Petice proti stavbě obřího ruského kola v Praze

"Jak's nás našel?" Drchlíková přešla konverzačně k paragrafům. Cimrman, pevně rozhodnutý vynechat ze hry svůj nepotlačitelný sklon nevkusně vtipkovat za všech možných i nemožných  okolností a mluvit nejčistší dostupnou pravdu, se polekal.  Chodíme podobnými cestičkami, pomyslel si. Náhle všechny pravdivé odpovědi dokonale zapadly do  crazy komedie.  

      " Docela snadno. Byl to nejkrásnější zámek v okolí.  Tak trochu jsem hledal Tvoji sestřičku." Cimrman se snažil podle svých možností usmívat.  Horečně řešil absurdní otázku. Jak teď věrohodně říct, že by chtěl, aby někdo jiný přehlédl jinýma očima problém, se kterým lomcoval, a cosi nečekaného vypadlo.

Ale Drchlíková už nejapného vtipkování měla dost i tak. Cimrman najednou spatřil její hodně zúžené zorničky."Proč's přišel?" Cimrmanovi došlo, že z crazy komedie nevypředne, ani kdyby chtěl. Znovu se rozhodl absurdně zavtipkovat. Začal mluvit nejčistší pravdu, jako kdyby lhal, a mimovolně se přitom rozpačitě usmíval. Bylo jasné, že věc musí dokopat do konce sám. Bude to tak lepší.