Ve Francii si globální elity vybraly. Rozhodli se, že „zlí“ voliči ve Francii byli nevyspělí lidé, příliš hloupí, aby viděli krásy společnosti otevřené pro lidi, kteří se často nechtějí asimilovat, kteří chtějí abyste se asimilovali vůči nim a kteří ti hrozí zabitím, pokud to neuděláš. Elita se postavila na stranu proti vlastním starým a chudým, protože tito lidé už za ně nechtějí hlasovat. Oni si také vybrali nebojovat s islámem, protože muslimové většinově hlasují pro tyto globální elity.

„Jsme na pokraji občanské války.“ Tento citát nepochází z úst fanatika nebo šílence. Ne, pochází od šéfa francouzské vnitřní bezpečnostní služby DGSI (Direction générale de la sécurité Interieur) Patricka Calvaryho. Ve skutečnosti Calvary hovořil o nebezpečí občanské války mnohokrát. Dne 12. července varoval v tomto smyslu členy komise parlamentu, která měla na starosti zprávu o teroristických útocích z roku 2015.

V květnu 2016 vydal téměř stejnou zprávu pro jinou komisi poslanců, tentokrát z výboru národní obrany. „Evropa,“ řekl, „je v nebezpečí. Extremismus je na vzestupu všude a my se nyní začínáme zaměřovat na některé krajně pravicové hnutí, které se připravují na konfrontaci „Jaký druh konfrontace? „Konfrontaci mezi komunitami,“ řekl – což je eufemismem pro vyjádření „války proti muslimům.“ „Jeden nebo dva další teroristické útoky,“ dodal, „a můžeme docela dobře spatřit občanskou válku.“

Nikdo neví, zda vozidlo teroristy, který 14. července na Den Bastilly zabil více než 80 lidí, bude spoušť pro francouzskou občanskou válku, ale mohlo by to pomoci podívat se na to, co vytváří riziko války ve Francii a dalších zemích, jako je Německo nebo Švédsko.

Hlavním důvodem je selhání státu:

1. Francie je ve válce, ale nepřítel není nikdy pojmenován neboť politická korektnost a eurohodnoty.

Francie je hlavním terčem opakovaných islamistických útoků; shrňme nejvýznamnější islamistické teroristické krveprolití – v časopise Charlie Hebdo a supermarketu Hypercacher ve Vincennes (2015); – V divadle Bataclan, v nedalekých restauracích a na stadionu Stade de France, (2015); – Neúspěšný útok na vlak v Thalys; – Stětí Hervé Cornaro (2015); – Atentát na dva policisty v Magnanville v červnu (2016), – a nyní do davu vrážející náklaďák v Nice, v den výročí francouzské revoluce v roce 1789.

Většina z těchto útoků byla spáchána francouzskými muslimy: občané vracející se ze Sýrie (bratři Kouachnovi v Charlie Hebdo), nebo francouzskými islamisty (LaRosse Abballa, který zabil policejní rodinu v Magnanville v červnu 2016), který později potvrdil svou oddanost Islámskému státu (ISIS) . Řidič kamionu v Nice byl Tunisan, ale ženatý s francouzskou ženou, se kterou níž měl tři děti a žil klidně v Nice, dokud se nerozhodl zavraždit více než 80 lidí a desítky dalších zranil.

Po každé z těchto tragických epizod prezident François Hollande odmítl pojmenovat nepřítele, odmítl pojmenovat islamismus. A především odmítl pojmenovat francouzské islamisty jako nepřátele francouzských občanů.

Pro Hollanda je nepřítel abstrakcí: „terorismus“ nebo „fanatici“. Dokonce i když se prezident odvážil vyslovit, že „islamismus“ je nepřítel, odmítá mluvit o tom, že uzavře všechny saláfistické mešity, zakáže Muslimské bratrstvo a organizace salafistů ve Francii, nebo zakáže závoje pro ženy na ulicích a na univerzitách. Ne, místo toho francouzský prezident znovu potvrzuje své odhodlání k vojenským akcím v zahraničí: „Zvýšíme své aktivity v Sýrii a Iráku,“ řekl prezident po útoku v Nice.

Pro francouzského prezidenta je nasazení vojáků přímo uvnitř země pouze na obranné účely: jde o odstrašující politiku, nejde o útočné přezbrojení republiky proti vnitřnímu nepříteli.

Takže, tváří v tvář tomuto selhání naší elity, která byla zvolena aby převedla zemi přes nebezpečí doma i v zahraničí, což je udivující na tom pokud se polovojenské skupiny samy organizují aby se bránili?

Mathieu Bock-Côté, sociolog z Francie a Kanady, říká pro Le Figaro : „Západní elity se se sebevražednou tvrdohlavostí vzpírají pojmenování nepřítele. Konfrontovány s útoky v Bruselu nebo Paříži, dávají přednost představovat si filozofický boj mezi demokracií a terorismem, mezi otevřenou společností a fanatismem, mezi civilizací a barbarstvím"

2. Občanská válka již v Evropě začala a nikdo to nechce vyslovit.

Občanská válka začala před šestnácti lety s druhou intifádou. Když Palestinci provedli sebevražedné útoky v Tel Aviv a Jeruzalémě, francouzští muslimové začali terorizovat Židy mírumilovně žijících ve Francii. Během šestnácti let byli Židé ve Francii zabíjeni, napadáni, mučeni a pobodáni francouzskými muslimskými obyvateli, údajně proto, aby pomstili palestinský lid žijící na území Západního břehu Jordánu.

