Otevřený dopis ministryni školství proti násilné inkluzi

Dobrý den já sice nemám dítě v praktické škole,ale mám dítě z vadou pozornosti a špatným soustředěním,pomalým tempem také je emočně labilní a těžko si zvyká na nové prostředí i učitelé.Když se jí v první třídě děti začali smát,že je hloupá-řešila to sebepoškozováním.Neumíte si představit vidět své dítě jak se trápí a řeší to tímto způsobem.Samozřejmě jsme hned začali chodit k psycholožce,která nám řekla,že přejít na jinou školu není dobré,protože ona ty spolužáky má strašně ráda,že by bylo dobré si s nimi promluvit-to jsem udělala a hned se situace výrazně změnila k lepšímu,ale její učitelka nám říkala,že dcera tempu nestíhá nosila ze školy samé 5 řešili jsme to s pedagogickou poradnou a stále docházeli k psycholožce.Usoudili jsme,že zkusíme najít školu kde by se jí mohli více věnovat,ale ona to vycítila a problém začal znovu nechtěla jít,pryč od někud kde se jí líbí děti už se jí neposmívají ba naopak po mém rozhovoru s nimi dceři pomáhají.Dcera to opět řečila sebepoškozováním.Psycholožka nám poradila zeptat se na asistentku celý rok jsem chodila do poradny a líčila naše problémy a na základě učitelky a učitelky z dislexii kam dcera pravidelně docházela nám asistentka byla přidělena sice jen na pár hodin v týdnu,ale i to stačí,aby měla dcera lepší výsledky a nemusela tudíš měnit prostředí a kolektiv a i učitelku na kterou je zvyklá.Jsme ted všichni velice štastný.A pro to chápu všechny ty maminky,které mají děti v praktických školách a nelíbí se jim jejich zrušení.Jak už řekla naše psycholožka-některé děti se neumějí začlenit do kolektivu a řeší to různě-šikanou,sebepoškozováním,chozením za školu atd.Takové děti potřebují láskyplný přístup-porozumění a na to opravdu většina učitelů nemá čas,když poslední dobou má ve třídách okolo 30žáků.