Rozhodni se sám za sebe!

PhDr. Václav Rameš, archivář
Ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni

Jako archivář bych měl mít velkou radost z toho, jakému zájmu se v posledních dnech těší historie našeho národa. Konkrétně se jedná o kapitoly z dějin XX. století a především o rod Schwarzenbergů. Nicméně interpretace a tvrzení, která se nyní vyrojila, mně štěstím nenaplňují. Stále totiž v našich krajích platí, že historie není učitelkou života, ale služkou, kterou si bere každý jako rukojmí jenom proto, aby mu účelově sloužila. Historie si to věru nezaslouží a už bychom si to měli konečně uvědomit. Domníval jsem se, že doby kdy z husitů učinil Zdeněk Nejedlý první komunisty, jsou již za námi. A ejhle. Zrodili se noví vykladatelé naší historie. A světe, div se, nejsou to komunisté. Narodilo se mnoho „povolaných“, kteří bez hlubší znalosti tvrdí ledacos. Podle toho co slyším, je zřejmé, že v našich archivech máme jenom zbytečné papíry, které není třeba studovat a jako archiváři bychom to měli zabalit. Jak si jinak mám vysvětlit, že se dnes živě hovoří o tom, že otec Karla Schwarzenberga nebyl vlastenec a ani české národnosti, logicky tedy spolupracoval s nacisty a snažil se tuto republiku zaprodat Němcům. Jeho syn, nynější kandidát na prezidenta, se raději poflakoval v cizině, než by žil v Československé socialistické republice a poctivě s námi absolvoval normalizaci a ještě se drze kryje švýcarským pasem. A mohl bych pokračovat dále. Od okamžiku, kdy jsem se začal zabývat historií, je to pořád stejné. Nikdy nekončící boj s mýty a pověrami. Pravda archivních pramenů stojí proti lži a proti snaze upravit si historii pro své účely. Často marně.
V třeboňském archivu je dostatek důkazů o tom, že otec dnešního kandidáta na prezidenta byl vlastencem a za tuto zem se postavil v jejich nejtěžších dobách. Spolu se svými přáteli inicioval jak "deklaraci české šlechty" z roku 1938, tak i dopis státnímu prezidentovi Háchovi o rok později, kde se všichni podepsaní jasně hlásí jako vlastenci k této zemi. Karel Schwarzenberg v této pro republiku těžké době připravil k vydání knihu Obrazy českého státu, která měla posilovat národní hrdost. Náklad byl pochopitelně nacisty ihned zabaven. Na jeho majetek byla uvalena okamžitě nucená správa a stal se s celou rodinou zajatcem ve svém domě. Jako major československé armády se po celou válku podílel na odbojové činnosti a především v závěru války zabránil ve svém kraji mnoha zbytečným krveprolitím. Jeho autorita byla neotřesitelná a byl po válce dokonce zvolen předsedou MNV v Čimelicích. Jeho bratr František se účastnil bojů v Praze a byl styčným důstojníkem generála Karla Kutlvašra. JUDr. Adolf Schwarzenberg, majitel Hluboké a dalších jihočeských panství, jakožto známý antifašista ještě před příchodem nacistů emigroval. Jeho majetek byl gestapem okamžitě zkonfiskován. On sám podporoval Benešovu vládu v Londýně a lze říci, že jeho finanční podpora byla velmi významná. Ostatně to vše osobním dopisem potvrdil i Jan Masaryk. Jak se prezident Beneš po válce Schwarzenbregovi odvděčil, o tom nám také hodně vypoví archivní prameny, ale to je již jiná historie. Připouštím, že tyto informace nejsou široké veřejnosti známé a proto jsem se o nich zmínil poněkud obšírněji. Všechna tvrzení však lze doložit archivními dokumenty.
K vysvětlení národnosti pana Karla Schwarzenberga, bych podotkl pouze toto. Po okupaci v roce 1939 byl požádán jeho otec, aby se přihlásil k německé národnosti. On to však kategoricky odmítl. Bystrý čtenář si z toho jistě odvodí, že po Němci by to okupační správa nechtěla. Byla to česká rodina se vším všudy. Takže co. Rakušák, jak již víme, také není a švýcarský pas je po staletí výsadou rodu.
Zbývá tedy poslední výtka, tedy jeho emigrace, která jej údajně diskvalifikuje tak, že podle některých není morálně oprávněn žádat občany o zvolení prezidentem. Chápu Karla Schwarzenberga, že na tuto výtku neodpovídá. Je to otázka velice bolestivá a jistě i pod jeho úroveň. A ani já ji nechápu. Připadá mi, že jde o kolektivní ztrátu paměti. Tak tedy o čem hovoří archivní prameny. Rodina Karla Schwarzenberga byla z této země nuceně vystěhována. A o tom, nebudiž pochyb.

PhDr. Václav Rameš, archivář
Ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni