#218: Jan Kubalcik - Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

 Pane Kubalčíku, přiznám se, že už nemám sílu číst tak dlouhé komentáře, zvlášť, když jsem právě dočetl a zkontroloval svou disertační práci na 175 stranách, takže nebudu reagovat na všechno.

Máte pravdu v tom, že to, že někdo jiný vychovává dítě, se mnou nemá nic společného. V tom případě mě zajímá, co má s Vámi společného homosexualita? Co s Vámi mají společného cizí děti z dětských domovů? Co s Vámi mají společného nenarozené děti? Předpokládám, že asi nic. Pokud budu s partnerem vychovávat dítě, Vám do toho, při vší úctě k Vám, nic nebude.

Ano, také bych srovnával ty, kteří rodičovskou úlohu plní skvěle. Ale jak toho chcete docílit? Mladý manželský pár bude chtít mít dítě a už je budete nějak zkoušet, jestli se už jako rodičové cítí? Uděláte z toho akorát začarovaný kruh. Dítě dáte těm, které už nějaké děti mají. Ale těm, kteří se zatím ještě o dítě nepokusili, byste dítě nedával. Moje spolužačka je vdaná a se svým manželem už má prvorozeného syna. Doposud si neměla možnost vyzkoušet, jaké to je být rodič. Někde se prostě začít musí.

Nesrovnávejte homosexualitu se slepotou. Slepota je vada a ti lidé jsou si toho vědomi. Homosexualita je varianta lidské sexuální orientace a neznamená to, že je člověk vadný (viz spousta odborných publikací).

Příroda je nadána, zatím jsme ji do detailu neprozkoumali, ale něco známe. Naštěstí příroda lidskou psychiku neřeší a je jí jedno, kdo se s kým vodí za ruku.

"Zamést před vlastním prahem": můj názor by to změnilo tak, že bych věděl, o čem mluvíte a dal bych Vám za pravdu. Ale heterosexuálové a homosexuálové se chovají úplně stejně, někteří z nich jsou věrní, jiní jsou záletníci. Nemáme si co vyčítat.

Tady je na místě se zamyslet, kdo tu rodinu sesadil z toho piedestalu. Nejsou na vině homosexuálové. Heterosexuálové si přece žijí vlastním životem, stejně jako my. Homosexuálové nemohou za to, že rodiny nejsou podporovány více než nyní, nemohou za to, že se manželé rozvádějí, že se manželství uzavírá čím dál méně, že heterosexuálové jsou čím dál více ochotni žít tzv. "na psí knížku".

Jak už jsem několikrát naznačil, úspěch kvalitního současného i budoucího života dítěte je především ve výchově, nezávisí na pohlaví rodičů. Pokud budeme pěstouny, adoptivními rodiči nebo jeden z nás i tím biologickým rodičem, to dítě nežije v izolaci, ale sbírá podněty odevšad. My jako rodina jsme jeden prvek z mnoha. Máme přátele, příbuzenstvo, kontakt z vnějším okolím. Dítě si hraje se spolužáky, pokud má možnost, sleduje média, učí jej učitelky. Když si Vaše dítě nechá udělat tetování nebo piercing a od Vás to neokoukalo, no tak to bude mít nejspíš z jiného zdroje.

Odpověď otázky na závěr: nejsem si jistý, jestli bych na to odpověděl jednoznačně. Hlavním důvodem je totiž to, že registrovaní partneři mají dost očesaná práva. Přirovnal bych to třeba k tomu, zda byste si vybral za stejnou cenu auto se základní nebo s plnou výbavou. Nemám problém s tím, aby i heterosexuálové uzavírali registrované partnerství, ale kdo by o takto očesaný stav vůbec stál?

Ale naopak nemám nic proti tomu, aby toto partnerství uzavřelo i více lidí zároveň. Mám k tomu tuto analogii: vím, že už nejsme v pravěku, kdy život v tlupách je dávno minulostí, ale kdo přišel na to, že lidi mají žít pouze ve dvou? Co bylo špatné na tom, že se děti vychovávali více lidmi? Není to náhodou tak, že někteří chtěli žít ve dvou, a tak se upravila legislativa? Tím se ovšem ztratila možnost sezdání více lidí, která tady doposud byla. Kdy se objevil ten moment, že od teď budou lidé žít, milovat se, bydlet a vychovávat dítě pouze ve dvou?

