Za této situace je pochopitelné, že mnozí z těch, kteří měli být letos při příležitosti státního svátku oceněni, vyznamenání odmítnou a řada osobností pozvaných ten den na Hrad se slavnostní recepce odmítne zúčastnit. Lidé, kteří se nemohou smířit s touto veřejnou potupou české státnosti, zorganizují paralelní oslavy státního svátku v Podhradí.

Pro mnohé z pozvaných a oceněných to však bude znamenat neřešitelné dilema. Těžko vyčítat lidem, často pokročilého věku, kteří se chystají s dobrým svědomím převzít ocenění za celoživotní práci či mimořádný výkon, že se na toto zadostiučinění těšili. Nyní jim však hrozí, že budou valnou částí tohoto národa považováni za spolupodílníky na něčem nečestném a nízkém. Ať už vyznamenání přijmou nebo nepřijmou, slavnostní den se jim změní v hořkou vzpomínku.

Vyzývat muže, který zřejmě ztratil poslední stopy soudnosti a svědomí, aby svůj přečin napravil, je zbytečné. Existuje jediné řešení. Za činnost prezidenta je odpovědná vláda. Podle článku 63, odst. (3) Ústavy České republiky vyžaduje rozhodnutí prezidenta o udělení státního vyznamenání ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Vyzývám proto premiéra Bohuslava Sobotku, aby nekontrasignoval rozhodnutí o udělení státních vyznamenání při příležitosti letošního státního svátku, anebo, pokud tak již učinil, svoji kontrasignaci revokoval. Jedině tak lze vrátit České republice čest a dobré jméno. Atmosféra národní hanby není k vyznamenávání vhodnou chvílí.