Ani profesor historie nemusí mít vždy pravdu, o té současné nemluvě

Zaujal mě článek [1] v Parlamentních listech.cz „Takový rozhovor o Ukrajině tu dlouho nebyl. Uznávaný profesor Rychlík to vzal zevrubně od cara“, pořízený PL.cz v jejich tzv. půlnočním rozhovoru s panem profesorem Janem Rychlíkem, významným znalcem moderních dějin slovanských národů, především Ukrajiny. Domnívám se, že není důvod bezmezně věřit všem historickým faktům, které pan profesor jako svůj osobní historický názor vyslovil v souvislosti s Ukrajinou, kolem které se de facto vedl celý rozhovor. Historiků zaměřených na stejnou tématiku je v ČR víc a z vlastní zkušenosti, byť jen okrajového zájmu mohu konstatovat, že co člověk-historik, to odlišný historický názor, v tomto případě na existenci Ukrajiny. Nicméně to nepovažuji za podstatu problému, o kterém se chci v této souvislosti zmínit.

Poznamenal jsem, že pan profesor může (ale také nemusí) mít pravdu v otázce historie Ukrajiny v návaznosti na existenci SSSR a později Ruské federace, nicméně z rozhovoru vyplývá několik podstatných skutečností. Pan profesor Rychlík stručným výkladem historie Ukrajiny a Ruska přešel k současnosti, kdy poznamenal, že není žádný rusofob, má rád Rusko jako zemi a obdivuje ruskou kulturu. Rusky běžně čte i mluví, v Rusku má osobní přátele. Netají ovšem před nikým, že v žádném případě není obdivovatelem prezidenta Putina a jeho politiky. Především jeho politiky vůči Ukrajině. Tato slova velmi připomínají europoslance J. Štětiny (TOP 09). Je to náhoda nebo vzácná shoda? Zásadní rozdíl mezi oběma je však v odpovědi na sugestivní otázku, zda se pan profesor bojí Ruska. Odpověděl že on osobně se Ruska nebojí, zatím co pan Štětina prý má z obav z Ruska snad i kopřivku.

VICE-Ani profesor historie nemusí mít vždy pravdu, o té současné nemluvě