Počátek dnešního Turecka lze datovat do pátku 22. června 2001, kdy turecký ústavní soud rozpustil Stranu ctnosti. Reformističtí islamisté si pak uvědomili, že příliš otevřeným islamismem své cíle neprosadí. Proto 14. srpna 2001 založili Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), která se oficiálně přihlásila k liberalismu, lidským právům (čímž se myslí zejména ukončení zákazu šátku ve veřejných budovách) a tržní ekonomice.

Evropský establishment jim na to skočil, neboť jsou pro něj důležitější slova než skutky. AKP považoval za islámskou variantu křesťanské demokracie, zvláště, když byla pozorovatelkou v Evropské lidové straně. AKP měla podporu Cemaat (angl. Gülen movement), které je na Západě vlivné a ovlivňuje kněžskou kastu dnešní doby: justici.

Ve volbách 3. listopadu 2002 AKP drtivě vyhrála 34 % nad kemalisty (CHP) s 19 %. Dočasným premiérem se stal Abdullah Gül, který plní úlohu tureckého Medveděva, a řádným 14. března 2003 po ústavních změnách bývalý cařihradský primátor Erdoğan. Přesedou parlamentu se stal krétský řecký muslim Arınç. V Turecku začal nový régime postupné islamisace. Tomuto vývoji napomohlo i odhalení tajné sekularistické organisace Ergenekon, když 1. března 2001 začalo prověřování konfidenta MİT, jímž je Tuncay Güney, policií.

Officiální ideologií AKP je konservativní demokracie podle Akdoğanovy knížky z roku 2004, což je jen krycí název pro islamismus ve střihu Muslimského bratrstva (GIM nebo Ikhwan). Demokracií se myslí lidovost, protože AKP má značnou podporu tureckého venkova. AKP se hlásí k dědictví Osmanské říše a prosazuje centralisaci, jmenování místo voleb a přechod na presidentský systém.

Ačkoliv AKP byla velice hospodářsky úspěšná (9% růst v roce 2011), sekularisté se nevzdávali. V roce 2007 proti AKP vypukly massové protesty sekularistů. Dne 30. července 2008 o jeden jediný hlas i vinou Cemaat neprošel na ústavním soudu návrh na zákaz AKP. V roce 2010 byla odhalena další tajná sekularistická operace: Perlík. Ale největší protesty proti AKP začaly 28. května 2013, které měly publicitu i v Evropě. Zúčastnilo se jich 3,5 millionu Turků. Policie rozprášila obsazení parku Gezi na náměstí Taksim 15. června 2013. Během nich bylo umrceno 11 lidí. Protesty umlkly 20. srpna 2013. Dne 13. listopadu 2013 AKP vstoupila do AECR; odtud podpora od ODS.

Avšak již 17. prosince 2013 začalo s podporou Cemaat, který má značný vliv v justici a policii, podle AKP se jedná o paralelní strukturu, vyšetřování korupčního skandálu AKP. Roztržka mezi AKP a Cemaat se tím stala viditelnou. Reakcí bylo 14. prosince 2014 zadržení předních novinářů a mediálních manažerů patřících k Cemaat. USA proti tomu vyslovily varování, že to ohrožuje demokratické základy Turecka, a EU, že je to proti evropským hodnotám. Momentálně největší skandál je, když Zaman, turecká Mladá fronta patřící k Cemaat, zveřejnila článek o propojení tureckého establishmentu a Islámského státu.

Zdroj: Vývoj situace v Erdoganově Turecku

#10407: Nekorektně - Vývoj situace v Erdoganově Turecku  

 Po nezdařeném převratu byly v zemi v posledních dnech zatčeny tisíce lidí, především armádních důstojníků, ale také například soudců. Probíhají také čistky, zasáhly zatím asi 60 000 lidí. O místa přicházejí učitelé, soudci či žalobci. Opatření dává dodatečné pravomoci vládě, která bude moci ještě tvrději zasáhnout proti účastníkům převratu a jejich stoupencům. Erdogan bude moci vládnout pomocí dekretů a mimo jiné bude možné omezit shromažďovací právo či svobodu projevu.

Turecký vicepremiér Numan Kurtulmuş ve čtvrtek v televizi NTV řekl, že právě kvůli omezení některých základních práv Ankara dočasně odstoupí od Evropské úmluvy o lidských právech, jejímž signatářem je i Turecko.

Naveřejnost se doatyl nahrané záběry z jednoho ze shromáždění na Erdoganovu podporu na istanbulském náměstí Taksim. Zachycují záplavu tureckých vlajek, mladé lidi zabalené do nich, mnozí zdvíhají ruce se čtyřmi zdviženými prsty, symbol egyptských islamistů. Jiní se pohupují v taktu Erdoganovy volební písně, jež se po krachu převratu stala hitem.

„Jsme děti velkého národa,“ vykřikuje řečník na tribuně. „Jsme děti sultána Fatiha (Mehmeda II. Fatiha řečeného Dobyvatel, který v roce 1453 dobyl Konstantinopol),“ zdůrazňuje jiný. Jeden otec vysazuje na ramena asi čtyřletého chlapce, přičemž hlavu mu zdobí čelenka s nápisem Mučedníci jsou nesmrtelní!.

Erdogan za miliardy z EU uspořádal islámskou revoluci jako Chomejní v Íránu a Evropské "elity" jen tupě hledí. Ale abych jim nekřivdil, oni dění v Turecku určitě ostře odsoudí, jak mají ti kašpaři ve zvyku.