#120036: - Re: Re: Re: :-) to hodně přeháníš. Mičurin byl komunistický prominent, měl vyznamenání komunistické. 

Mám zkrátka velký problém s jakýmkoliv prominetem komunistické totality. Když ty lidi viděli, co komouši dělali, proč z Russákova neodešli. V letech 1919-1935 to bylo možné. Zločiny komunistů byly tak obrovské, že bylo absurdní, že tam Mičurin zůstal. 

To, že jeho jméno bylo skutečně více zneužito a jeho podíl na kooperaci s komunistickou pakáží nemusí být nijak velký je docela dobře možné. Těžko říci, jestli byl členem bolševické partaje atd. 

Do jisté míry je to skutečně symbol russácké pavědy a je možné, že neoprávněně. 

    Je pravdě podobné, že kult Mičurina mohutně přihříval  supersoudruh, chytrý vynálezce Lysenko.  

     Mičurin sám, když chtěl zachránit zahradu, svou celoživotní práci,  v době kolektivizace vstoupil do kolchozu.  Byl gramotný.  Kdysi studoval několik let na gymnasiu. Neměl významnou odbornou průpravu.  Zabýval se hlavně zahradou,  neměl s nimi problém.  K jeho práci se o 43 let mladší Lysenko,  hochštapler Stalinova cirkusu, neměl potíž přilísat. Někdy po roce 1927, kdy Mičurinovi bylo 72 let. 

      O genetice tehdy šlechtitelé mnoho nevěděli. I Luther Burnbak na Mendela moc nedal. Zlepšovalo se to  zvolna. Nezřetelnými přískoky. Ještě za Brežněva byly učitelky na střední škole sto krákorat: "ŽÁDNÁ NEMOC NENÍ DĚDIČNÁ..." a tak podobně, než odtáhly do nicoty.

    Někteří odešli. Do Ameriky. Takový Alexandr Kartveli, autor Thunderboltu.  Nebo Igor Sikorski, konstruktér první helikoptéry.

    Jiní nešli tak daleko. Po válce je dostihla SMĚRŠ. Abakumova zastřelili 12. prosince 1954, ale bulharský soudruh, co jezdil krajem na pětistovce s charakteristickým zvukem, odjel až po 20. sjezdu.