Svěření resortu školství jihočeským komunistům je nešťastným krokem

Obsazení resortu školství zástupcem jihočeských komunistů je krokem velmi nešťastným, se kterým se velká část občanů mající paměť nemůže ztotožnit. Nejde o konkrétní jméno toho, kdo bude tento resort spravovat. Jde o princip.

KSČM se hlásí ke své minulosti jdoucí před rok 1989 a tudíž i k tomu, jak se nakládalo se vzděláním v této zemi a s přístupem k němu. Mnoho z nás má buď osobní zkušenost či zkušenost z nejbližšího okolí, kdy mnozí talentovaní lidé neměli možnost studovat a věnovat se tomu, k čemu měli talent. Právě znemožnění svobodného přístupu ke vzdělání a k informacím dovedlo řadu schopných lidí k emigraci. Osobně jsem studoval v sedmdesátých letech, které se právě kvůli podmínkám osvojování si poznání, kvůli přístupu k literatuře a nekompromisní cenzuře nazývalo /s odkazem na obrovské hladomory v části Afriky/ obdobím „Biafra ducha“.

Možná, že si ještě mnozí z nás vzpomenou na značky v knihách, které jsme si půjčovali v knihovnách. Pod slovem revize bylo číslo a rok. Mnohé knihy měly těchto značek několik, jak revize o nezávadnosti knih navazovaly od padesátých let. Ty, které neprošly kontrolou o nezávadnosti, končily v papírnách, kde byly pod dohledem likvidovány ve stoupě. Stejně jako celá vydání knih z konce šedesátých let.

Jako student jsem chodil na brigády právě do Jihočeských papíren a potají si nebo svým přátelům odnášel „libri prohibiti“, zakázané knihy. Patřila mezi ně díla nejlepších autorů a myslitelů 20. století. Čapka, Kundery, Seiferta, Masaryka, Grasse, Saroyana, Junga, Sartra, Solženicina, Bulgakova… Kolik z nich bylo nositelů Nobelových cen za literaturu! Nesměli jsme znát jejich díla, nesměli jsme se o nich učit ve škole a mnohdy ani mluvit.

Vysoké školy byly zbaveny nejschopnějších učitelů. Přednášky z historie, filosofie, literatury, ale i zeměpisu měly daleko blíže k úvodníkům Rudého práva než ke vzdělání. Právě v těchto podmínkách se šířila polovzdělanost naší společnosti, která nese trpké ovoce v nekulturnosti a nekompetentnosti mnohých z těch, kteří v posledních letech řeší zásadní otázky naší společnosti, vytváří právní povědomí a mravní normy. Dnešní mravní a vzdělanostní bída se nezrodila ze dne na den, ale formovala se desetiletí z oktrojování svobody ducha, kvalitního vzdělání, umrtvení talentů a vytváření šedivé masy lidí, kterým to bylo jedno.

Nikdo nemá právo rezignovat na historickou paměť. A už vůbec ne politici. Jinak hrozí, že si trpkou zkušenost budeme muset prožít v obdobné podobě.

Prohlášení komunistů, že je třeba "posvítit si" na soukromé a církevní školy a pomocí legislativy je "okleštit" (přičemž například českobudějovické Biskupské gymnázium Jana Nepomuka Neumanna patří mezi deset nejlepších škol v České republice!), je nanejvýše varující.

V kontextu historické zkušenosti je svěření oblasti školství v Jihočeském kraji KSČM krajně nevhodné a pobuřující.

Jiří Šesták, senátor za Budějovicko a Třeboňsko

#155: Martin Rosocha - Vyjádření Jiřího Šestáka, jihočeského senátora

Pane Šestáku, jděte do háje. Chovejte se tam nahoře tak, aby komančové neměli šanci a je to. Snad je to dost srozumitelné.