#116905: - Kalousek je dnes nezpochybnitelnou morální a odbornou autoritou.... 

      Tak.  Kalousek se, jako vždycky,  trefuje  úplně přesně. Kalousek je profík. 

      Naproti tomu, Zeman připomíná karbaníka, obrostlého špinavými padělanými kartami.

      Všechny ty vlády pevné ruky, přeloženo autokrata,  skončily dlouho   po uplynutí stadardního mandátu. Katastrofickým   zešílením  té   všudevlezlé pazoury s drápy špinavými od shnilého masa místo nehtů.

   To je důvod, proč se podobným končinám vyhnout tak rychlým a tak velkým obloukem, jak jen vůbec možno.

     Na druhé straně,   na straně demokracie  stojí některé  nečekané výhody. 

     Názorně  to demonstrují příklady z praxe.

    Nejúčinnější formu  demokracie  používají  Britové. A Švýcaři.  Po staletí. A prosperují. Vůbec nejlépe.  S ohledem na praktické výsledky, tj. setrvalou prosperitu,  není až tak překvapivé, že na straně britského volebního systému  stojí matematická teorie.

    To je protihráč těžkého kalibru. Říká, proč  britský volební systém má nejlepší výsledky v historii.  

        Demokracie je, když... se lidi domluví, co bude nejlepší.  Tajnou volbou, Jinak to nefunguje.  A když to zjistí,  tak to udělají.   Ne proto, že tomu tak chtěli, ale proto, že bylo zjištěno nejlepším možným způsobem,  že to tak bude nejlepší.

        Má to některé výhody.  Když se změní vláda, nemění se politika.  Neutratíte tolik za hovadiny, jako to činí, povinně  jásajíce, jinde. Proto jste nejlepší.

#116921: - Re: Rozhoduje se mezi demokracií a vládou vůdce. Zastupujeme ty, kteří si nepřejí pevnou ruku... 

Problém poválečné ČR (komunisté skutečně vedli válku proti občanům a jsme po ní sotva 27 let - což někdo může vidět jako mnoho, někdo jako málo) je, že občané ani nevdědí, že nelze volit lháře viz. NSS vol. 39/2013

Obecně demokracie nemá problém s tím, jak si nastaví mandáty v parlamentech či jak procesuje diskusi s občany, kteří skutečně ví o čem diskutují. Problémem jsou změny.

Zeman s Klausem oposmluvně prosadili do volebního systému křesla v parlamentu pro dva největší vítěze voleb na úkor menších vítězů voleb, což hned vyústilo v patový stav ve Sněmovně, pokud by se např. volby v roce 2006 počítali podle původního stavu - výsledek voleb by byl pro Topolánkovu koalici naprosto jednoznační o více jak 10 mandátů. 

Občané se s tímto musí nějak srovnávat a nesrovnali se s tím dodnes. Dokonce je pravděpodobé, že i další volby budou mít patové součty. Byla to velká sprosťárna od Zemana a Klause a samozřejmě zdaleka nebyla jediná. Došlo tehdy také např. k masivnímu nárůstu mandatorních výdajů. 

Voliči dokonce nejsou schopni vnímat, že malí vítězové voleb přicházejí o mandáty ve prospěch "velkých" vítězů voleb. 

Referenda na která možná narážíš jsou věc velmi velmi komplikované, jak právě dokládá Švýcarsko.

• Velmi velkým problémem už je sestavení otázky, tedy tam musí proces začínat.
• Následně musí být u referenda naprosto jasné, že občané přesně otázce rozumí a pokud je jen malá pochybnost, že tomu tak není, musí to být řešeno - tedy to je druhý proces, který musí být zaveden společně s referendem. 
• další věcí jsou limity - tedy kolik lidí vůbec musí přijít, aby se mohlo referendum považovat za smysluplné
• další věcí je opakovatelnost otázky - kdy nejdříve znovu, pokud přijde málo lidí
• okruh otázek, kterých se referendum může týkat

Švýcarsko je v tomto spíše větší vesnicí než skutečnou zemí a také se tak chovalo např. za II. světové války - aby přežili bez okupace, byli schopni páchat děsivé věci i proti demokracii, mravnosti, kultuře - které se snažili čímsi kompenzovat - což je typické pro malé komunity v ohrožení. 

Tedy to vidím tak, že důležitá je stabilita, nikoliv vlastní proces, pokud je demokratický - je podle předem určených pravidel. 

To je také rozdíl mezi státy s omezenou svobodou jednání občanů a skutečnou totalitou. Stát, který sice neakceptuje současně přijatou Všeobecnou deklaraci lidských práv, ale přesto jedná dle jasně určených pravidel a občany nijak neomezuje v možnosti zemi opustit - je sice jistě z našeho pohledu státem do velké míry totalitním ale přesto akceptovatelným partnerem - neboť takový stát bude dodržovat i mezinárodní dohody. 

Naproti tomu totalita, která není schopna dodržovat vlastní pravidla a brání občanům se vymanit z vlivu takévého státu je skutečně totalitou velmi nebezpečnou a zločinnou, typicky se jedná o totalitu politických sekt tedy komunistickou či nacistickou nebo kombinaci obojího např. v dnešním Russku.