Příběh 1. V letech 2012 - 2013 jsem pracovala v Kanadě. Pracovala jsem v prestižním hotelu s dalšími cca 100 zaměstnanci, Kanaďani tvořili pouhý zlomek. Pracovali zde lidé z celého světa, byli jsme tam jen 2 Češi. Jelikož hotel stál v národním parku v horách kde smí bydlet pouze turisti a zaměstnanci hotelů a obchodů, do nejbližšího městečka to bylo 60 km, bydleli jsme všichni v bytech pro zaměstance soustředěných v několika budovách. Potkávali jsme se denně nejen v práci, ale i po práci. Lidé všech "barev", národností, různé víry a bezvěrci spolu trávili spoustu času, pořádali večírky, oslavy, aj. Moje spolubydlící v bytě byla z Tchaj - wanu, nejlepší přátelé byli z Filipín, Japonska, Německa, Itálie a Austrálie. Za celou dobu se zde neobjevily žádné známky rasismu. Seznámila jsem se zde i s otcem našeho syna, který je rovněž nečech. Přesto jsme dle AI rasista.

Příběh 2. Před odjezdem do Kanady jsem učila v jednom českém městě ( kde jsem 6 let žila a studovala ), nechvalně proslulém jistou zdí, na dvou různých základních školách. Do obou chodily romské děti. V jedné byly děti ze slušných rodin, jejich rodiče pracovali a romské děti zde byly v menšině, přesto skvěle zapadly do kolektivu.

Do druhé školy chodily romské děti z ubytoven. O této druhé bude následující text. Romské děti tvořily zhruba polovinu žáků školy a rodiče neromských dětí  začali po zřízení ubytoven s postupem času dávat své potomky do škol v jiných čtvrtích. Učila jsem angličtinu. Z angličtiny tyto romské děti i na 1. stupni ZŠ znaly pouze spoustu vulgárních slov, která se vyskytují zejména v pornografických materiálech. Polovinu výrazů jsem musela dohledat na internetu, a byla jsem docela v šoku, protože některé se týkaly praktik, které připomínají spíš chování sadistických masových vrahů. Kde k nim romské děti ve věku 10 let - pohybující se výhradně ve své komunitě - přišly, je nasnadě. Znalosti čehokoliv jiného z angličtiny byly téměř nulové. Ostatně romské děti znaly mnohem lépe svá práva a to, za kolik se vykupuje kilo jakého "šrotu", než cokoliv z předmětů běžně vyučovaných na ZŠ. Jejich ambice se "nechat vzdělávat" byly stejné jako ambice tygra stát se vegetariánem.

Neustále se mluví o tom, jak Romové milují své děti a podřizují jejich blahu svůj život. Asi jenom ti slušní. Z mnoha zkušeností, které jsem při práci s těmito dětmi načerpala, zmíním několik nejvýstižnějších. Mnoho romských dětí v této druhé škole nemělo na začátku září sešity, psací potřeby a další pomůcky, ale přiznaly, že jejich rodiče / pěstouni z řad rodiny, od státu dostali prostředky na jejich zakoupení. Na konci září se situace nezlepšila. Několik dětí mi tvrdilo, že sice rodiče UŽ ZASE peníze nemají, ale nevadí, sešity si "nějak" opatří. Sliby chyby. Sešity, psací potřeby a další pomůcky dětem chyběly celý školní rok, vesměs celou školní docházku.

Některé děti chodily ve stále stejném, zřídka praném, špinavém a nelibě vonícím oblečení. Některé byly hladové a svačinu si nenosily vůbec. Jejich rodiče na třídní schůzky nechodili nebo jen velmi zřídka, do školy se v případě řešení prohřešku jejich ratolesti nedostavili ani po několikátém písemném oznámení o nutnosti přijít. Několik rodičů sice občas zavolalo, že přijdou, ale nepřišli. Zabíralo pouze pohrození sociálkou a odebráním dávek. I přesto to nezabíralo na všechny, ale jen některé.

Naproti tomu jsem denně potkávala rodiče těchto dětí. Mnoho z nich opilých, zfetovaných, kouřících jedno cigáro za druhým, vulgárně se velmi nahlas projevujících a samozřejmě - nepracujících. Z čeho zaplatili za alkohol, drogy, cigarety a hry na automatech, je jasné. Ze sociálních dávek, sběru čehokoliv legálně a ilegálně, prostituce atd. Několik z nich se čerstvě vrátilo z vězení, několik jich tam směřovalo. Kolik, netuším. O tom nás informovaly samy děti. Např. jedna žákyně odůvodnila bodnou ránu na hlavě tím, že její nejstarší bratr ( byla z 10 dětí a nikdo v jejich rodině nepracoval ), se vrátil z kriminálu, doma se s ostatními opili, pohádali a pak se poprali. Ona měla tu smůlu, že se k tomu připletla.