#224: gorwynt - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

Vážený pane,

pokusím se tedy být stručnější...

Vy se k tomu ale stavíte velmi osobně. Já se vyjadřuji velmi obecně. Všimněte si, prosím, že v mých vyjádřeních vůbec nejde o mě. Zatímco Vy považujete za "nefér", že někdo jiný vychovává dítě, zatímco Vy nikoli. Nechápu, proč kladete dané otázky. Je přece správné i přirozené, aby člověk v připadě, že to lze, přispěl k dobrému. Tak je správné se snažit, aby děti z dětských domovů, které jsou právně volné k adopci, skončily v rodinách, aby se děti vůbec mohly narodit a nebyly "lékaři" za spolupráce svých nejbližších, kteří je měli chránit, vražděny... Co se Vás týka, tedy homosexuálních párů obecně, jak jsem řekl: dítě má právo být vychováváno v co nejpřirozenějším prostředí a to je rodina. Nejde o Vás, jde o to dítě... A to jsem chtěl také zdůraznit tím, že v případě, kdy by na sebe tyto věci narazily, by mělo být dítě umístěno přednostně do rodiny, kde se již setká s jinými dětmi - jde o to dítě, ne o ty dospělé, zkuste tuhle optiku, uvidíte věci poněkud odlišně... Přestanete srovnávat, zcela irelevantně, nějaké mladé páry, Vaši spolužačku a nevím co všechno ještě - v daném kontextu to jako argument nemá žádnou váhu. Jde jen o to, co je pro dané dítě přirozenější, lepší. Je to vždy rodina... Bavit se o tom, že někdo "bez přípravy" porodí dítě, je, nezlobte se, nesmyslné. Mimochodem, ono to až tak bez přípravy není - těch 9 měsíců se projeví i na mamince...:-)

Ad slepota... Já jen řekl, že totéž, co jste Vy ve svém předchozím vstupu napsal o homosexualitě, platí i o slepotě. Vy říkáte, že slepota je vada... ale, Vašimi slovy, kdyby to přece byla vada, tak ji "moudrá příroda" dávno vymýtila! A ejhle, vrozená slepota zde stále je... Čili, podle Vás přece slepota vadou být nemůže...

Ad "zamést před vlastním prahem" - Vaší reakci nerozumím. Připadá mi mimoběžná.

Ad rodina... ona není ani tak krize rodiny, jako krize uvažování o rodině... ale to je jiná. Každopádně, homosexuálnové za to, co píšete, určitě nemohou. Ale uzákonění registrovaného partnerství (a následné další vznášené nároky) k tomu samozřejmě přispívají. To je třeab oddělit, a Vy to neděláte... homosexuálové mají v této zemi naprostou svobodu dělat si ve svém soukromí, co se jim zlíbí - to však neznamená, že k tomu musí být schvalovány nějaké zákony. Společnost má privilegované postavení rodiny opatrovat. Je to jeden z mála, ne-li jediný nástroj v rukou společnosti/státu, jak manžele povzbudit k tomu, aby se v případné krizi rodina zachovala. Je nesmyslné se tohoto nástroje zbavovat.

Úspěch dítěte, jak říkáte, je z velké části ve výchově. A nejlepší továrnou na charakter je zkrátka rodina. To, co popisujete, se s dítětem děje až od vyššího věku - v tom nejútlejším je "odkázáno" na rodiče. To ale není to hlavní. Podstatné je, že nemáme co s dětmi experimentovat. Statisticky jsou zkrátka potřeby dítěte, jak aktuální tak pro budoucí život, naplňovány nejlépe v rodině - a bylo by zcela nezodpovědným krokem odklánět praxi od této pravdy. No a na pohlaví rodičů to samozřejmě závisí - rodiče jsou přece vždy otec a matka...

No třeba by chtěli registrované partnerství uzavřít lidé, kteří jsou příbuzní (třeba dědeček a vnuk)... přesné důvody a motivy není třeba řešit - zkrátka se domnívám, že když už takový institut existuje (po mém soudu bychom se bez něj tedy velmi snadno obešli - vše co přináší lze řešit pomocí smluv a občanského práva...), měl by k němu být zcela rovný přístup, stejně jako k možnosti uzavřít jakoukoli jinou smlouvu. Čili byste byl pro, to mě těší.

S přátelským pozdravem

Jan Kubalčík