Omluva za Tibet 2014

Nebudeme si nic namlouvat. Svět se mění. Před půl stoletím neexistovaly mobilní telefony, počítače, internet, kosmické výpravy na Měsíc, ani oční operace laserem a transplantace lidských orgánů. Lidé žijí v přepychu, pohodlí a baví se fenoménem zvaným lidská práva v Číně.
Proč se nekritizuje Španělsko, že nechce dát samostatnost Baskům či Kataláncům, nebo Belgie za marné snahy o nezávislost Valonů a Vlámů, Gruzie zase kvůli stejným požadavkům Osétie a Abcházie, Ázerbajdžán pro jeho Náhorní Karabach… Mrtvých bylo víc než dost... To všechno jsou země, kterým není, co závidět. Ale Čína? To je jiná věc. Nejbohatší země světa, která ovládá krizí postihnuté státy, USA počínaje, EU konče. Všeho mají nejvíc; nejúžasnější historii, jedinečné vynálezy a miliardy dolarů na rozdávání. Někdo má státní dluh skoro dvacet bilionů, Čína naopak stejné množství devizových prostředků vlastní, včetně státních dluhopisů USA, EU, Řecka...

Pan ministerský exporadce Batora si to rozházel u paní soudružky Jiřinky Šiklové, když jednou řekl: „raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou”. (Feministka Kunětická se zapojila do politiky za mladočeskou stranu a v roce 1912 se stala první českou političkou zvolenou do zemského sněmu za volební obvod Mladá Boleslav – Nymburk.) A nyní se dostanu k parafrázovaným slovům evangelia svatého Matouše: „Je jednoduché vidět třísku v oku bratra svého, ale musíte hledat také trám v oku svém, paní doktorko”.

O jakýpak trám se jedná? Paní Šiklová totiž prohlásila na obhajobu svého členství v KSČ: „Já jsem mohla jít úplně proti, nebo se pokusit dění ovlivnit. Anebo pasivně přežívat, neomočit se - nikdy, v ničem - a dnes ‘moudře’ kritizovat všechny a všechno. Ale já jsem aktivní člověk! Byla jsem přesvědčená, že je možné komunistický systém zevnitř zreformovat...“ Inu, pravé české lokajství, plebejství a podřizování se autoritám. V řadách KSČ působila od roku 1956. Na podzim roku 1967 přemlouvala své spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny KSČ na FF UK…

A pro toto své komunistické přesvědčení dnes velkohubě protestuje proti údajnému porušování lidských práv v Tibetu. Že někteří starostové nevyvěsili jeho vlajku? Prý by si je lidé měli zapamatovat, až je zase někdy budou volit, jací jsou to zrádci tradic… Závist je sviňa. To si tak občas udělají hrstky “ochránců” Tibetu výlet do Lhasy. Doma si jezdí auty, mají mobily i televize, pak nasednou do letadla nebo rychlovlaku a jsou na místě. Foťáky cvakají, hrají lítost nad chudáky utiskovanými Tibeťany. A mají vztek na Čínu. Možná kvůli vynálezu kompasu. Tvrdí pokrytecky, že chtějí vidět romantiku a původní svět buddhismu, chudáky v chýších bez elektřiny, televizí a mobilů, lidi, co se oblékají jako ve starověku, a ne Tibeťany v džínách, na motorkách, v mercedesech, u digitálních televizí. A Čína si klidně civilizací ničí tu krásně zaostalou tibetskou kulturu, náboženství s modlitebními mlýnky a dřevěnými návleky na ruce, s nimiž se pak plíží po břichu ke svatyni k Buddhovi tisíců očí…

