#177893: - Re:  

  Jaká byla cesta, Iljo?

 Nu, nic moc. V lese temném, v úvozu, kde se vzal, tu se vzal, najednou loupežník: Stát! 

 Copak bys rád, skrčku, povídám zdvořile a vlídně.

   A ten skřet hned spustil bandurskou, že ať ho beru vážně, protože jestli hvízdne, spadnu s koně a budu se na školení učit chodit pěšky, ostatně mého koníka nutně potřebuje.

   Tak mu povídám konverzačně, že jestli hvízdnu já, tak...

   To ho zaujalo. Tak copak? Už pěšky umím. Já pěšky chodím furt.

   Tak ohluchneš, povídám, aby zábava nestála.

    Rozesmál se. To risknu. Zkus hvízdnout. No tak. Pořád nic neslyším! 

    Nastavil ucho, a přiložil dlaň k boltci.

    Jak  otočil hlavu, popadl jsem jednou rukou luk tuhý svůj, druhou střelu kalenou a natáhl tětivu.

    Furt nic neslyším, hihňal se skřet. Pročpak? Huba ti zkameněla? zajímal se živě. 

    Protože už jsi dočista hluchý, prozradil jsem mu a vypustil střelu kalenou.

    Zbytek cesty trénoval poklus  před koněm. Je celý uřícený, takový nezpůsob. 

#177895: - Re: Re:  

    On tvrdí, že je to jeho koník. A že není pravda, že mu prohlížel zuby, ale bral si ho zpátky.