Projevy nacionalismu tu nejsou ničím novým, uvedl list. Podle levicového aktivisty Denyse Pilaše, studentského vůdce a aktivního účastníka Majdanu, se ultrapravicová strana Svoboda před časem snažila rozpoutat „protipřistěhovaleckou hysterii“. „Na shromážděních se hovořilo o tom, že je třeba zastavit přistěhovalce a pracovní místa ve veřejném sektoru vyhradit výlučně etnickým Ukrajincům. Na rockovém koncertě v Kyjevě v roce 2006 skupina neonacistických skinheadů napadla muže z Ázerbájdžánu. Když jsme se ho s kamarádem zastali, zaútočili i na nás,“ řekl Pilaš.

Výrazná opozice proti Janukovyčovi

Podle Antona Šechovcova, odborníka na ukrajinskou politickou scénu z Institutu humanitních věd ve Vídni, sdružuje Svoboda několik proudů, včetně „antikomunismu, antiliberalismu, rasismu, protiruských nálad, oslavování ukrajinského historického pravicového extremismu a fašismu“.

V roce 2012 byla Svoboda s touto ideovou náplní jako nejvýraznější opozice proti pozdějšímu prezidentu Viktoru Janukovyčovi s to získat téměř 10 procent hlasů v parlamentních volbách, dodává deník.

V současnosti se Svoboda, jež ve volbách 2014 zdánlivě propadla, snaží podle listu bodovat ultrakonzervativními a ultranacionalistickými nápady, jako je požadavek zavést do průkazů totožnosti kolonky „náboženské vyznání“ a „etnický původ“, prosadit zákaz potratů. K tomu se přidává oslavování Stepana Bandery, nacionalistického vůdce z druhé světové války. Pozornost krajní pravice také obrátila proti anarchistům, feministkám,gayům i lesbičkám.

Na Majdanu se z ultranacionalistů stali „vlastenci“

V době protestů na Majdanu podle stanice BBC tvořili ultranacionalisté a krajní pravice „pouze malou část celku“, přesto hráli významnou úlohu. „Politici z euromajdanu si s nimi nevěděli rady,“ uvedla BBC. „Měli strach, že pokud pojmenují věci pravými jmény, bude to mít negativní dopad na celé opoziční hnutí. Proto jim začali opatrně říkat ´vlastenci´,“ dodala. Podle listu The Guardian za toto „pravicové politické divadlo“ ale Ukrajina zaplatila vysokou cenu. Zviditelnění ultrapravice na kyjevském Majdanu totiž sehrálo obrovskou roli na jihu a východě Ukrajiny, kde bylo od začátku jasné, že se protivládní akce nebudou těšit velké podpoře. „Většina lidí je prostě odmítla. A nebyl to následek vynalézavosti ruských médií. Stačilo, aby se centristická opozice na těchto akcích spojila se Svobodou,“ uvedl list. Samostatnou kapitolou je podle The Huffington Post růst nacionalismu vyvolaný válkou s proruskými povstalci. „Má své ´roztomilé´ projevy, například děti ve školách každý den zpívají národní hymnu,“ uvedl list.

Pas pro neonacistu

Jiná věc ale podle listu je, jaký mají postoj k ultrapravici a k ultranacionalismu v době války oficiální místa. Někteří ukrajinští ochránci lidských práv soudí, že to prezident Petro Porošenko se snahou „uchlácholit pravičáky“ přehání. Podle nich jde třeba o případ běloruského neonacisty Sergeje Korotkycha, který se jako dobrovolník účastnil bojů o doněcké letiště. Porošenko ho vyznamenal a dal mu ukrajinské občanství.

To se ale lidem obeznámeným s krajně pravicovou scénou nelíbí. Upozorňují, že Korotkych je zakladatelem jedné z ruských neonacistických skupin, byl obviněn z bombového útoku v Moskvě a v Minsku zadržen kvůli podezření, že pobodal organizátora protifašistické demonstrace.

Jenže teď je z něj hrdina z dobrovolnického praporu Azov. Jeho příslušníci patří k nejtvrdšímu jádru nacionalistů. Netají se antisemitismem a jejich uniformy zdobí nacistická symbolika, píše The Huffington Post. Přesto mají podporu z nejvyšších míst a většina ukrajinských médií o jejich „zvláštnostech“ mlčí.

Podle BBC je toto umělé ticho velmi nebezpečné. „To, co o praporu Azov proniklo na Západ, silně poškodilo image Ukrajiny a posiluje účinnost ruské propagandy,“ shrnula stanice. Za těchto okolností zní téměř neuvěřitelně, že oficiální místa téma krajní pravice „vytěsňují“, jako by nevěděla, co neonacismus a fašismus doopravdy je, dodává.

