MANIFESTAČNÍ PETICE ZA ODSTOUPENÍ PREZIDENTA MILOŠE ZEMANA

Quoted post


Nepřihlášený uživatel

#88228

2016-07-19 19:45

Je vcelku pochopitelné, že lídry světa světa děsí puč, vojenský převrat, junta či jinak nazvané násilné převzetí moci. Samozřejmě z jejich rukou.


Děsí to jak demokraty svorně ruku v ruce i s nedemokratickými samozvanci. Nejzajímavější je však reakce právě puncovaných demokratů z demokratických zemí. Ti okamžitě, po zpackaném převratu, vyjadřovali podporu „legitimně zvolené“ či „zákonné“ vládě sultána Erdogana. Ne, že by někdo příliš fandil vojákům, kteří využijí své síly dané zbraněmi a léty cepovanou logistikou. Ačkoliv v případě Turecka obvykle armáda zastávala sekulární postoje a téměř pokaždé zabránila změnit zemi v islamistickou diktaturu.

Prazvláštní ale je, že západní lídři, tedy demokraté, tak zdůrazňovali a stále melou mantru o nedotknutelnosti „legitimní vlády“. Normálně by člověk i s tímto názorem souhlasil, jenže nyní to nějak zní jako nehty na tabuli, nebo polystyrén na skle.

Titíž puncované demokraté nejenže ani nehlesli v roce 2014 cokoliv o „legitimní“ a „demokraticky zvolené“ vládě ukrajinského prezidenta Janukovyče, ale dokonce pomáhali k jeho svržení a paní Nulandová rozdávala „pracujícícím revolucionářům“ sendviče. Ale nejen Ukrajina je touto demokratickou štěbetavostí přehlížena. Stačí se podívat na Egypt, kde byla „demokraticky“ zvolená vláda svržena armádou v roce 2013, a tamní junta dodnes vládne. V obou případech si naopak západní demokraté okamžitě pospíšili vyjádřit podporu novým pánům s lampasy (o českých obrtlovnících nelze mluvit, protože ti vždy rozvážně počkají, až co řeknou větší bratři, dle starého totáčovského úsloví ČTK: dočkej času, jako četka TASSu, či ještě úspěšnějšího: s tím, co si myslím, hluboce nesouhlasím).

Takže je to opravdu podivné, a měli by západní lídři skutečně vysvětlit, na jakém základě jsou některé vlády legitimní, a které jsou „jen“ legitimní, abychom my prostější našli to správné hodnocení za správné a ryze demokratické. Jinak jsme všichni Turky.

Pokud by nebyl vojenský převrat v Turecku tak diletantský nebo jen provokativně nakašírovaný (nezáleží, že zahyne několik stovek lidí – obvykle postpřevratová moc z těchto obětí udělá kult svatořečených ve prospěch nedotknutelnosti své moci), ale pokud by se skutečně podařil, hádejme spolu, jak dlouho by trvalo, než by demokraté vyjádřili podporu nové turecké juntě a jen by ji nimravě prosili, aby co nejdříve uskutečnila návrat k ústavnosti a demokratickým volbám a závazkům v NATO. Na účelovou zásadovost západních demokratů si totiž můžeme vsadit.

Odpovědi


Nepřihlášený uživatel

#88282 Re:

2016-07-20 07:43:54

#88228: -  

 

 Na obranu demokracie slouží policie, na obranu ohrožení státu slouží armáda.  Vojenský převrat je tedy vlastně bojem proti policii. Představa, že vojenský převrat povede k demokracii není přiliš pravděpodobná, ale možné to jistě za jistých okolností je, přestože selhání policie a neselhání armády v demokracii není běžnou záležitostí. Bohužel se stává spíše to, že selze v takové situaci policie i armáda a nebo spíše armáda. 

Tedy je otázka, jestli byl vojenský převrat v Turecka potřeba. 

Pokud došlo ke změnám ústavy směrem k totalitě a především zvyšování osobní moci iniciátora změny, je možné dále  uvažovat o tom, jak se do věci měla či neměla vložit armáda a jakou úlohu měla v Turecku v původní ústavě. 

Nejsem si jist, jestli Erdogan vůbec realizoval nějakou změnu Ústavy.


Nepřihlášený uživatel

#88304 Re:

2016-07-20 11:57:39

#88228: -  

 

Na obranu demokracie slouží policie, na obranu ohrožení státu slouží armáda.  Vojenský převrat je tedy vlastně bojem proti policii. Představa, že vojenský převrat povede k demokracii není přiliš pravděpodobná, ale možné to jistě za jistých okolností je, přestože selhání policie a neselhání armády v demokracii není běžnou záležitostí. Bohužel se stává spíše to, že selze v takové situaci policie i armáda a nebo spíše armáda. 

Tedy je otázka, jestli byl vojenský převrat v Turecka potřeba. 

Pokud došlo ke změnám ústavy směrem k totalitě a především zvyšování osobní moci iniciátora změny, je možné dále  uvažovat o tom, jak se do věci měla či neměla vložit armáda a jakou úlohu měla v Turecku v původní ústavě. 

Nejsem si jist, jestli Erdogan vůbec realizoval nějakou změnu Ústavy.