Chtěli, nechtěli? Nevím, proč by po pěti letech syrské války, do níž Barack Obama důsledně odmítal vstoupit přímo, zničehonic změnil názor a snažil se rozpoutat konflikt se syrským režimem, a tím pádem i s Ruskem, Íránem a tak dál. Podle mého – a hysterická reakce paní Powerové v Radě bezpečnosti OSN by tomu napovídala – se USA prostě nechaly nachytat svými „umírněnými“ teroristy. Nějaký jejich návodčí, který zcela jistě prošel kurzy CIA, nahlásil jakési parametry a americké letectvo zaútočilo. Fakt, že pozabíjeli stovku syrských vojáků, a nikoli bojovníků Daeše, je pro džihád vítězstvím. Podařilo se jim Ameriku, která se z pohledu džihádu „paktuje s Ruskem, a tím pádem i Asadem“, totálně zdiskreditovat a současně prokázali, že je Pentagon v Sýrii zcela „slepý“ a lze ho vést „za ručičku“. Pro „supervelmoc“ je to ostuda.

A protože je přiznání „slepoty“ trapné, bylo třeba přejít alespoň do slovního protiútoku, a tak nyní USA „koupou“ Rusko a Asada ve všem možném i nemožném. Ale jsou to jen slova. Nicméně, ruku na srdce, lhali už o Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Ukrajině, tak proč by nyní neměli lhát o Sýrii nebo Rusku? Funguje to ale jen na lidi, kteří ve své zaslepenosti pokročili na pochmurný level „radši se mýlit s USA než mít pravdu s Ruskem“. Takových lidí je sice v různých našich i západních vládách a médiích stále dost, ale občané už jim to tolik „nežerou“. Svým způsobem se dostáváme do situace ne nepodobné „totáči“: ÚV si tam „nahoře“ něco mele a lidi „dole“ ve své většině vědí své a řeší si své problémy. Smutné.

Nemá smysl se zabývat výroky typu „Asad páchá zvěrstva“, když západní lídři bez rizika jakéhokoli trestu od agrese do Iráku zavinili na Blízkém východě smrt až čtyř milionů lidí a zdají se být z hlediska zmaru už nedostižnými „rekordmany“ na poli válečných a jiných mezinárodních zločinů. K tomu nyní Saúdům k jejich anihilaci Jemenu dodávají dokonce i munici s bílým fosforem, s níž před časem Američané „vyzmizíkovali“ iráckou Fallúdžu, kde se dodnes rodí deformované děti… Na druhou stranu je to ale prostě studenoválečnická „realpolitika“: Co smíme my, nesmí nikdo jiný, a to ani v náznaku. Ale přitom všem slovním a jiném harašení vzájemný obchod mezi USA a Ruskem loni dosáhl objemu 25 miliard dolarů, zatímco před patnácti lety to bylo jen 10 miliard. A nedávno se třeba také zjistilo, že různé pomocné programy OSN v objemech desítek milionů dolarů určených pro Sýrii končí u firem a organizací napojených přímo na Damašek i na Asadovu širší rodinu. Čili zatímco nám kdosi vykresluje jakési strašlivé obrazy nepřítele, vyhlašuje proti němu „sankce“, nebo volá dokonce po jeho hlavě, současně s ním úspěšně i kšeftuje k všeobecné spokojenosti… Nám jsou ale mezitím předkládány seznamy Putinových a jiných agentů, kteří nás čímsi nespecifikovaným prý ohrožují. Trapná hra.

#93052: -  

 Ty budeš jedním z těch "Putinových agentů", rusáku!