#39012: - Pozice krajní pravice a ultranacionalismu v ukrajinské společnosti znepokojivě sílí 

 Oni ti sluníčkáři mají vůbec divný myšlenkový pochody. Místní nácek je pro ně nepřítelem číslo jedna, i když vlastně vůbec nácek není, skutečný banderovský nácek je pak pro ně hrdinou. Naproti tomu podporují silně levicové subjekty jako ukrajinské feministky z Femen či Pussy riot. Když si prostřílí cestu skrz hranice bratři Mašínové, jsou to hrdinové, když chtějí poslat přes hranice Rusové humanitární konvoj, je problém. Když Krymané rozhodnou v referendu příklon k Rusku, nezájem, ale když si teroristé z UCK provraždí cestu k občanské válce, ihned mají svoje území. Na jedné straně podporují feministky, teplouše, genderové pošahance apod., na druhou islámský magory, kteří právě tato individua věší, kamenují atd. Když mohamedání hlásají otevřenou nenávist vůči Evropě a boj proti svobodě slova a demokracii, je to pro ně jistou formou kulturního obohacení, ale když se někdo vzepře a pro budoucnost svých dětí chce zpřísnit imigrační zákony, je hned veřejný nepřítel a xenofob. Když chce někdo zakázat islám, je to protiústavní, když chce islám umlčet vše ostatní, je to v pořádku. Když muslim navlíká svoji ženu do hábitu pod pohrůžkou bičování, je to svoboda projevu, když chce někdo zakázat šátky na školách, je to protiústavní omezování lidských svobod. Když cikán bere celý život dávky, aniž by šáhl na práci, má na to právo, když se našinec ozve, je to rasista. Když cikán napdne našince, do krve ho zmlátí a toh před jistou smrtí zachrání jn to, že se doplazí do civilizace, není v tom rasovým motiv, když je to naopak a cikánovi je zkřiven jen jediný vlásek, rasový podtext je automatický. Když chce někdo rovná práva všem, je fašista, když někovědomě protěžuje jednu skupinu na úkor druhé, je to bojovník proti diskriminaci. Když někdo volí Zemana, je to automaticky komunista, když přesvědčený maoista předsedá evropské komisi, je to košer. Když skupina feministek znesvětí pravoslavný chrám, nic se neděje, ale když policie provede razii proti extrémistům v mešitách, vadí jim, že se nezuli a pošlapali jim nový peršánek. Nedej bože, když někdo umístí do vchodu mešity prasečí hlavy. Proč v jednom duchu volají po osvobození násilně jednajících anarchofeministek, ale protiislamistického "umělce" nechávají na holičkách? Když ruská prokuratura uvěznila Pussy riot, šlo o neslýchaný politický proces a potlačování svobody slova, ale když neonacistická kapela vtrhla do památníku Jad Vašem a vyřvávala: "Hospodine, vyžeň Netanjahua!" to už tak shovívaví k svobodě slova nebyli. Když zelení, hlavní úderná síla pravdoláskařů, podporují vyjímky pro halal porážky, tedy týrání zvířat, nic se neděje, ale běda, když dostavba dálnice ohrozí jeden druh ohrožené žabky nebo motýla. Když Putin zakáže veřejnou propagaci homosexuality, to je panečku poprask, ale když despotické režimy středního východu a Afriky homosexuály rovnou věší, je vše v pořádku. Olympiádu v Soči řada pokrytců bojkotovala, ale katarský fotbalový šampionát je naprosto v pořádku. Když muslim zabije svoji dceru, že randila s jinověrcem a urazila čest rodiny, je to projev kulturního obohacení, když přemlouvá evropský otec dceru, aby si nic nezačínala s Turkem, je xenofob. Když čelí náboženské menšiny v islámskémsvětě permanentní genocidě, nic moc se neděje, ale jak si někdo dovolí jen poukázat na něco takového, je hned netolerantní islámofob nejhrubšího zrna. Kaddáfího či Assádův režim jsou nehumánní, ale mírumilovná džihádistická opozice, která popravuje, pižlá nepřátelům hlavy a věší je jako trofeje, zasvědcuje do bojů i pětileté děti, podpaluje kostely atd., je naprosto košer. No nevím, na čem ti pravdoláskaři jedou,ale bude to hodně silný matroš, protože jinak nelze schéma jejich uvažování logicky vysvětlit.