Zachraňte kulturu 2013

#337: Božena Správcová - Re: Re: "Kanály ve veřejné službě" právě už léta zadarmo kopeme...

Je to sice vedlejší a možná se i pletu, ale mám docela obstojnou paměť na tváře a myslím, že jsme se párkrát viděli a dokonce i prohodili pár slov kdysi dávno na naší společné žižkovské alma mater. Ale na tom nesejde. Já jsem vůbec nechtěl diskusi jakkoli hrotit tím směrem, že by si na sebe snad kultura měla vydělávat sama (to prostě v tomto případě, podobně jako v případě základního výzkumu ve vědě a zvlášť ve vědách společenských a humanitních, ani nejde), ani jsem nenaznačoval, že si snad každý herec z oblastního divadla, každý, komu vyjde knížka povídek nebo básnická sbírka v dvoutisícovém nákladu v Mladé frontě, každý, komu pověsí obraz nebo instalují plastiku v některé pražské galerii, nebo každý, kdo o těchhle věcech píše do některého z desítek kulturně zaměřených časopisů, žije jako král nebo hollywoodská hvězda z grantů a dotací poskytovaných státem. Já, i když se pohybuju spíš v akademické sféře, ale mám poměrně dost kontaktů a známých z Vašeho fochu, mám docela solidní představu o tom, jak na tom materiálně naše „kulturní fronta“ je. Ruku na srdce, my všichni, co jsme činní ve veřejném sektoru a nemáme náhodou bohatý rodiče (já jo, heč), strejčky, lukrativně zaměstnaný partnery nebo nějakou tu výhodnou komerční bokovku, jsme – jak to kdysi říkala pražská vekslácko-pinglovsko-taxikářská šlechta, od níž to převzali skuteční i jen domnělí vítězové naší vykutálené transformace – trapný socky.

Moje poznámka byla pokusem o velice přátelský šťouchanec (a mimochodem, já jsem tu petici samozřejmě podepsal), protože mám takový velice neodbytný pocit, že vy, lidičkové od kultury, ale pohříchu to platí i o spoustě mých kolegů z akademické obce, už dlouho a neustále žijete tak trochu v mentální slonovinové věži mimo čas a realitu současnosti a že – jak to výstižně popsal Martin Hekrdla v nedávném komentáři v Týdnu věnovaném téhle petici a reakcím, které vzbudila – začínáte čím dál víc připomínat Bourbony a francouzskou aristokracii po návratu z emigrace do Francie, když došlo k restauraci monarchie po pádu Napoleona. Řečeno slovy Talleyranda, nic jste se nenaučili a nic jste nezapomněli. A bohužel, i Vaše reakce mě utvrzuje v přesvědčení, že mám naneštěstí pravdu.

Pokusím se to vysvětlit. Vzhledem k tomu, že – jak už jsem předeslal – nejsem tak docela bez kontaktů se současnou kulturní komunitou, mám poměrně dobrou představu o tom, co si myslí. I když generalizace může být někdy ošidná a případně i zavádějící, v tomto případě můžu celkem s jistotou a klidným svědomím bytostného empirika tvrdit, že pro většinu jejích příslušníků platí, že sami sebe, i když si to třeba ani neuvědomují, vidí jako výlučnou skupinu „lepších“ lidí a že vůči těm, kteří nejsou jako oni, mají pocit jisté nadřazenosti. Oni jsou zkrátka ti kulturní a duchovně povznesení nad malost plebsu, který nesleduje kulturní časopisy, ba ani kulturní rubriky a přílohy novin nebo programy na ČT2, nechodí na výstavy, do galerií, do muzeí, na koncerty nebo do divadla, do kina přijde jen občas na rodinné animáky od Walta Disneyho nebo Troškovy komedie plné vulgárního fekálního humoru, nekupuje jiné knihy než kuchařky, drby o celebritách, romány Jackie Collinsové a podobný brak, a jeho povědomí o kultuře a jejích reprezentantech utváří výhradně četba Blesku, Rytmu života a jiných bulvárních tiskovin, popřípadě sledování Topstar magazínu nebo VIP zpráv na Primě. Pokud to snad chcete popřít, přečtěte si svůj vlastní předchozí příspěvek.

