#185: Jan Kubalcik - Re: Re: Re: Re:  

 Děkuji za reakci, patrně jste zde jediný, s kým se tady dá rozumně hovořit, byť máme odlišné názory. Ostatní píší jen útočné a fakty nepodložené urážlivé příspěvky s cílem za každou cenu někoho pošpinit.

S tím právem mít dítě jste mě docela překvapil, ale aspoň jste, zdá se, objektivní. Ale přiznávám a uvědomuju si, že každý člověk nemá právo na cokoliv, už jen v rámci zákona. Zájmy dětí Vám stěží nějaký rodič vyjmenuje, zvlášť ten, kterému je 25 let a má čerstvě narozeného syna nebo dceru (dost jsem se o tom přesvědčil na setkání základní a střední školy).

K tomu všemu bych chtěl dodat ještě svůj čistě subjektivní a snad nesobecký pohled. Rozumím všem, co obhajují práva dítěte. Z toho, co někteří píšou, to vypadá, že jsou všichni příkladnými otci. Ale existují i děti, které takové štěstí nemají. Taky je to nefér, když můj kamarád (je o 4 roky mladší a není to žádný svatoušek, taky se provinil např. tím, že zadlužil svou matku) může vychovávat dítě a já nikoliv. Sám jsem na vlastní kůži viděl, jak se k němu choval a nebylo to zrovna hezké. Přitom si myslím, že bych tak špatný táta nebyl. On si to sice může myslet taky, ale on to dítě prostě má a nikdo nic neřeší. Nikdo neřeší, jestli je nebo není špatným otcem. Někteří můžou říct, že můžu být rád, že nemám děti, že je to přítěž, spousta starostí etc. Ale těm otcům a matkám, kteří děti neplánovali a mají je, taky nikdo neříkal a neodrazoval je, že je s nimi spousta práce. Ti jsou postaveni před hotovou věc. Mají dítě a je to. A je teď na nich, aby se o něj postarali. Je mi líto, že zatím nemám taky takového malého špunta, jako je kamarádův syn. Dítě by pro mě neznamenalo jen pocit, že mám dítě (a zásadně se vyhýbám spojení "pořídit si dítě", není to auto ani pračka), ale že mu dám to nejlepší, co jsem se kdy naučil a dozvěděl.

A k té přírodě ještě tolik: vzhledem k tomu, že moudrá příroda, která je dokonalá svou nedokonalostí, za celou dobu lidské existence homosexuály neodstranila a nepřetržije je znovu a znovu generuje, bude to nejspíš znamenat, že je za zmetky nepovažuje. Ve skutečnosti je totiž přírodě naprosto lhostejné, co my lidé považujeme za přirozené a nepřirozené. Ona to totiž rozlišit neumí. Pokud se bojíte o vymření lidstva, dovoluji si upozornit, že je nás na světě víc než 7 mld., počet stále stoupá a nezdá se, že by trend nějak klesal. S nadsázkou tvrdím, že gayové a lesby jsou tady od toho, aby regulovali přelidnění planety :-D. Ale vezměte si, kolik obětí na životech měly války. Je to sice odporné, ale pokud by nebyly, asi bychom se tady ani nenadechli, kolik jich bylo. A tím se zase vracím k právu něco mít. Právo mít dítě sice nemá nikdo, ale jak vidíte, všem je to absolutně jedno. Pokud dítě nechtějí, nemají ho. Pokud chtějí, budou ho mít.

Probíralo se tady rozvrácení tradiční rodiny. Když homosexuálům jejich sňatek zakážete, tu tzv. tradiční rodinu nezaloží. Za úpadek rodin si můžou sami heterosexuálové. Kariéra, konzum a peníze jsou stavěny přede všechno ostatní. Volné svazky jsou preferovány a nikdo nechce být za nic odpovědný. Pár žije nesezdaný, i když se čeká dítě. A kombinací těchto faktorů pak skutečně dochází k rozvrácení rodin. Heterosexuálové, kteří se mohou "pochlubit" 49 rozvedenými manželstvími ze sta, by si měli zamést hlavně před vlastním prahem. Rodina je základ státu, o tom žádná. Ale jaká rodina? Těch zbylých 51 % heterosexuálů ve spokojeném manželství? Podle mě je to trochu málo. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale zdá se, že homosexuálové jsou asi jediní z mála, kdo touží po manželství a rodině.

#191: gorwynt - Re: Re: Re: Re: Re:  

1. ČÁST

Častokrát slyšíme z médií a od některých osobností, co se týče tématu adopce dětí pro homosexuály, "proč bychom tento zákon neschválili, vždyť se podívejte na dnešní heterosexuální rodiny, v jaké jsou krizi."

