Co nejdůrazněji při této příležitosti protestuji proti postupu úředníků nejrůznějších státních institucí, kteří se domáhají odstranění památníku z místa, kde byl dne 17. 6. 2014 slavnostně odhalen. Jako dcera jednoho z legendárních pilotů 311. čs. bombardovací perutě RAF předmětné snahy vnímám nejen jako osobní urážku a znevažování odkazu jak mého otce, tak i všech jeho kamarádů-bojovníků, kteří během 2. sv. války bojovali a umírali za svobodu našich národů. V neposlední řadě jde zároveň o morální degradaci těch, jenž se o tento pomník osobně zasloužili a financovali jej. Argumentují-li pracovníci předmětných institucí a zejména Památkového ústavu např. tím, že se jedná o poměrně frekventované místo či místo, kde se nalézá více památníků, a proto je již další obdobná připomínka co do lokality nežádoucí, já takový důvod považuji za irelevantní, ba až nepřístojný, neboť prioritou takových památníků je právě osvěžování paměti našeho národa v co nejširším měřítku. Proto je i ono zvolené místo tím správným, neboť jej uvidí mnoho lidí a o to přece jde! Mnoho nomenklaturních kádrů se v minulosti opakovaně dopouštělo záměrného překrucování historie a znevažování statečnosti i skutků (nejen) našich letců. Ti za to jen trpěli i s celými rodinami. Já sama takovou zkušenost mohu jen potvrdit. Zřejmě to některé choré mozky ,,baví" i nyní, tudíž se tento nejapný bojkot stal úmyslným záměrem několika ,,zamrzlých bolševiků" sedících na svých teplých místech v oněch úřadech. A je-li v oné lokalitě více památníků? Tím lépe! Alespoň se uctění památek těm či oněm obětem může vzájemně plynule propojit. Sama za sebe tedy apeluji touto cestou na předmětné úředníky a co nejhořčenějším tónem k nim volám: jistě ani jeden z vás na onen překrásný a úctubudící památník nepřispěl jedinou korunou ze svého jistě úžasného platu. Tak když už vám není svatá památka všech hrdinů, přestaňte je alespoň tím, co děláte, urážet. Začněte konečně myslet hlavou a ne spodní částí těla! Takových je totiž v naší republice pořád až dost! A nejlépe ze všeho byste - vy, úředníci - udělali, kdybyste šli vůbec tzv. od válu, případně ještě dál. A vy, kteří za památník bojujete, bojujte dál, věřím v rozum a aspoň ten zbyteček vlastenectví, který ve vás i nás samotných ještě zůstal. K tomu vám dopomáhej Bůh. V nejhlubší úctě vás proto v tomto směru zdravím a co nejpevněji držím všechny palce. Iveta Irvingová (mj. členka Svazu letců ČR).

#6: -  

 

Vážená paní. Nejprve Vám a Vaší rodině pozdrav a vzpomínku na Vašeho otce a mnohaletého velkého přítele a kolegu mého táty Miroslava Jiroudka

,,Tanečky“ okolo pomníku ,,zavánějí“ lecčím. Od účelovosti, kde pomník se pro mnohé může jevit jako ,,dobrý nástroj“, či záminka k čemusi jinému, až po opravdu snahu o odstranění pomníku. Osobně nevylučuji cokoli. Od ,,války úředníků“ mezi sebou, až po snahu se mnohými ,,zviditelnit“. Těžko tomu zabránit, je však velmi důležité se ozvat. Pokud by se to ,,dalo dostat“ ve velkém do sděl. prostředků, mohlo by to mít větší ohlas.Osobně se budu snažit, abych i já alespoň trošku ,,svůj hlas“ i své názory vyjádřil. S pozdravem J.A.J.

P.S.: Odkaz na můj příspěvek.Památkové zóny, národní hrdost a ,,ředitelé autobusů“. Blog - Jiří Jiroudek (blog.iDNES.cz) 

#6: -  

 Vážená paní Irvingová,

     slzy mi tečou, když čtu váš příspěvek. Jsem mladá (42) žena, máma tříletého chlapečka, můj manžel Petr (45) i já jsme pobývali 3 roky v Anglii. Jsme nesmírně pyšní na naše velké hrdiny, dojímali jsme se pořád na výletech, kde všude jsou památníky našim letcům, nábřeží u Westminsteru, kde jsou všichni jmenovitě, pocta ve Westminsterské katedrále, muzeum Tangmere, pocty v Exeteru, dokonce i v zapadlém koutě devonském, městečku Seaton a mnoha mnoha dalších místech. Již tam mne vždy rozesmutněla myšlenka, že zde na naše výjimečné občany, ochránce vlasti i míru ve světě myslí, kdežto doma mají stěží pár památníků a i to se neobešlo bez zbytečného humbuku.

S manželem jsme měli dojem, že nejlepší cesta je vychovávat naše dítě k úctě k těmto hrdinům, nenechat ho zapomenout na zrůdnost komunismu a vzdělávat ho v duchu vlastenectví, morálních hodnot a slušnosti.

Nyní víme, že to nestačí. Máme za to, že petice zřejmě nebude stačit, proto bychom se rádi nabídli, kdykoliv bude potřeba nějaké konkrétní pomoci, dáváme vám své kontakty k dispozici, bude třeba zřejmě oslovit lidi k demonstraci, rádi také pomůžeme.

Stydíme se za část našich spoluobčanů, kteří buď z nevzdělanosti, hlouposti, či pusté chamtivosti a touze po moci (vše je stejně špatné) neváhají urážet svatou památku lidí, kteří toho udělali tolik, co nikdy tito lidé nedosáhnou ani ve svých nejbujnějších představách, jsou na to totiž příliš nízko ve všech ohledech.

Prosím promiňte případné gramatické chyby, jsem původem ze Slovenska.

 

S úctou a ochotou pomoci,  Ingrid, Petr a Petřík Šimůnkovi

 

#6: -  

 a ještě kontakt:   simunkovai@seznam.cz

#6: -  

 Ti, kdo se ozývají proti pomníku, nejsou vždycky jen nepřátelé. Někdo má důvody pouze architektonické, výtvarné, to je nutné rozlišovat. Je ovšem pravda, že svatý Václav v době svého vzniku taky leckomu z architektů vadil... Škoda, že se neudělala předem veřejná anketa a veřejná diskuse.... Jenže teĎ, když čtu, kolika lidem, jejichž památce je pomník určen, se taky líbí, už je pozdě. Proto podepisuji. Ne z důvodu estetického nadšení, nechci urážet city těch, kdo se o nás zasloužili. Jana Červenková