Učitelky na 1. stupni romským dětem musely vysvětlovat, co znamená " chodit do práce". To z rodiny neznaly. Na dotaz, čím by chtěly děti jednou být, skoro všechny odpovídaly, že policajtem. Protože policajt má moc.

To jakou ve skutečnosti mají v těchto čtvrtích policajti moc, dobře ilustruje jedna příhoda. Šla jsem kolem místní večerky provozované asiaty, když v tom z ní vyběhl Rom, v ruce držel cosi ukradeného. Za ním běžel s dřevěnou tyčí asiat. Asiat měl již natrénováno, výkonem hodným Usaina Bolta dohnal Roma, tyčí ho zmlátil a věc si vzal zpět. Asiat měl už své zkušenosti z toho, jak funguje česká justice a policejní orgány, a raději vzal právo do svých rukou. Asi to byl rasista, který si význam slova "rasismus" vyložil jako že krást se nemá,ale bránit svůj majetek, když ho nebrání policie, je v pořádku. Naivní hlupák, co riskoval vězení za ublížení na těle a RASISMUS, řeklo by se.

Co z těchto příběhů plyne. Nemám problém bydlet vedle kohokoliv a s kýmkoliv kdo se živí poctivě, respektuje zákony a chová se slušně. Ať je jakékoliv barvy, vyznání a pochází z jakékoliv části světa.

Ale nikdo by mě ani za "zlatý prase" nedonutil bydlet vedle jednoho z mnoha cikánských ghett v ČR, natož jít znovu učit děti rodičů, kteří jim vtloukají do hlavy, že pracuje jen blbec a chytrák se má dobře bez práce za státní peníze. Což mi mimochodem několik romských dětí řeklo. A že  pokud jste Rom, můžete všemu co vám není po chuti, říkat rasismus.

Romové v Čechách se domohli neuvěřitelných věcí, jsou pro ně zřízeny různé neziskovky a nadace, začleňovací agentury, volnočasová centra pro děti s bezplatným programem, dostávají příspěvky na kdeco, které jsou masově zneužívány. A to i přesto, že většina z nich státu odvede na daních velké nic.  Bylo by dobře, kdyby se spočítalo, kolik peněz stát vynaloží na "živení" jednoho Roma, který ač je práce schopný, dlouhodobě nepracuje nebo tráví čas ve vězení. Ale to by byl určitě rasismus.

Policie si mnohdy netroufá proti problémovým Romům zasáhnout i v případech jasné trestné činnosti, soudy je odsuzují ke směšným trestům - viz nedávný případ napadení v Duchcově, kdy se soudy opět slušným lidem vysmály do obličeje.

Trvám na tom, že NEJSEM rasista. Pouze se řadím k velké a stále nebezpečně narůstající části Čechů, kteří požadují, aby se všem měřilo stejně. Z tohoto pohledu je totiž celá Amnesty International, vedení EU, ROMEA a vláda v čele s panem Sobotkou, který slíbil "zlomit" český rasismus, velice rasistická. Svými činy podporují a šíří "rasistické" smýšlení v Čechách. Většina Čechů NEJSOU rasisti, ale realisti. A pokud to členové výše uvedených organizací a vlády vidí jinak, doporučuji jim se minimálně na měsíc přestěhovat do těsné blízkosti jednoho z proslulých ghett, aby poznali realitu jako ostatní Češi - realisti. Potom by konečně přestali prosazovat dvojí metr a zákony, které dělají z pracujících lidí idioty, z problémových Romů falešné oběti "rasismu" a hlavně ze slušných Romů skutečné oběti tohoto systému. Nebo se brzo může stát, že stejně jako asijský majitel večerky, i slušní lidé budou nuceni vzít spravedlnost do svých rukou, a to ublíží znovu a opět pouze slušným Romům, kteří budou vhozeni do jednoho pytle s těmi multi problémovými.

Pane Sobotko, mějte odvahu vysvětlit vedení EU pravý stav věcí v ČR a neslibujte to, s čím většina Čechů nesouhlasí, totiž další hýčkání PROBLÉMOVÝCH Romů.