Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Naše dcerka je nevidomá, autista. Hrozná kombinace. Přesto se naučila číst Braillovým písmem a pomaloučku postupuje dál. Proč? protože chodí do praktické školy, kde je 5 dětí ve třídě a starají se o ně 2 učitelky (tedy asi učitelka a asistent). Dcerka prožívá úspěch a radost, že se jí něco daří. Když ji násilně zařadíte do běžné třídy, bude nešťastná. Je sice mentálně postižená, ale ne natolik, aby neviděla rozdíl mezi sebou a ostatními dětmi. V MŠ jsme sami zkoušeli ji zařadit do běžné třídy a skončilo to pláčem, sebepoškozováním. Je třeba rozlišovat, komu inkluze přinese něco navíc a komu ne. Zdá se mi, že aby zdravé děti viděly ty postižené, chcete naše děti nacpat násilím mezi ně. Očekáváte od toho, že si zdravé děti zvyknou na postižené spoluobčany...ale za jakou cenu? Naše dcera by byla vždy nejhorší. V 15 letech se učí sčítat a odčítat do 20 a je šťastná, že jí to jde.
Takovéto násilné zásahy mi vadí. Moje dcera by v normální třídě vždy byla za blbečka a úspěch by nezažila. Jsme (oba rodiče) proti takto myšlené inkluzi.