Pro Světový den migrantů a uprchlíků, jehož slavení připadá na 17. ledna 2016, zvolil papež František téma: Migranti a uprchlíci nás vyzývají. Odpověď evangelia je milosrdenství. Dnes o tom informovalo vatikánské tiskové středisko.

Vatikán: Papež František hned v úvodu poselství upozorňuje na rostoucí migrační tendence po celém světě. Lidé prchající ze svých domovů za lepší budoucností se stále častěji stávají oběťmi násilí a chudoby, jsou vykořisťováni obchodníky s lidmi, a když přežijí cestu plnou útrap, čelí latentnímu podezření a strachu ze strany okolí.

"Evangelium plné milosrdenství v nás dříve než kdy jindy znepokojuje naše svědomí," říká František, "brání nám vnímat utrpení druhých jako samozřejmost a navádí nás na správný způsob, jak reagovat na takové potřeby lidí v nouzi."

Právě na základě faktů plynoucích ze současné migrační krize papež zvolil naléhavé téma Světového dne migrantů a uprchlíků pro rok 2016: Migranti a uprchlíci nás vyzývají. Odpověď evangelia je milosrdenství.

Jsme svědky různých tragických příběhů milionů mužů a žen. Denně čelí mnoha těžkostem v důsledku vypuknutí nepřijatelné humanitární krize v různých částech světa, popisuje Svatý otec a upozorňuje na nebezpečí záměrného přehlížení toho, co se děje kolem nás: „Lhostejnost a mlčení vede ke spoluúčasti za to, že lidé umírají udušením, hladem, násilím či ztroskotáním.“ I když se ztratí jeden život, je to vždy veliká tragédie, dodává František .„Migranti jsou naši bratři a sestry, kteří hledají lepší život daleko od chudoby, hladu, vykořisťování a nespravedlivého rozdělování zdrojů naší planety, které jsou určeny ke spravedlivému sdílení všech. Nechceme snad my všichni lepší, více slušnější a úspěšnější život sdílet s našimi blízkými?“ ptá se papež.

To, že lidé, kteří migrují a tím pádem i všichni, kteří je přijímají, musí změnit některé ze svých zvyklostí, je samozřejmostí, ač to může být spojeno s nepříjemnostmi. „Jak můžeme prožívat, že tyto změny tak nejsou překážkami skutečného vývoje, jako spíše příležitostí pro ryzí lidský, sociální a duchovní růst; růst, který respektuje a podporuje ty hodnoty, které nás činí stále lidštějšími a pomáhají nám žít vyvážený vztah s Bohem, druhými a se stvořeními?“ ptá se František. Ve společenstvích, která přijímají uprchlíky, to může opravdu způsobovat obtíže, uznává František. Jak se tedy vyhnout nebezpečí diskriminace, rasismu, extrémnímu nacionalismu a xenofobii?

V Bibli nalézáme jasnou zprávu: vítat cizince, protože to nám otevírá dveře k samotnému Bohu, protože ve tvářích druhých vidíme tvář Krista. Samotný hlas Krista nás přece volá: „Hle, stojím u dveří a tluču,“ (Zj 3,20) připomíná papež.

Jak by mohla církev selhat, přes všechny obtíže, které aktuální krize přináší, když se bude ve svém jednání inspirovat slovy Ježíše Krista? „Odpověď evangelia je milosrdenství,“ znovu říká František. „Milost je v první řadě darem Boha otce, který se zjevil ve svém synu. Boží milosrdenství vede k radostné vděčnosti za naději, která před námi otevírá tajemství našeho vykoupení Kristovou krví. Milost vyživuje a posiluje solidaritu vůči druhým, jakožto nezbytnou odpověď Boží laskavé lásky, ‚která je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého‘.“ (Řím 5, 5)

„Zájem o podporu dobrých vztahů s druhými a schopnost překonat předsudky a strach, jsou základními složkami v podpoře kultury setkávání, v níž nejsme jen schopni poskytovat, ale i od druhých přijímat. Pohostinství ve skutečnosti roste jak z dávání, tak přijímání.“ říká papež v poselství.

Povinností církve je stát na straně utlačovaných a pomoci všem v nouzi, každopádně je dle Svatého otce třeba myslet také na odvrácení příčin odchodů lidí ze svého domova, zastavit příčiny chudoby, násilí a pronásledování.

V neposlední řadě Svatý otec upozorňuje také na nebezpečí šíření neodůvodněných obav a různých spekulací ohledně migrantů, jichž je nutné se vyvarovat.

Poselství papež František uzavírá slovy: „Přijímání druhých znamená přijmout samotného Boha osobně!“

Předseda Papežské rady pro pastoraci migrantů a lidí bez domova, kardinál Antonio Maria Vegliò dnes (1. září 2015) na tiskové konferenci k představení dokumentu zdůraznil záměrné propojení Světového den migrantů a uprchlíků s kontextem Mimořádného jubilea milosrdenství a upřesnil, že letos má být tento den slaven na národní i diecézní úrovni jako Jubilejní den migrantů a uprchlíků: „Migrace se týká především místních církví, neboť ony jsou migrantům a uprchlíkům nejbližším prostředím. Tam se setkáme s lidmi, tváří v tvář.“

Mons. Joseph Kalathiparambil, sekretář Papežské rady pro pastoraci migrantů a lidí bez domova, posléze na tomto setkání s médii připomněl výzvu z 6. září, kdy papež vyzval církevní struktury k přijetí uprchlíků a dodal, že kromě nabídky domu je potřeba nabídnout i „síť lidských vztahů“. „Uzdravující přijetí“ mohou nabídnout rodiny. „Jsme si vědomi těžkostí, které mohou vzniknout, avšak je důležité, aby bylo přijetí bratrské a přetvářelo tak, jak říká papež v poselství, ´ty, kdo přijímají, v Otcovo objetí´.“ A dále pokračoval: „Chci také připomenout ústřední roli státu jakožto toho, kdo je primárně zodpovědný za přijetí uprchlíků a byl maximálním garantem jejich bezpečí. Církev jej nechce nahradit, nýbrž chce mu být oporou. Vše se musí uskutečňovat v dialogu s civilními autoritami.“ (...) „Církevní přijetí musí být dobře organizované a koordinované, neboť dobrá vůle, i když je důležitá, není dostačující.“

(Překlad celého poselství se připravuje)