V posledních týdnech a dnech vyvstalo v souvislosti s utečeneckou krizí několik důležitých otázek. Pokusme se na ně chronologicky odpovědět:

1. Jak se zrodil takzvaný Islámský stát?

V roce 2003 americká armáda na základě smyšlených důvodů zaútočila na Irák. Rozprášila iráckou armádu a další bezpečnostní složky. Část těchto lidí se ocitla v nechvalně proslulých amerických vojenských věznicích v Iráku, v nichž měli dost času utužit svou víru a své spojenectví. Jiná část bojovala proti Američanům způsobem, kterému obvykle jedna strana říká terorismus a druhá strana podzemní odboj.

V roce 2011 Američané z Iráku z velké části odešli (ponechali v zemi pouze několik tisíc vojenských poradců, kteří cvičí oficiální armádu a garantují bezpečnost nejvyšším iráckým představitelům), a džihádisté tak měli poprvé možnost vyjít z ilegality a zmocnit se souvislejšího území. Z mnoha malých uskupení, které proti Američanům bojovala, se postupně zkonsolidovala jedna síla, v čele s fanatickým islamistou Bagdádím. K této velké skupině postupně přebíhali jak jednotlivci, tak i celé jednotky pravidelné irácké armády. Toto hnutí pak bylo souběžně významně posíleno v průběhu Arabského jara, kdy CIA postupně vyzbrojila a vycvičila tzv. Svobodnou syrskou armádu, která bojovala s Bašárem Asadem a jeho režimem. V letech 2012-2013 se tyto nedostatečně koordinované syrské povstalecké skupiny zčásti spojily s Islámským státem v Iráku a začátkem roku 2014 společně vytvořily Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL). Ten hned na jaře téhož roku nejen vystupňoval útoky na Asadův režim, nýbrž zejména zaútočil na pravidelnou iráckou armádu a dobyl řadu velkých měst na severu Iráku a dostal se až na vzdálenost padesáti kilometrů od Bagdádu.

2. Jaké jsou cíle Islámského státu?

Islámský stát je založen na přísné interpretaci islámu. Prohlásil se za chalífát, to znamená, že si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě a usiluje o jejich sjednocení. Mělo by v první fázi jít o sjednocení celého Iráku a Sýrie, později všech arabských zemí, a nakonec i těch, které arabské nejsou, tedy třeba Iránu, Pákistánu, Bangladéše, Indonésie, Afghánistánu a dalších (dříve sovětských) středoasijských republik. To znamená, že si v posledku činí nárok na vládu nad více, než miliardou lidí.

3. Jaká je momentálně síla Islámského státu?

Na území, které ovládá, žije momentálně asi šest miliónů lidí. Počet bojovníků, kterými disponuje, je asi třicet tisíc. Tito lidé jsou dobře vyzbrojeni lehkými zbraněmi a mají velmi dobrou vojenskou morálku. Islámský stát nemá žádné zbrojovky a minimální průmysl, vesměs malé textilky, potravinářské firmy a společnosti, které se zabývají přepravou ropy a jejích produktů. Všechny zbraně a střelivo získává Islámský stát od přeběhlých jednotek a z vykradených vojenských skladů v Iráku a Sýrii. Tyto zbraně a střelivo jsou jak americké, západoevropské, tak ruské výroby. Nechybí ani zbraně české, a zejména ukořistěná munice. Celkový HDP Islámského státu lze odhadnout na 6 miliard dolarů (Česko cca 210 mld USD). Vláda Islámského státu disponuje rozpočtem cca jedna miliarda dolarů (Česko cca 50 mld. USD). Z toho vidíme, že Islámský stát je hospodářsky mimořádně slabý, v podstatě na úrovni dvou českých okresů, anebo země typu Eritrea.

4. Jak je možné, že NATO na Islámský stát při takové konstelaci sil nezaútočí také pozemními silami a nevyvrátí jej ze základů?

Ekonomická a vojenská převaha NATO je obrovská. Severoatlantická aliance má přes 900 miliónů obyvatel a cca pět miliónů vojáků. Hospodářství členských zemí tvoří téměř polovinu světového HDP. Území ISIL by šlo snadno obsadit, ale výsledek by byl nejasný, stejně jako tomu je v Afghánistánu, Iráku, anebo v Somálsku. Vojáci ISIL by se zcela jistě rozprchli, zbraně zahrabali v poušti a čekali by na vhodné příležitosti k drobným útokům ze zálohy a terorismus. Můžeme úspěšně bránit například rozšiřování Islámského státu do dalších zemí, jednotlivé arabské země – a jejich vládce – rozdělovat, nicméně vnutit tomuto území naše představy a pravidla se ukazuje jako nemožné. Je to asi stejné, jako se pokoušet ve věznici násilím zavést demokracii. Jakmile zmizí dozorci s puškami, vše bude rázem jinak.

