#93: Vojtěch Klimt - Re: kultura a moc (dva historické příklady) 

Nebude kopat, ale fungovat podle latinského přísloví, že kapka po kapce i kámen proráží, plus - v případě objektu - možná i "tím, že mlčí, kříčí".

Když každý den vidím Palackého pomník, pořád dokola přemýšlím, zda "jsme byli před Rakouskem - budeme i po něm" nebo "kdyby Rakousko nebylo, museli bychom ho vytvořit" s tím, že *jednou si přece jenom budu muset něco o Palackého motivacích přečíst*. Tyhle úvahy by u mě bez pomníku nenastaly. 

Totéž s bratrsko-sesterskou láskou, když jdeme kolem kostela ("křížem hlásá lásku"). I když v reálu to není slavné.

Něčí socha se dá těžko využít jinak, než zobrazení toho člověka. Dá se hanobit - ale to už je zneužití. Těžko říct, že prostě tím, že někdo vstoupí do Parlamentu ČR, je zavrženíhodný. To ať si pak každý případně nadává na zrcadlo. Anebo ho ta plaketa mile potěší.

#99: Pavel Kozák - Re: Re: kultura a moc (dva historické příklady) 

Každý určitě ne, Karel ale nepatří na piedestal, Karel patří mezi obyčejné lidi, ať mu to dají radši někam do hospody jako Hrabalovi, když musí rozsévat pomníky, jenže to by inciátoři neměli takovou publicitu, že ano.