#21: miki -

Děti ve spec.školách rozhodně nežijí na okraji!!! Mají zde absolutní péči,kterou by v normální škole rozhodně neměly. Nejsou k tomu lidi a co víc, každý "kantor " na tyto děti tzv. NEMÁ. Vyžadují úplně jinou péči, trpělivost a individuální přístup.

Toto může říci jen osoba absolutně nezasvěcená, která nemá co do činění s těmito dětmi. Nemám slov k takovýmto vyjádřením   :-(

#21: miki -  

 Máte pravdu, tyto děti mají opravdu svá práva, která jsou zakotvena přímo ve školském zákoně, cituji:" Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem ..." Takže jestliže dovolíme zrušení tohoto typu školy, toto jejich základní právo na vzdělávání bude ihned porušeno. A pokud jde o jejich důstojný život, tak ten jim zabezpečíme pouze tím, že z nich vychováme v rámci možností samostatné lidi, kteří se budou schopni o sebe postarat. A v tomto ohledu jsou základní školy praktické nepostradatelné. Nejenže jsou žáci připraveni po praktické stránce (vysoký počet hodin pracovních činností), ale také rozvíjí jejich sebevědomí a činnosti, ve kterých zažívají úspěchy. Nechápu, kdy na jednu stránku vyčleňujeme děti tzv. mimořádně nadané do speciálních tříd a škol, někdo příjde s nápadem zrušit školy pro děti s mentálním handicapem. Dokáže se vůbec vcítit do dítěte, které nerozumí tomu, co se ve vyučování děje??? Co asi prožívá a jaké to je, když vrstevníci ho nepříjmou do kolektivu, jelikož si s nimi nemá o čem povídat? Každý z nás se přece obklopuje lidmi, se kterými má něco společného a prožívá s nimi společné chvíle. Vyřazování z kolektivu může vést k nenapravitelným škodám v psychice dětí, to přece víme všichni.

A jelikož jsem učila 20 let na tehdejších zvláštních školách, můžu Vám říct, že většina mých bývalých žáků nežije na okraji společnosti, mají práci hlavně proto, že jsou vyučení odborníci v oborech, po kterých je v současnosti velká poptávka.

Při individuálních integracích na základní školy toto už určitě nebude pravda.

#21: miki -  

 Ve školské stupnici pro hodnocení jsou okraje dva: 1 a 5.  Naprosto s Vámi souhlasím, že děti mají svá práva a nárok na důstojný život v naší společnosti, ale především mají právo prožívat radost z úspěchu při vzdělávání. Zdravé sebevědomí nevzroste, když bude navštěvovat ZŠ a vyjde ze 7. ročníku (a celou školní docházku bude na tom pětkovém okraji), ale když ukončí  povinnou devítiletou školní docházku  na ZŠP a půjde dál studovat učební obor.  Tak jim nechte tu šanci a nerušte ZŠP, stejně to nevyjde levněji, to je jen blamáž! Už nyní se prodělalo za 50 ministerských pracovníků, kteří pracovali na inkluzivním vzdělávání! Kdyby se ty peníze daly na mzdy mladým učitelům!

#21: miki -  

 Proč mají všichni pocit, že děti ve speciální škole žjí "na okraji"? Tomuto termínu nerozumím. Děti, které byly přeřazeny na speciální školu tam šli proto,že nezvládali učivo v běžné základní škole, byli z toho nešťastní a vynervovaní. Jsem učitelkou a ze zkušennosti a zpětné vazby vím, že děti, které na speciální školu odešly jsou teď mnohem šťastnější a více v klidu. Na těchto školám jsou vystudovaní učitelé se speciální pedagogikou, je tam měnší počet žáků a učitel vím, jak s dětmi pracovat. A netýká se to rozhodně jen romských dětí. Navíc někteří rodiče se sami pro tento typ školy rozhodli. Není skutečně zapotřebí ohánět se termínem "děti na okraji"...!

#21: miki -

Podceňování tyto děti zažijí až na běžném typu školy, kde jim přinejmenším spolužáci budou nadávat do de... a budou se stydět za to, že se neumí (a ani se v tom šrumci nenaučí) bohapustou násobilku. Doma jim totiž nikdo nepomůže. A důstojný život jim absolvováním základní školy také nikdo nezaručí. Miki, asi s tím máš velký problém. Kdybys vyhledal pomoc, určitě by Ti to pomohlo.