Diskuzi nesleduji, jen jsem dnes ze zvědavosti rozklikla a zaujala mě ostrá kritika Sašiny matky, resp. toho, že odmítla práci za 10 tisíc hrubého. V podstatě jsem kritiku čekala, ale – ono je to všechno relativní… Někdo tady hodil příklad své kamarádky, která po mateřské šla dělat za almužnu, protože měla doma deprese, na dávky nedosáhnou, protože manžel je státní zaměstnanec. Super, mít doma živitele rodiny, opravdu ŽIVITELE, tak beru i práci za pětku měsíčně, jenom abych přišla mezi lidi, doma mi nehráblo a měla nějaké kapesné. Ale jakožto člověk, který musí z pár korun (ať už výplaty nebo dávek) utáhnout nájem, služby a nakrmit rodinu, budu sakra přepočítávat, co se mi vyplatí. Zdroj: internet

Vím, že mi to hodně z vás nebude věřit, ale pracovala jsem dost dlouho v sociálně vyloučené lokalitě… A nic není černobílé (maximálně jen ti obyvatelé v ní, ti jsou fakt obou barev… Ti lidi často nejsou líní, žasli byste, kolik procent z pobíračů dávek pracuje načerno. Bohužel systém je špatně nastavený, zaměstnavateli se vyplatí platit zaměstnance bokem a sociálně slabým se zase nevyplatí práce za minimální mzdu. Dokonce jsme jeden čas měli paní na úklid coby dobrovolnici, která to dělala v podstatě zadarmo, měla pouze nárok na vyšší dávky hmotné nouze. Byla velmi šikovná, takže jsme jí po čase nabídli stálé místo uklízečky. A ona za dva dny přišla a řekla, že to vzít nemůže, protože jakmile si začne vydělávat, sesekají jí dávky natolik, že by neutáhla nájem v bytě RPG. Takže – zkuste znovu zvážit, co byste volili…? Jakoukoliv práci za pár tisíc měsíčně a****neustálý strach o střechu nad hlavou, nebo jistotu sociální dávky, ze které jakž takž v pohodě pokryju běžný provoz domácnosti…?

#3664: -  

 kdyz se mi vic oplati zit na davkach, tak v poradku ale pak nervu, ze se stat nestara, protoze tato rodina  zije jenom z davek