Naši stateční ochránci zaostalosti a lidských práv se pak vydesinfikují a letadlem se opět vrátí do svého městského přepychu evropské civilizace, aby v rámci svých protestů vyvěšovali tibetské vlajky na radnice či Sněmovny. Proti “invazi” čínských imigrantů do Tibetu, co tam zavádějí nevěstince a brání buddhistům v jejich víře… Byl jsem v Lhase, v klášterech i v paláci Potála, abych zjistil, že pomluvy o lidských právech jsou jen mýtus mnohých Evropanů, kteří ještě ani nestihli do “své hájené země” přijet. Lepší je jednou vidět, než stokrát číst. Nejposvátnější klášter všech Tibeťanů - Džókhang - je běžně nabitý k prasknutí. Tibetským věřícím v rozličná vtělení Buddhy není vstup omezen. Že žádný stát nesmí vojensky napadnout jiný? Vy v tuto iluzi opravdu věříte? Jsou země, které mají svá vojska až vee 150 zemích světa... Asi mají zvací dopisy od Iráčanů, Afghánců, Korejců, Vietnamců...?

Zimní palác dalajlámy osiřel, jeho nájemník prchl do Indie, odkud se vzdal své svatosti a předal šéfování předsedovy tibetské vlády, Navíc prohlásil, že už nechce samostatnost Tibetu. Proč se neprotestuje u příležitosti sto desátého výročí od chvíle, kdy britsko-indická vojska vstoupila do Tibetu a donutila zástupce tibetské vlády podepsat anglo-tibetskou smlouvu. Nikdo ale proti Britům nedemonstruje za to, že v prosinci 1903 překročili o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice. Nastalá válka si vyžádala život tisíců Tibeťanů. K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů. Poté byla v 23. září 1904 ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty Tibetu a zástupci klášterů.

V období od roku 1912 do roku 1950 jednalo v Tibetu o bezvládí, takže se stal bezprizorným státem, žádnou zemí světa neuznaným a jen chřadl, rozpadal se. Skoro čtyřicet roků jen činil Číně potíže svým nepořádkem. Trochu to přeženu; jako cikánská ghetta Litvínovu, Ostravě či Chomutovu, za což je Česko kritizováno Amnesty International pro porušování lidských práv. Roku 1950 byl proto “novodobý tibetský stát” anektován Čínou. aniž by nezávislost Tibetu byla předtím uznána diplomaticky zahraničními vládami. Při obnovení svrchovanosti Číny zde nebyla přítomna žádná diplomatická zastoupení suverénních států. Před třiapadesáti lety Tibeťané povstali, zřejmě chtěli opět smradlavé území s rozpadávajícími se kláštery... A dne 1. července 2006 byla slavnostně otevřena supermoderní čínsko-tibetská železnice. Bylo tak poprvé v historii dosaženo kvalitního dopravního pozemního spojení mezi Čínou a Tibetem.

Násilí ze strany Číny? Proč si nepřipomínáme třeba vpád Mongolů nebo Nepálců do Tibetu? Také britská invaze do Lhasy byla v roce 1903 úspěšná. Britové vyhráli všechna vojenská střetnutí, ke kterým v průběhu invaze došlo. Vzešel z toho dnes pětasedmdesátiletý dalajláma, držitel Nobelovy ceny za mír, žijící od roku 1959 v exilu v Indii. Jsem zvědavý, kdy obdrží i Cenu za propagaci komunismu za své prohlášení, že nepožaduje nezávislost čínské provincie Tibet. Zvěsti o osmdesáti tisících mrtvých Tibeťanech, zabitých Číňany, je stejná lež, jako ta o tisících studentech rozjezděných za zpěvu Internacionály pásy tanků na Náměstí nebeského klidu. List The Daily Telegraph získal exkluzivně tajné americké depšee z roku 1989, které unikly na server Wikileaks. Vyplývá z nich, že na pekingském Náměstí nebeského klidu před 23 lety k žádnému masakru nedošlo...

“Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Podle AFP rovněž prohlásil počátkem měsíce na placené přednášce v New Yorku: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí…“

Tibet se též stal předmětem zájmu Hitlerových nacistů. Proč? Nadlidé zvaní Árijci (Indogermáni) byli etnická skupina, která před rokem 2000 př. n. l. zahájila rozsáhlou expanzi na území Íránu, Indie, na západ dnešní Číny a do celé Evropy. V roce 1936 byla založena “Německá himálajská nadace”, která se stala důležitým nacistickým propagandistickým nástrojem. Měla popularizovat sportovní zařízení pro nastávající válku a zajímat se o údajné “germánské kořeny” horského národa Hunzukuc v Himálajích. Měli provádět etnografické, zoologické a botanické výzkumy. Jen málokdo ale věděl, že za touto zdánlivě nevinnou akcí stál Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. Druhý nejmocnější muž Třetí říše už v roce 1935 inicioval založení výzkumného ústavu Ahnenerbe (Dědictví předků), jehož posláním bylo “vědecké” zdůvodňování nacistických rasových teorií. Skutečným záměrem expedice bylo totiž pátrání po “pravých a původních” Árijcích”, kteří údajně na “střeše světa” našli útočiště. Antropologické znalosti, které byly zjištěny výpravou, především měřením lebek 300 Tibeťanů, byly v roce 1943 předány ke srovnání hlav zavražděných vězňů koncentračních táborů.

Co by bylo, kdyby byl Tibet samostatný? Zbořil by Čínou postavené letiště i železnici, obchody a z čeho by žili? Jedli by jen “campu”, čaj s jačím mlékem, nosili by haveloky zvané “čupa” a ženy by si zaplétaly cůpky do 108 copánků? Nebo by si zvolili nové kolonizátory - Brity, Francouze či Američany s McDonald´s a KFC…? Nelze žít jen v duchu pradávných tradic, přesto hlavní aspekty tibetské kultury jako literatura a hudba zažívají renesanci a rozvíjejí se. Za tímto vzestupem stojí nová generace tibetské elity, která si osvojila plynulou mandarínskou čínštinu. Roste počet tisíců mladých Tibeťanů, kteří jsou vzdělaní, nepovažují se za zaostalou menšinu a vyžadují stejné zacházení jako zbytek Číny. Tibetská literatura se rozvíjí společně s tibetskou bloggerskou komunitou. Tibeťanky vznášejí feministické otázky týkající se své role ve společnosti a ve Lhase účinkují tibetské rockové kapely. To vše jsou daná fakta, záměrně “ochránci lidských práv” opomíjena.

Proč nejsou na radnicích Česka vyvěšovány vlajky svobodného Iráku u příležitosti výročí zahájení vylhané války? Spojené státy vydaly na iráckou válku měsíčně 16 mld dolarů a celkově 3 bilióny USD. Válka skončila. Zbytek světa za ni zaplatí přibližně stejnou částku. Další bilión dolarů budou činit úroky z půjček, které USA zaplatí do roku 2017. Měsíční příspěvek jedné americké domácnosti na vedení války činí 138 dolarů.

Zničili však virtuální komunismus, co byl, je a bude vždy jen utopie, co nikdy nikde neexistoval. Vlastně v severním Vietnamu, když v zemi začala desetiletá děsivá válka. Když skončila, byl komunismus už nejen na severu země, ale v celém Vietnamu. A to bylo siláckých řečí; do tří měsíců vás rozbombardujeme do doby kamenné... Po deseti letech hledali Američané, jak šílení, kde nechal tesař díru...Byl jsem pár let poté na střeše prezidentského paláce v Saigonu, přesně na rozbitých dlaždicích, odkud startoval americký vrtulník s uprchlíky na poslední chvíli...

Inu, v letech 2003 až 2011, tedy od americké invaze do Iráku, v něm zahynulo 4800 Američanů a jejich spojenců. Podle údajů americké organizace The Lancet mohlo být mrtvých až 940 tisíc Iráčanů. Kolik že to bylo při invazi Číny do Tibetu…?