Středa, 11. září 1697.  Poledne pryč. Turecký sultán míří do Sedmihradska, přepravuje se přes Tisu. Pontonovým mostem. Polovina vojska už je za řekou...

Když tu ... nastal exponenciální růst potíží.

Malý abbé, který předtím čekal u Petrovaradína, zjevil se náhle čtyřmi proudy...

   Došlo k mimořádné události.

  Na konci dne turecká armáda přestala existovat. Sultán byl na útěku, Malý abbé zrekvíroval všechny jeho kanony.  Peníze z turecké pokladnice rozdělil vítězným vojákům.  Taky ukořistili proviant pro větší armádu, naložený na lodích, sultánův stan a jeho harém. 

   Jako suvenýr si Malý abbé ponechal sultánovo pečetidlo; císaře nepochybně potěšil nejnovější situační zprávou. 

   Turci se o revizi výsledků bitvy u Senty pokusili o devatenáct let později. Ale ... u Petrovaradína opět narazili... na číhajícího Malého abbé. A ten své řemeslo ovládal virtuózně...

#173538: -  

    Fousaté opice tehdy dostaly od Malého abbé na pamětnou co se do nich vešlo.  Aby si načechraly oškubanou sebeúctu, připomněly po třech stoletích, třikráte jednom roce a roce výročí dávno zapomenuté bitvy čtyřmi ukradenými obrovskými tryskáči, válku velikou mezi nepřáteli lítými vyvolat doufajíce,  výprask dávný v paměti světa revizí touto zakrýt chtějíce.