Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

paní ministrině a s ní její spolupracovníci nikdy nebo
velmi málo stáli za katedrou, já jsem zažil nejen jako
žák, ale i jako učitel, jak dovedou být děti mezi sebou krutí a nic tomu nezabrání (zvášť v dnešní době). Se mnou chodili do třídy (5r. -jednotřídka) vycházející žáci a vím jak jejich výuka probíhala.
V prvé řadě je potřeba rozlišit mentální poruchu a v druhé řadě poruchu "sociální". Přestaňme protěžovat žáky jedné skupiny a donuťme je chodit řádně do školy, 500 a více zameškaných hodin ročně totiž o něčem svědčí.
V druhé řadě je mentalita každého!!! jedince, snažit se vyniknout v kolektivu a to pozitivně ale i negativně. Slabý žák se snaží na sebe upoutat pozornost zápornými činy - čímž je buď kolektivní kašpárek, nebo hrdinou v záporném slova smyslu.
Speciální školství tomu výraznou měrou bránilo - slabý jedinec
najednou byl na čele v "rozumové" oblasti, byl nervově vyrovnanější a hlavně spokojenější, tato varovnanost se přenášela i do rodiny.
Jenomže naši "chytří" kormidelníci tohle nevidí. Zrušili dobře fungující návaznost vzdělávání a teď chtějí zrušit dobře fungující speciální školství, které naši předchůdci pracně a s obtížemi budovali, vědomi si všeho, co jsem uvedl v předchozích větách. Nevím co tímto paní ministryně a její kolektiv sleduje - blaho ne chytrých dětí? a jejich rodičů, nebo ekonomiku!!!.Určitě ne spokojené dětství takto postižených, nebo se spíš jedná o to, aby nebylo slyšet "veď to je "diskrinácia". Ano je to diskriminace, ale slušných a zodpovědných rodičů.
Tento komentář jsem si nemohl odpustit - jako začínající učitel jsem měl také scestný názor na ZvŠi, ale po mnohaletém působení na této instituci jsem změnil názor, vychoval jsem dost dobrých jedinců, kteří se v životě dobře začlenili do společnosti - bylo to ale méně než 50%, ale i tak si myslím, že jsem splnil požadavek na mě kladený.
Držím palce