Když skupina francouzských občanů, muslimů, deklaruje válku s jinou skupinou francouzských občanů, židů, jak to nazvat? Pro francouzský establishment to není občanská válka, jen politováníhodné nedorozumění mezi dvěma „etnickými“ komunitami.

Až dosud nikdo nechtěl naznačit propojení mezi těmito útoky a vražedným útokem v Nice proti lidem, kteří nebyli nutně Židé – a pojmenovat to tak, jak by to správně mělo být: občanskou válkou.

Pro extrémně politicko-korektní francouzský establishment nebezpečí občanské války začne pouze tehdy, když někdo začne pomstu vůči francouzským muslimům; avšak když tito každý den předkládají své požadavky, je vše v pořádku. Až dosud si nikdo nemyslel, že teroristické útoky proti Židům provedeny francouzskými muslimy; proti novinářům Charlie Hebdo provedeny francouzskými muslimy; proti podnikateli, který byl sťat před rokem francouzským muslimem; proti mladému Ilana Halima, provedeném skupinou muslimů; proti školákům v Toulouse provedeném francouzskými muslimy; proti cestujícím ve vlaku Thalys provedeném francouzským muslimem, proti nevinným lidem v Nice, prakticky francouzským muslimem, byly příznaky občanské války. Do dnešního dne jsou tato krveprolití považována za něco jako tragické nedorozumění.

3. Francouzský establishment považuje za nepřátele chudých, starých a zklamaných, tedy nevoličů „liberálních“ elit.

Kdo se ve Francii nejvíce stěžuje na muslimskou imigraci? Kdo nejvíce trpí místním islamismem? Kdo si nejraději vypije sklenici vína nebo sní sendvič se šunkou a máslem? Chudí a staří, kteří žijí v blízkosti muslimských komunit, protože nemají peníze na přestěhování se někam jinam.

Výsledkem je, že miliony chudých a starých ve Francii jsou dnes připraveni volit Marine Le Penovou, předsedkyni pravicové Národní Fronty za budoucí prezidentkou republiky z toho prostého důvodu, že jedinou stranou, která chce bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví je Národní Fronta.

Protože však tito francouzští staří a chudí chtějí hlasovat pro Národní Frontu, stali se nepřítelem francouzského establishmentu, tak zprava tak zleva. Co Národní Fronta říká těmto lidem? „Chystáme se obnovit Francii jako národ francouzského lidu“. A chudí a staří tomu věří – protože nemají na výběr.

Podobně chudí a staří v Británii neměli jinou možnost než hlasovat pro Brexit. Chopili se první příležitosti, aby vyjádřili své zklamání, že žijí ve společnosti, která se jim už nelíbí. Oni svým hlasováním neříkali, „Zabij těchto muslimů, kteří mění mou zemi, kradou mou práci a vysávají moje daně“. Jen protestovali proti společnosti, kterou globální elita začala měnit bez jejich souhlasu.

Ve Francii si globální elity vybraly. Rozhodly se, že „zlí“ voliči ve Francii byly nevyspělí lidé, příliš hloupí, aby viděli krásy společnosti otevřené pro lidi, kteří se často nechtějí asimilovat, kteří chtějí abyste se asimilovali vůči nim a kteří vám hrozí zabitím, pokud to neuděláte.

Globální elity si vybraly i další možnost: postavily se na stranu proti jejich vlastním starým a chudým, protože tito lidé už pro ně nechtějí hlasovat. Globální elity si také vybraly nebojovat s islamismem, protože muslimové obecně hlasují pro tyto globální elity. Muslimové v Evropě stejně poskytují „tučné sousto“ pro globální elitu: hlasují společně.

Ve Francii, 93% muslimů hlasovalo za současného prezidenta, Françoise Hollanda v roce 2012. Ve Švédsku sociální demokraté uvádějí, že 75% švédských muslimů hlasovalo za ně ve všeobecných volbách roku 2006; a studie ukazují, že „červeno-zelený“ blok dostává 80-90% muslimských hlasů.

4. Je občanská válka nevyhnutelná? Ano!

V případě, že establishment nechce vidět, že občanskou válku už vyhlásili jako první extrémističtí muslimové – v případě, že elity nechtějí vidět nepřátele v islamismu ve Francii, v Belgii, ve Velké Británii, ve Švédsku, ale v Národním Frontě ve Francii, AFD v Německu, nebo švédských demokratech – pak občanská válka propukne.

Francie, podobně jako i Německo a Švédsko, má armádu a policii dostatečně silnou na boj proti vnitřnímu islamistickému nepříteli. Ale nejprve ho musí pojmenovat a přijmout proti němu opatření. Pokud se tak nestane – v případě, že ponechá své původní občany v zoufalství, bez jiných možností než ozbrojit sebe sama a bránit se – ano, občanská válka je nevyhnutelná.

Zdroj: Občanská válka ve Francii přichází a je nezbytná