K tomu je třeba zmínit důležité skutečnosti, ale především si uvědomit absurditu tohoto výroku. Není možné porovnávat rodiny heterosexuální, které mají samozřejmě také své problémy a nejedná se vždy o harmonický vztah, s alternativou homosexuálního soužití. Díky tomu, že heterosexuální rodiny a vztahy tvoří cca min. 96% naší společnosti, tak je logické, že krize, které tyto rodiny a vztahy postihují, jsou mnohem vyšší, co do počtu (ale rozhodně ne, co se týče procentuálního vyjádření) a tudíž se zde navozuje zkreslený dojem, že jsou na to podobně, jako v případě homosexuálních vztahů.

Naopak, když se zaměříme na chování a mentalitu stejno-pohlavích párů, tak vidíme úplně jiný model. U stejno-pohlavních párů se najde nějaké mizivé procento těch, kteří by snad dokázali dítě vychovávat po vzoru heterosexuální rodiny, ale v drtivé většině je situace úplně jiná. Drtivá většina homosexuálních párů žije výrazně promiskuitním způsobem a to i za předpokladu, že mají jednoho "stálého" partnera. Míra promiskuity je cca desetinásobně vyšší než u heterosexuálních svazků. Z toho plyne, že z procentuálního hlediska se najde jen mizivé procento těch, kteří jsou schopni vytvořit jakýsi "optimální" vztah. To znamená, že budeme schvalovat tento zákon jen proto, aby několik jednotlivců došlo k jakémusi uspokojení, ale nebudeme hledět na extrémní míru promiskuity a možnosti zneužívání, která se tím otevře, nemluvě o samotných pochodech PRIDE, kde svůj styl života a promiskuitu (nevyjímaje extrémních projevů) vůbec neskrývají.
Viz podrobná studie Dr. Gerarda J. M. van den Aardwega :
http://www.petice-adopce.cz/homosexualita-a-fakta/dr-gerard-j-m-van-den-aardweg/

#191: gorwynt - Re: Re: Re: Re: Re:  

Vážený pane,

jsem rád, že jsme se dopracovali k bázi, na které lze v klidu debatovat. Dovolím si postupně komentovat Vaši reakci.

To, že zájmy dětí stěží vyjmenuje nějaký rodič, ať už je mu kolik chce let, nijak nesouvisí s tím, že tyto existují. Pythagorova věta také nepřestane platit (tím méně existovat) jen proto, že ji většina žáků ve třídě (ke své škodě) nezná.

Promiňte, ale to, že jeden člověk vychovává / může vychovávat dítě a jiný nikoli, na tom, nezlobte se, není vůbec nic nefér. Kategorie fér/nefér, tedy spravedlivé/nespravedlivé patří přece někam úplně jinam. Trošku odběhnu. Jsou dva lidé, jeden je chudý a druhý bohatý. Když se na tu situaci podívá socialista, nemusí nic dál zkoumat - pro něj je to nespravedlnost... jak to, že jeden má víc a druhý méně? Spravedlivé je přece pouze to, když mají oba stejně... Socialista tedy požaduje rovnost výsledků. Správné řešení však vyžaduje další informaci, nejméně tu, zda boháč získal svůj majetek čestně. Pokud ano, žádná nespravedlnost se neděje. Mohl bych tuto otázku dále rozvíjet, ale jistě mi rozumíte: Vám není činěno žádné přikoří. Socialistický pohled na spravedlnost, která ji shledává v samotné, prakticky jakékoli, nerovnosti, je patologický. Nerovnost je přirozeným jevem ve společnosti, neboť naše disposice jsou rozdílné - nemůžeme tedy dospět k rovným výsledkům (naopak by bylo velmi nepřirozené, kdyby byla ve společnosti všech ve všem rovnost...). Jinou věcí je samozřejmě rovnost šancí, ale ani tam jaksi nelze takový nárok vznášet absolutně... Zkrátka, spravedlnost (fér) je, když každému přiznáme, co mu náleží, a odejmeme mu to, co mu nenáleží. To, že někdo jiný vychovává dítě, nemá s Vámi nic společného.

