Petice proti obsazení resortu školství Jihočeského kraje KSČM

#2655: Roman Kanda - O pokrytectví a lokajských duších dnešních českých "antikomunistů": 

A to v tom článku ještě nejsou vyjmenovány zdaleka všechny po léta vytrvale zářící "hvězdy" umění a kultury (showbyznysu), politiky (politikaření) a státní propagandy (svobodných médií)! 

Dovolím si k tomu ocitovat i něco z dnešního článku Lukáš Jelínka o Jiřím Dienstbierovi starším, respektive o tom, jak je coby nebožtík hloupěš dezinterpretován (http://www.denikreferendum.cz/clanek/14595-falesne-vzkazy-ze-zahrobi):

"Jiří Dienstbier st. nikdy módní antikomunistické vlně nepodlehl. Když kritizoval „bolševické myšlení“, mínil tím drzé, hrubé a válcovací metody pravicových svazáků, kteří se u nás definitivně zmocnili vlády po roce 1992.

....

A proč se choval takto, přestože se mohl od pohrobků normalizační KSČ odpudivě odtáhnout? Protože byl demokrat a neměl sklon vylučovat politiky, natožpak jejich voliče, s jinými názory z politické soutěže. Říkal, že na antikomunismus bylo dost času před rokem 1989. Kdo k němu měl ale tehdy odvahu? „Oč jde všem těm bijcům, kteří mlčeli čtyřicet let a dnes se stali profesionálními pronásledovateli komunistů, když je to dovoleno?,“ zeptal se Jiří Dienstbier st. už v roce 1993 v knižním rozhovoru Nadoraz. A kdo jiný než disidenti a jejich tehdy pronásledovaní rodinní příslušníci má právo dnes s komunisty mluvit jako rovný s rovným a třeba se jich i zastávat?"

Z pocitů, které ve mně ti současní stateční bijci komunismu vyvolávají, ze všeho nejvíc vystupuje na povrch lítost z toho, že jsme se opravdu příliš z minulosti nepoučili. Opět se necháváme ohlupovat, hrdinně svádíme dávno vyhrané bitvy (těch, kteří pod jinou vlajkou než kdysi bojovali, je mi dvojnásob líto) a těm aktuálním, jež nás už brzy chtě nechtě samy dostihnou, se raději vyhýbáme nemaje na to dostatek kuráže či ochoty si je plně uvědomit.