Petice proti stavbě obřího ruského kola v Praze

#53: -  

 "Vida."

" Jde o událostmi řízený, vodou poháněný třítaktní kapr.   V oleji kalený, do žluta popouštěný. Šraňkem širokým opatřený, zub každý brouskem hrubým pozorně ostřený.

 Ťuk s ním na straně do ventilu, vyvalí se vlna shora. Nateče do kelímku z láhve od kokakoly. Kelímek sjede dolů. Tím otevře ventil napouštění barelu. silové to zátěže. Zátěž potáhne pilu, a v dolní úvrati se vypustí.  Rukojeť pily dotkne se  na druhé straně  zrcadlově.

Je tam zpoždění. Při plnění druhého servospínače, který naplní druhou silovou zátěž.  Aby mezitím zbyl čas na vypuštění  prvního velkého barelu. Proto šplouch, ŠPLOUCH- ŠPLOUCH. "

"Prima. Jen bych teď ten kapr otočil. Aby se s tím dalo přefiknout i dřevo naležato. Mařenka ráno vstala, firhaňky rozhrnula ... a úděsně zaječela. Když se jí podařilo nadechnout, zeptala se, jestli to tu bude nafurt.  Musel jsem ji uklidňovat, že DO JARA se to rozebere.  Fňuká, k utišení není. A chce, aby to odpoledne celé bylo pryč." 

"Kde teď vezmete proutí," zajímal se Cimrman. 

Ale Drchlík ani vteřinu neuvažoval o kompromisu. "U země, přece. TAM musí být. Ne někde v patře, ještě si někdo zlomí nohu. Co není na dosah ruky, to neexistuje."