Petice za referendum o vystoupení z Evropské unie

#7987: - Re: Re: TOHLE JE STÁTNÍ TERORISMUS PACHAN STÁTY!!!!! 

rozhodla jsem se také napsat svůj příběh o kojení. Píši ho sem proto, že se mi podařilo dlouhodobě kojit hlavně kvůli radám, které jsem čerpala z těchto stránek. 

Začalo to tak, jak to vše začíná - narodil se mi v lednu 2014 syn. Narodil se císařským řezem ve 32 týdnu kvůli špatným průtokům. Vzhledem k tomu, že byl silně nedonošený, hned po narození byl na JIPN (novorozenecká JIP) a já na druhé JIP. Rodila jsem v celkové narkóze a syna jsem viděla poprvé 24 hodin po porodu a jen přes sklo inkubátoru. O nějakém přiložení k prsu jsem si mohla nechat jen zdát. Naštěstí nebyl intubovaný a ani neměl žádné jiné vážné problémy, jen ty co tato nedonošeňátka mají. Dostala jsem od sester skleničku, že mám zkusit ze sebe něco vymáčknout...To byla celá pomoc a instrukce o kojení. A to podotýkám, že jsem rodila v Krči v Praze, kde sídlí i Laktační liga. Já ale byla přesvědčená o tom, že prostě kojit budu, že dám synkovi to nejlepší, a vůbec, ani na vteřinu, jsem nepochybovala o tom, že to tak bude. Teď už vím, že jen to, že mi takto fungovala psychika, bylo důvodem, že jsem opravdu mléko měla a po pár dnech odsávání (poctivě po 3 hod ve dne v noci) byl Jonášek už jen na mém mateřském mléku, které ale dostával sondou. Na přiložení a kojení byl prý moc slabý. Tak že poprvé mi ho přiložili asi 10 den!! od porodu a malý se přisál, nicméně téměr nic nevysál. Navíc mi rovnou daly sestry kloboučky, že budu kojit s nimi. To už jsem byla znovu přijata do nemocnice na oddělení, kde jsem už byla přímo s Jonáškem na pokoji, abychom se sžili. Žádné instrukce o kojení (polohy, techniku apod) jsem nedostala...prostě vůbec nic. Přikládat jsem ho mohla jen "ob" kojení, které bylo samozřejmě striktně po 3 hodinách :-) Mezi tím sem odsávala a byl dokrmován lahví (Krč je přitom babyfriendly hospital...)Dokonce když jsem měla Jonáška přiloženého a přišla se podívat sestra, tak říkala, jak mu to jde...až zpětně vím, že vůbec nesál, ale jen si podudával...Nicméně odcházel domů plně na MM. Ale po čase, díky instrukcím z nemocnice - kojit z jednoho prsu a krmit po 3 hodinách - přestal Jonášek prospívat. Stále jsem ho přikládala ob kojení, mezi tím jsem odsávala a dávala to Jonáškovi lahví.Vždy přibíral málo, ale to nuté minimum to bylo, najednou ani to ne. Také jsem při kojení používala stále kloboučky. Začala jsem se tehdy více o kojení zajímat, až jsem narazila na tyto stránky. Tehdy také Jonášek začínal být nespokojené miminko. Díky informacím, které jsem získala, jsem se přestala stresovat s odsáváním, přestala jsem hlídat čas, zahodila, podle porodnice nezbytnou, váhu a zahodila kloboučky. Našla jsem si, jak má správně vypadat technika a polohy a prostě pořád jen kojila. A stal se zázrak - Jonášek byl najednou nejspokojenější dítě, mě odpadl veškerý stres z práce kolem odsávání a dokrmu. Také se začal v noci hodně budit, tak jsem si ho vzala k sobě do postele a konečně jsem nemusela vstávat a pořádně jsem se vyspala. Po půl roce jsme zavedli pozvolna příkrmy - každý měsíc jeden a Jonáškovi chutnalo :-) Stále jsem ale kojila, jednak to je prostě krásné a jednak i praktické - vzhledem k buzení v noci. Po roce Jonášek postupně, jak mu chutnalo, přestal kojení vyžadovat přes den, tak že jsem kojením jen uspávala a pak kojila hlavně v noci. Nyní jsou mu dva roky a stále ho kojím. Spíme spolu v posteli. Akorát mě začínal v noci mít opravdu jen jako několikahodinový dudlík, a to už mi přestalo vyhovovat. Zároveň jsem se ale bála, že nepůjde ho odstavit v noci a přitom ho mít u sebe v posteli. Bylo to ale neuvěřitelné, prostě jsem mu to jednou vysvětlila - že mléko v noci pijí jen miminka a že on už je veliký a světe div se, nebyl to vůbec žádný problém! Prostě jsem mu v noci, když se vzbudil, pošeptala, že mlíčko je jen na spaní a on se otočil a spal dál. Tak že teď kojím jen po obědě na uspání a večer na uspání a stále spolu spíme v postelil (což je ta nejlepší věc, co je). Rozhodla jsem se, že po zimě na jaře ukončíme i obě zbývající kojení. Myslím, že to bez problémů zvládne.

A proč tento příběh píši? Chtěla jsem ukázat, že i když máte náročný porod, nedonošené dítě, když vám ho přiloží až po dlouhé době od porodu, dá se rozkojit a kojit dlouhodobě. Poznala jsem, že nejdůležitější je psychika. Prostě si říct, že kojit budu a vůbec o tom nepřemýšlet a nepochybovat!! Proč taky? Je to nejpřirozenější věc na světě, teď už to vím..A hlavně nedat na "moudré" rady a rozumy a řídit se srdcem a citem. Mě ten můj cit také říkal, že to všechno dělám tak nějak složitě a na sílu (odsávání, kojení po 3 hod, kloboučky atd), ale prostě jsem na ty cizí rady dala....Naštěstí potom cit zvítězil a já si to užívala a užívám až doteď. A navíc víte co? Jsem na sebe moc pyšná :-)