#7380: medvidek - Re: Re:  

To co tvrdíte Václav Havel nebyl, i když by na to měl právo, za své názory proseděl hodně času ve vězení, když jsme my ostatní budovali socialismus a popírali tak sami sebe a sami sobě denně nejdenou lhali, že je to naše budoucnost. Je nás hodně, co se máme za co stydět, je nás málo, co si to umíme aspoň přiznat...

S T.G.Masarykem spojuje Václava Havla právě ten aktivní přístup k posunu naší země a státnosti dál. Masaryk v exilu položil základ naší státnosti v době, kdy nikdo na světě nevěděl, že nějaké historické české země s tisíciletou tradicí státnosti v dobách Českého království vůbec existují. Klidně by nás po 1.SV přilepili k Polsku, nebo nechali, jako součást Rakouska. A zůstal zde po něm E.Beneš, s přehledným a jasným kurzem předválečným, válečným i poválečným (2.SV)...

Masaryk se nevzdal za Rakouska-Uherka, Havel zase v době komunistické totality. Oba bojovali na první pohled předem prohraný boj a též díky svému přičinění se jak oni, tak i lidé v této zemi dočkali naší státnosti za Masaryka a naší svobody za Havla.

Pište si co chcete, pro mě osobně to nejsou lidé s chybami, nýbrž významné osobnosti s velkým vlivem na posun české státnosti a oba na postu prezidenta akceptovali lidskou slušnost a politickou zásadovost i když se tu a tam mýlili.

Co akceptuje pan Zeman? Kde je nějaká slušnost a politická zásadovost?

Je si vědom svého postavení a tak protože může, se chová jako zeman ve středověku...

#7554: Roman Skácel - Re: Re: Re:  

 Aha a celé řešení těchto problémů je Šwancerberg, SUPER. Fakt. Člověk, který by na nějakého Masaryka prděl, když je schopný sám popřít Benešovy dekrety a absolutně bagatelizovat problematiku Sudeťáků atd. Tohle je docela průser, ale nikomu to nevadí, že...

#7554: Roman Skácel - Re: Re: Re:  

    Prosím, on byl Masaryk už v parlamentu rakouském, a nebylo to vždy nějakou jeho extrémní aktivitou, že by loboval pro například odtržení od Rakouska a vytvoření samostatného státu......Ta až po té Wilsonovské změti v Evropě ho pak osud dosadil do čela Československého státu.

    V Americe byl Havlův význam vyzdvižen, protože se za to do něho cosi očekávalo. Projev jeho "vytěžení" byl v tom, jak oproti předchozím slibům, že nevstoupíme do žádného paktu, se pak podílel na našem včlenění do NATO, přidal se taky oficiálně k tomu, čemu se dnes po orwellovsku přezdívá humanitární bombardování Srbska. To by od rezavého sympaťáka v osumdesátým devátým jistě nikdo nečekal.