jde o školství jako takové, ale hlavně o teplé místečko. Byli jsme dost dobří za socialismu, dnes je to bída. Místo abychom rozvíjeli rezervy, kopírujeme nežádoucí a negativní trendy. V Praze rozhodují lidi bez zájmu o obor, vesměs jsou to jen teoretici a lidé vzdáleni od skutečné praxe. Pak se nedivme. S každým ministrem přijde nová vlna změn, která celku nepomůže, nýbrž destabilizuje. Co dříve zpracovalo 5 úředníků, dnes dělá 15 lidí. Řada lidí z oboru odchází znechucena jinam. Mě práce baví a zatím zůstávám, doufám že to do důchodu přežiji. Pro aktivní lidi kteří pracují nadstandartně a věnují svůj volný čas dětem, nejsou peníze na odměňování. Naštěstí znám řadu aktivních  a pracovitých lidiček v tomto oboru, díky kterým školství ještě funguje.

Dětem které nebudou zvládat osnovy a nároky učiva se prostě osnovy osekají tak, aby to nějak zvládli, už delší dobu se to děje, zejména na školách kde vyskytuje více dětí romského etnika a jiných podobných. Profil absolventa základní školy bude ale v těchto případech dost bídný. Co na tom že dítě může opakovaně propadnout a stejně postoupí do dalšího ročníku? Takové školy budou standartem a úroveň školství díky násilnému včleňování nedostačivých a postižených dětí půjde dále ke dnu. Asistenti to nevyřeší, peníze nebudou, a užiteční idioti ve vedení resortu kteří mají stranickou knížku a místo mozku z blbosti kostku budou hrdi na svou práci.