Zkusím nahlédnout tuto otázku ještě z jiného úhlu. Řekněme, že malé dítě v dětském domově může být adoptováno manželským párem nebo párem homosexuálním. Mé stanovisko zní, že za jinak stejných podmínek má vždy dostat přednost manželský pár (a proto nedává ani žádný dobrý smysl, aby měly homosexuální páry právo o adopce žádat... neboť, aby byl argument úplný, k sebe lépe sociálně postavenému homosexuálnímu páru naleznete stejně dobře sociálně situovaný manželský pár, který dítě rád přivítá... to k tomu "za jinak stejných podmínek"...). Není na tom vůbec nic nespravedlivého, neboť to dítě na začátku "nepatří" (v žádném slova smysluj) ani jednomu ani druhému a má se zohlednit výhradně jeho zájem, nikoli touhy dospělých. Abych to podtrhl, upřednostnil bych vždy manželský pár a to samozřejmě (nebo dokonce ještě více) i v situaci, kdy by tento již ve výchově nějaké děti měl, lhostejno zda vlastní či osvojené. Nejde totiž ani o ten manželský ani o ten homosexuální pár - jde o to dítě. A to má právo na to, aby vyrůstalo v co nejpřirozenějším prostředí, kterým je (za jinak stejných podmínek) prostě rodina. Vyostřím to - pokud by jedno dítě chtěl adoptovat manželský pár, který je bezdětný a manželský pár, který již ve výchově nějaké děti má, lhostejno zda vlastní či osvojené, upřednostnil bych ten manželský pár s dětmi... protože nejde o touhy dospělých, ale o co nejlepší zájem dítěte.

Jestě jednou si dovolím obrátit Vaši pozornost k onomu "za jinak stejných podmínek". Tentokrát proto, abych zdůraznil, jak irelevantní je argumentace rodiči, kteří svoji rodičovskou roli zvládají špatně nebo vůbec. Vy sám jste správně v jiných příspěvcích uváděl, že takoví by se našli také mezi homosexuály. V tom to tedy opravdu není - srovnávejme mezi sebou ty, kteří rodičovskou roli zvládají / by zvládli... nebo ty, kteří by ji zvládali špatně... Prostě tak, abychom měli před sebou vždy manželský pár, resp. homosexuální pár, které oba, za jinak stejných podmínek, ve výše nastíněné hypotetické situaci žádají o možnost adoptovat jedno konkrétní dítě. A, jak jsem již řekl, přednost má vždy dostat manželský pár. Kvůli dítěti - tedy, explicitně, nikoli proto, aby se homosexuálnímu páru spáchala křivda.

To co píšete, je více než pochopitelné. Nejste ale sám bezdětný. A pokud pomineme extrémní případy, jako jsou sterilizace, ke které nedal sterilizovaný souhlas, nebo něco horšího, apod., není v tom žádná nespravedlnost.

K té přírodě... znovu, prosím, zpřítomněme tu analogii se slepotou. O té přece platí úplně přesně totéž, co jste napsal: slepé děti se rodí celé věky a rodit se, v určitém procentu, budou i nadále. To ale ze slepoty nedělá normu.

Vymřením lidstva jsem, pokud vím, neargumentoval. Ale když už jsme u demografického vývoje, o ta společenství, která mají počet dětí na jednu ženu v plodném věku hluboko pod 2.1, je na místě se obávat.

Ad co příroda považuje za přirozené či nepřirozené... Ona příroda není nadána natolik, aby něco nějak považovala, byla nebo nebyla lhostejná... nebo dokonce "moudrá"...:-)))) Přiroda a metafyzické pravdy, např. i ta o dané a neměnné lidské přirozenosti, jsou součástí jednoho celku, jedné naší žité reality.

Souvislost mezi registrovaným partnerstvím a rodinou by se dala diskutovat dlouho. Tak jak jste to pojal tam ale žádná souvislost není. Kdyby snad 100% rodin zůstávalo věrně spolu, pak byste řekl, že registrované partnerství je špatná myšlenka? Domnívám se, že i kdybychom si my heterosexuálové, jak říkáte, zametli před vlastním prahem úplně dokonale, Váš názor na dané otázky by to přece nezměnilo ani o milimetr. Nebo ano?

Nicméně... budiž řečeno, že registrované partnerství samo o sobě by rodině nijak zvlášť neublížilo. Samo o sobě. Potíž je v tom, že je to jeden z mnoha faktorů, který rodinu ohrožuje, v jednom šiku s genderovým mainstreamingem, feminismem, atd. atp., prostě v jednom šiku s každým, kdo vidí v rodině místo, kde se pácha domácí násilí a odkud je potřeba pokud možno zachránit děti... prostě konečně rozvrátit to hnízdo tmářské bigotnosti...:-) Přeháním to, obávám se, jenom trochu. Ale zpět. Čím tedy registrované partnerství přispívá k útokům ma rodinu? Snaží se ji připravit o její jedinečnost, o její privilegované postavení (pod rouškou rovnosti chce retistrované partnerství tatáž privilegia...). Rodina sesazená z piedestalu, na kterém právem dlí, bude podstatně zranitelnější (ze strany zmíněných spolupachatelů...).

A propos, dovolte prosím otázku: byl byste pro nebo proti, aby se zákon o registrovaném partnerství upravil tak, aby jej mohl uzavírat kdokoli, tedy i heterosexuálové, tři lidé, čtyři lidé... prostě tak, aby k němu byl rovný přistup? Děkuji.

S přátelským pozdravem a přáním pěkného dne

Jan Kubalčík