Už se těšíme až budeme věšet tu nelidskou zrůdu Sorose!!!

#110619: Vlastenci = Hitler? 

Už se těšíme až budeme věšet tu nelidskou zrůdu Sorose!!!

Paranoidní porucha osobnosti (F60.0) : Hlavním rysem paranoidní poruchy osobnosti je celoživotní nedůvěřivost vůči jiným lidem. Jde o hypersenzitivní, rigidní a podezíravé jedince, kteří často podléhají závisti. Jsou extrémně citliví na kritiku, nezájem, nezdary, domnělé odmítnutí nebo urážky. Typická je tendence mylně chápat chování druhých jako nepřátelské nebo opovržlivé, i když je neutrální, nebo dokonce přátelské; nadměrná citlivost k nezdarům, kritice, neomlouvání urážek a tendence k tvrdošíjnému boji za svá domnělá práva (Bernstein a kol., 1993). Tito jedinci mají často tendenci ze svých neúspěchů obviňovat druhé. Může se u nich objevit sklon k patologické žárlivosti nebo k nadměrnému vyzdvihování vlastní významnosti a sebechvála. Přikládají nadměrný význam své osobě, mají pocit, že jsou tak důležití, že druzí se mohou proti nim spiknout. Patří sem expanzivně-paranoidní, fanatická, kverulantní a senzitivně-paranoidní osobnost jiných klasifikací (Smolík, 1996). Mezilidské vztahy paranoidních jedinců bývají konfliktní, protože snadno podezírají okolí z nekalých úmyslů a ze zneužívání. Často druhé kontrolují a vyslýchají, aby se ubezpečili, že se proti nim neděje nic zlého, nicméně ani tyto manévry jim klid nedodají, spíše naopak. Často věnují enormní množství času a energie hledání důkazů, které by potvrdily jejich podezření. Za důkazy považují často detaily, které je možné vysvětlit celou řadou jiných možností. Jen velmi obtížně vyjadřují svoji náklonnost, ale i pochybnosti a nejistotu. Tím, že neustále hledají skryté motivy a čekají, že se k nim ostatní budou chovat nefér, chovají se k nim nepřátelsky. To často vede zpětně k nepřátelskému chování druhých, což paranoidního jedince v jeho přesvědčení dále utvrzuje. V zátěžové situaci a neznámém prostředí se zvyšuje nedůvěra, přecitlivělost na odmítnutí nebo znevažování, obavy ze závislosti, zhoršují se i pocity studu a zranitelnosti (Smolík, 1996).