#116921: - Re: Rozhoduje se mezi demokracií a vládou vůdce. Zastupujeme ty, kteří si nepřejí pevnou ruku... 

Problém poválečné ČR (komunisté skutečně vedli válku proti občanům a jsme po ní sotva 27 let - což někdo může vidět jako mnoho, někdo jako málo) je, že občané ani nevdědí, že nelze volit lháře viz. NSS vol. 39/2013

Obecně demokracie nemá problém s tím, jak si nastaví mandáty v parlamentech či jak procesuje diskusi s občany, kteří skutečně ví o čem diskutují. Problémem jsou změny.

Zeman s Klausem oposmluvně prosadili do volebního systému křesla v parlamentu pro dva největší vítěze voleb na úkor menších vítězů voleb, což hned vyústilo v patový stav ve Sněmovně, pokud by se např. volby v roce 2006 počítali podle původního stavu - výsledek voleb by byl pro Topolánkovu koalici naprosto jednoznační o více jak 10 mandátů. 

Občané se s tímto musí nějak srovnávat a nesrovnali se s tím dodnes. Dokonce je pravděpodobé, že i další volby budou mít patové součty. Byla to velká sprosťárna od Zemana a Klause a samozřejmě zdaleka nebyla jediná. Došlo tehdy také např. k masivnímu nárůstu mandatorních výdajů. 

Voliči dokonce nejsou schopni vnímat, že malí vítězové voleb přicházejí o mandáty ve prospěch "velkých" vítězů voleb. 

Referenda na která možná narážíš jsou věc velmi velmi komplikované, jak právě dokládá Švýcarsko.

• Velmi velkým problémem už je sestavení otázky, tedy tam musí proces začínat.
• Následně musí být u referenda naprosto jasné, že občané přesně otázce rozumí a pokud je jen malá pochybnost, že tomu tak není, musí to být řešeno - tedy to je druhý proces, který musí být zaveden společně s referendem. 
• další věcí jsou limity - tedy kolik lidí vůbec musí přijít, aby se mohlo referendum považovat za smysluplné
• další věcí je opakovatelnost otázky - kdy nejdříve znovu, pokud přijde málo lidí
• okruh otázek, kterých se referendum může týkat

Švýcarsko je v tomto spíše větší vesnicí než skutečnou zemí a také se tak chovalo např. za II. světové války - aby přežili bez okupace, byli schopni páchat děsivé věci i proti demokracii, mravnosti, kultuře - které se snažili čímsi kompenzovat - což je typické pro malé komunity v ohrožení. 

Tedy to vidím tak, že důležitá je stabilita, nikoliv vlastní proces, pokud je demokratický - je podle předem určených pravidel. 

To je také rozdíl mezi státy s omezenou svobodou jednání občanů a skutečnou totalitou. Stát, který sice neakceptuje současně přijatou Všeobecnou deklaraci lidských práv, ale přesto jedná dle jasně určených pravidel a občany nijak neomezuje v možnosti zemi opustit - je sice jistě z našeho pohledu státem do velké míry totalitním ale přesto akceptovatelným partnerem - neboť takový stát bude dodržovat i mezinárodní dohody. 

Naproti tomu totalita, která není schopna dodržovat vlastní pravidla a brání občanům se vymanit z vlivu takévého státu je skutečně totalitou velmi nebezpečnou a zločinnou, typicky se jedná o totalitu politických sekt tedy komunistickou či nacistickou nebo kombinaci obojího např. v dnešním Russku. 

#116933: - Re: Re: Rozhoduje se mezi demokracií a vládou vůdce. Zastupujeme ty, kteří si nepřejí pevnou ruku... 

 Švýcaři? Za války?  Nakreslili na zemi hranici jako na mapě.  Za ní  byl mimo jiné švýcarský flak, a ten když střílel, tak se trefoval.  Přelítli jste nakreslenou tlustou čáru  na zemi, a zničehonic vám hořel motor.

       Švýcaři po staletí mají své osobní zbraně doma. A umějí s nimi zacházet, jak se sluší a patří. Před WW II dostali  domů i munici. Aby nemuseli  na začátku války mobilizovat.

      A kupodivu to fungovalo. Na válku se Švýcary si netroufl ani Berlín.

      Je pravda, že kdysi, a je to už hodně dávno,  kdosi pojal úmysl  Švýcarsko dobýt. Dali mu tam na frak, ale co se přihodilo dál?  Švýcaři  si došli na uprchnuvší  poraženou armádou a chytili ji. Pak už to další agresoři nezkoušeli.

#116933: - Re: Re: Rozhoduje se mezi demokracií a vládou vůdce. Zastupujeme ty, kteří si nepřejí pevnou ruku... 

 Ježíšku na křížku.