#3520: - Ida Kelarová zajímavý názor 

 Pomáháte také hodně dospělým Romům. Známý je např. příběh Vierky Berkyové, loňské slovenské Superstar. (Ida Kelarová objevila před čtyřmi lety na Slovensku mimořádně pěvecky nadanou třináctiletou Romku Vierku Berkyovou, která zpíváním po barech živila svou rodinu. Kelarová se rozhodla věnovat jejímu zanedbanému talentu, a protože se celá Vierčina rodina stylizovala do role nuzáků, ubytovala a živila je ve vlastním domě. Po čase Kelarová naplánovala Vierčino turné. Když ale Berkyovi zjistili, že by s ní nejeli, navíc se od nich v té době již čekalo osamostatnění – Kelarová jim našla práci a v sousedství pro ně opravovala dům – náhle a bez rozloučení odjeli. Příběh je zachycen v dokumentu M. Janka „Vierka“ – pozn. red.) „Nejhorší zlo je dávat lidem něco zadarmo,“ řekla jste nedávno v jednom rozhovoru. Byla to ta největší zkušenost, kterou vám rodina Berkyova uštědřila?
Rodina Berkyova se zachovala tak, jak by se zachovalo hodně dalších rodin. Co mě ale na tom nejvíce mrzelo, byl fakt, že se to celé nezvrtlo třeba z komunikačních důvodů, což by pro mě bylo přijatelnější, ale že to na nás všichni Berkyovi – včetně Vierky – od začátku chladnokrevně nahráli a předem naplánovali. To mě opravdu vzalo. My jsme do toho šli pravdivě, s láskou a nadějí, oddaně a nezištně – a nakonec Vierčin otec, když Vierka loni vyhrála slovenskou Superstar a on se cítil „silný“, vzkázal do bulváru, ať si na mě všichni dají pozor, protože jsem ďáblice, která jim chtěla unést jejich dcerušku. A tak jsem se poprvé dostala do bulváru a pevně doufám, že i naposledy. Tato rodina nám přinesla hodně neštěstí, ale já jsem za tuto zkušenost vděčná – hodně jsem se naučila a hodně jsem pochopila. A také vím, že kdybych jim nepomohla, určitě bych neumírala v pokoji. Takže ničeho nelituji.  

#3521: - petici a KVR:ANO 

Necítíte marnost?

Lítost ano, a velkou. A hlavně strašný vztek. Ale marnost ne. Byla to drahá sranda, ale já do toho šla, ať to skončí, jak to skončí. Víte, mě dospělí naprosto nezajímají, ti jsou mi lhostejní. Ale nemohla bych v klidu spát, kdyby se nedávaly šance dětem. Chtěla jsem, aby si u mne zažily, že se dá vegetovat i jinak. Že mizerie není v tom, že je Rom, ale v ochotě nebo neochotě se sebou něco dělat. Určitě to aspoň v jednom z nich něco nechalo.