5. Co jsou zač běženci, kteří nyní pronikají do Evropy?

Nikdo nemá žádná solidní data. Běženci se zbavují dokladů a svou identitu až na výjimky tají. Podle vizáže se dá dobře odhadnout, že přes Libyi se do Evropy hrnou vesměs mladí muži z oblasti tzv. Afrického rohu (Somálsko, Etiopie , Eritrea, Súdán) a ze subsaharské Afriky. Ti se zpravidla hlásí za Eritrejce. Přes Turecko pak míří Syřané, Iráčané, Afghánci, Pákistánci, nebo Bangladéšané. A ti se dnes vlastně – po prohlášení paní Merkelové – stali hromadně Syřany. Jak to doopravdy je, už nikdo nezjistí – pokud tedy Německo nezavede jazykové zkoušky…

6. Přicházejí běženci z území Islámského státu, anebo z klidnějších oblastí?

Nebýt leteckého bombardování, jádrové území Islámského státu by paradoxně patřilo k těm klidnějším. Lze se domnívat, že utečenci z balkánské cesty se rekrutují z uprchlických táborů, ale také z relativně klidných oblastí Sýrie a Iráku, kde ztratili životní perspektivu. Ovšem třeba v samotném Bagdádu každý týden umírá několik desítek lidí při sektářských bombových útocích. Násilí zde nemá konce, stejně jako ve většině dalších zmiňovaných zemích, zejména v těch, kde zasahovali Američané.

7. Proč alespoň část běženců neproniká třeba přes Afghánistán na ruské území, a pak dál do Evropy?

Nepochybně to zkoušeli a tato cesta se ukázala jako mnohem obtížnější, nebezpečnější a celkově méně schůdná. Pokud by Rusko otevřelo hranice a Evropská unie by je na jihu naopak zavřela, situace by se rychle změnila. To je ale velmi nepravděpodobná varianta.

8. Uzavření hranic EU a vybudování takzvaných hotspotů (přijímacích středisek, kde by se rovnou rozhodovalo, kdo obdrží/neobdrží azyl v EU) v Libyi a v Turecku by byla poměrně snadná záležitost. Proč ji Evropská unie po loňské silné zkušenosti – a po informacích z prvních jarních týdnů – nezrealizovala? Proč utečenci – a někteří zřejmě marně – riskují životy plavbou na nafukovacích člunech?

Celý ten chaos asi některým evropským politikům dělá dobře. Třeba paní Merkelová se vyjádřila, že je dojatá, když vidí, že má Německo někdo rád. A za druhé – a to je mnohem důležitější – přes hotspoty by se asi do Evropy dostalo mnohem méně lidí, a někteří pokrokoví politici a jejich strany by tak přišli o část současných i budoucích voličů. Silné islámské menšiny v Evropě také mohou perspektivně pomáhat rozvracet národní státy a homogenizovat Evropskou unii. Z běženců se v některých úřednických kruzích liknavostí záměrně vytváří problém, který přesahuje možnosti jednoho státu a umožňuje v EU nastolovat další unifikační a centralizační požadavky. I takové úvahy mohou být, stejně jako vědomá snaha vytvářet si klientelu pro lidskoprávní byznys v Evropě. Utečenci jistě i oslabují pozici Asadova režimu. Nedokázal se o ně postarat! Roli může hrát také tradiční neschopnost Bruselu něco zorganizovat a rozhodnout, a samozřejmě k tomu patří i lidskoprávní kýč, který mnoho tradičních petentů i u nás provozuje.

9. Většina běženců nyní proudí přes Turecko. Proč se EU nedomluví s Tureckem, členem NATO, a nepodpoří jej penězi? Turecko je pro běžence přece bezpečná a demokratická země, navíc v rámci stejného náboženství. EU by běžence z Turecka nemusela brát, mohla by je rovnou vracet.

Turecko stojí před volbami a evidentně o běžence nestojí, stejně jako Izrael, Saudská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty a další bohatší země regionu. Co Turky zajímá, jsou Kurdové, kteří jediní vlastně s Islámským státem skutečně bojují. A Turecko je bombarduje. Dělá to minimálně ze dvou důvodů: Za prvé proto, že na čtvrtině území tureckého státu žije kolem třinácti miliónů Kurdů, kteří chtějí autonomii a poté jistě i úplnou samostatnost a za druhé proto, že vládní strana prezidenta Erdogana vyhrocenou situaci hodlá přetavit v možnost vládnout bez koaličního partnera. Do listopadových voleb Turecko tedy s nikým jednat nebude a žádné „hotspoty“ na tureckém pobřeží nevzniknou. Krom toho, Turecko evidentně s Islámským státem jako takovým nemá problém, chaos za svými jižními hranicemi vnímá jako důsledek západní politiky, a má pravdu.