No, a protože se holt řadí k „lepším lidem“, tak – ačkoli to jsou dost často, s odpuštěním, holé zadky žijící z ruky do huby, jako většina těch, kdo dělají za více či méně podprůměrnou mzdu – si tenhle svůj vyšší sociální status potvrzují tím, že se (a to velmi silně, neřkuli fanaticky) identifikují s politickou pravicí, a to po celou dobu od pádu komunistického režimu dodnes. Schválně jestli uhodnu, koho jste volila od roku 1992 ve volbách do Poslanecké sněmovny, pokud jste byla volit: 1992 – ODS, 1996 – ODS nebo ODA (spíš to druhé), 1998 – US, 2002 – Koalice, 2006 – Strana zelených, 2010 – Strana zelených nebo TOP 09. Tak co, kolik procent mám?:-)))

Ale nic proti tomu, je to sice z pohledu vyspělého světa, respektive tradičních demokracií naprostá anomálie, aby reprezentanti kultury v drtivé většině volili pravicové strany (nota bene takový póvl, jako jsou ty české), ale já to beru jako historicky podmíněnou věc a konec konců každý má právo volit si, koho uzná za vhodné, i když mi to přijde jako značně nekonzistentní chování v rozporu s tím, čeho se titíž lidé domáhají prostřednictvím téhle petice.

To, v čem vidím hlavní kámen úrazu, a co ostatně bylo podle mě hlavní příčinou takových reakcí, na které tu žehráte, ovšem byl způsob, jakým tito lidé (a ani náhodou nejde jen o „celebrity“) prezentovali a prezentují své preference, a jak štítivě a opovržlivě pohlížejí na ty, kdo je nesdílejí. A nebylo to jen teď v souvislosti s prezidentskou kampaní. Bylo to tak v každé volební kampani a v mezivolebním období zrovna tak. Stačí jen zalistovat pamětí a vybavit si, jak třeba naše kulturní obec reagovala na vstup sociální demokracie do vlády po volbách v roce 1998. A pokud už paměť neslouží, doporučuju archiv ČT a povolební studio s rozjuchanými reakcemi četných kulturníků (vesměs signatářů téhle petice, jakož i signatářů výzvy tříkrálové a ovšem taky signatářů Impuls99 nebo Děkujeme, odejděte!) na tu hrůzu, která tuhle nešťastnou zemi tehdy postihla v podobě 118 mandátů pro trio ODS, TOP 09 a Věci veřejné. A pusťte si Issovou a Mádla, Přemluv bábu na YouTube, pusťte si video s Hřebejkem nebo Pavla Lišky, jak komentují výsledek 2. kola prezidentských voleb, pusťte si předvolební klipy Menzela a některých dalších nebo povolební výtvor Lišky, Matonohy a spol. „Zemani“ a podívejte se na téměř absolutní absenci negativní reakce jiných kulturníků na tyhle excesy (mlčení znamená souhlas). A pak se divte, že lidé, pro které tohle není ani náhodou „nejlepší z možných světů“, teď dávají najevo škodolibou radost a že mají na představitele kultury (bohužel, hozené do jednoho pytle bez rozdílu) pořádný vztek.

Pokud můžu něco doporučit, tak na tyhle reakce moc nereagovat dalším přiléváním oleje do ohně, protože i když Vám to může přijít jako nespravedlivé a v podstatě iracionální, tuhle tsunami negativních emocí vyvolali Vaši kolegové. Ono to za čas opadne samo, pokud to dokážete nepřiživovat.

Zdraví a vše dobré přeje

Jan Červenka