Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Pedagogickým ideálem je 1 učitel na 1 žáka, což by někdo mohl prohlásit také za segregaci. Jen některé předměty jako tělesná výchova by se propojovaly. To bychom také mohli zrušit oddělení jednotlivých tříd v rámci jedné školy a vyučovat páťáky společně s devítkami. Je a nebo není důvod tyto děti oddělit? V nesegregovaném, pseudosluníčkovém finále může sedět několik set žáků v jedné supermoderní aule, jen aby nějaký politický béčkař dosáhl na moment zvýšené pozornosti tím, že začal mrmlat něco o segregaci. Není ale segregací už sama škola? Proč nepošleme děti rovnou do života - na různá pracoviště, kde by byly vytvořeny studijní podmínky hned vedle tavící pece například? Není segregací už to, že nutíme ubohé děti, aby opouštěly milované domovy překypují milovanými počítači, na nichž se mohou svobodně realizovat? 

Typů škol by mělo spíše přibývat - například autisté by měli mít podmínky, které nejsou reálné ani na běžné škole ani v té Praktické. Nejsem odborník, ale je mi jasné, že ve společnosti, v níž NEUSTÁLE přibývá vědních oborů a současně i diagnóz psychických poruch, se společnost prostě diverzifikuje, což je jenom dobře. Cílem je uznání a využití jedinečnosti každé osobnosti, nalezení smysluplnosti života každého z nás. Nějaké hromadné vyučování by mělo existovat v ideálním finále naopak jen pro středovou hrstku průměrných. A i ta by se měla neustále tenčit. Já bych si považoval za pokrok, kdyby přibylo typů škol, byť v rámci jedné mateřské, základní.