10. Proč Evropská unie ignoruje porušování pravidel Schengenského prostoru, tedy že příslušná hraniční země (například Řecko) neregistruje uprchlíky a neřeší jejich azylový status? Jde přece rovněž o bezpečnou zemi, člena EU, který má svá práva a povinnosti…

Řeckou situaci je potřeba vnímat komplexně, tedy v celém řetězci. Jak známo, v této rozložené zemi v létě měsíc téměř nefungovaly banky a dodnes jsou silně omezeny pohyby peněz. Athény vyhlásily předčasné volby, které proběhnou ve druhé polovině září. Řecko navíc Asadův syrský režim nerozvracelo a necítí se být za nastalou situaci zodpovědné. Řecko také nebudovalo takzvanou Svobodnou syrskou armádu, nedodávalo tam zbraně, které zčásti skončily u Islámského státu. Za syrským a iráckým chaosem stojí USA a šířeji další hlavní země NATO. Řecko také nemůže jednat s Tureckem, to je jednoznačně práce pro Brusel, podpořený evropskými mocnostmi a jejich zájmy. Řecko také nezve uprchlíky do Evropy svými vysokými sociálními dávkami a celkovým luxusním zabezpečením migrantů, kteří z „kapesného“ mohou vydržovat půl Damašku. Rovněž Řecko migranty nezve způsobem, jakým to udělala právě paní Merklová. A když se jiná země EU (tedy Maďarsko) snaží zhostit svých schengenských povinností, které už jednou byly zanedbány kdesi v Egejském moři, tak je právě třeba Rakouskem nebo Německem, či dokonce Bruselem ostrakizováno. Ano, přesně tohle bych označil za hnus.

11.Proč Evropská unie v čele s Junckerem tolik tlačí na povinné přerozdělování běženců?

To není úplně jasné, protože země Visegrádu – v čele se Sobotkou – by stejně nakonec dobrovolně přijaly tolik běženců, kolik se jim řekne…Ale ten diktát, který se nejspíš v Bruselu prohlasuje, bude potupný a z Visegrádských lídrů učiní před domácím obecenstvem tajtrlíky. Opět měli plán a opět o nás bez nás. To nejspíš není úplně cílem ani Junckera, ani Merkelové, a ani Hollanda. Obávám se, že jde vlastně teprve o začátek Lisabonského hlasovacího válce, který nejen v této věci středoevropským zemím bude ukazovat, jak to v životě chodí. Svoboda pro ně bude znovu „poznanou nutností“. Posedí u stolu...záležet na jejich názoru ale nebude. Proč tedy ten tlak na kvóty? Za prvé, v létě se mluvilo o patnácti stech lidech pro Česko, nyní se mluví už o čtyřech tisících a za rok to také může být padesát tisíc. A za další rok znovu padesát tisíc, a tak dále. Je to proces, který jsme různými vojenskými eskapádami (bývalých?) kolonialistů nespustili, ovšem proces, nad kterým zcela ztratíme kontrolu. České hranice, svrchovanost, domácí volby… nebudou nic. A za druhé. běženci, kteří budou přiděleni České republice, mohou být snadno vybaveni takovými papíry, které jejich návrat do Německa, které je pozvalo, znemožní. Pokud přijede do Drážďan ústecký Rom, co tam dostane? Za pár dnů mu nezbyde, než krást slepice, anebo se pokorně vrátit domů. Takže není pravda, že když u nás běženci nechtějí být, že je zde nikdo po přerozdělení neudrží… A za třetí, je i pravděpodobné, že anglicky a německy mluvící běžence si rozeberou příslušné státy a na nás zbydou ti, kteří žádné jazyky neumí a použitelné vzdělání vlastně nemají. Co by si s nimi počalo, to Německo nebude muset řešit, a co si s nimi počneme my, až je sem jejich vlak přiveze, to jim bude docela jedno.

12. Co by se tedy mělo s běženci dělat?

Za prvé, je třeba řešit situaci v Iráku, Sýrii, Libyi. Tak, aby tam vznikly stabilní vlády. K tomu je potřeba zapojit i Rusko, které v těchto zemích má tradiční vztahy, vojenskou základnu, a zřejmě i mnohem větší důvěru široké veřejnosti, a politiků, než země NATO. Je také potřeba přestat hrát drahé geopolitické hry a nepokoušet se dále takzvaně vyštípat Rusko ze Sýrie. Ani na Ukrajině se to nepovedlo a byla by to pro Evropu další hodně drahá zkušenost. Za druhé, souběžně je třeba už v zimě uzavřít příslušnou smlouvu s Tureckem, vytvořit hotspot a ekonomické uprchlíky, což je jistě většina, od jara nekompromisně vracet zpět. Pokud se někdo pokusí přeplavit do Řecka, automaticky jej vracet zpět do Turecka a takovým lidem definitivně znemožnit možnost vstupu do Evropské unie. Lodě, na kterých připluli, potápět. V případě Libye pravděpodobně nebude s kým o hotspotu jednat, takže bude třeba násilně obsadit nějaký přístav a postupovat stejně. Pokud Španělsko umí v pořádku udržet severoafrické enklávy Vuelta a Ceuta, není žádný důvod, aby to nebylo možné v Libyi. Bude to stát nějaké peníze, ale problém se dostane pod kontrolu. Česká republika pak musí trvat na tom, že nebude dostávat azylanty, které už přeberou jiní, nýbrž, si je v rámci hotspotů vybere samo a podle svých zájmů, preferencí a kritérií. Alespoň toto, když ne víc, by se mělo udělat do příštího jara, jinak je obnovení ochrany hranic a zrušení Schengenu naprosto na místě.