Jan Fischer - dříve neznámý státní úředník, výrazný snad pouze výrazným nosem, než se začal intenzivně zviditelňovat v rámci snahy získat po Klausovi uvolněný prezidentský úřad, zaujal veřejnost dvěma aspekty, které vyvolávají smíšené pocity, většinově však spíše negativní. Aspoň já myslím.

Jedním je jeho téměř desetileté členství v Husákově a v závěru, Jakešově normalizační KSČ, až do "hořkých konců státostrany", v závěru památného roku 1989. Tuto skutečnost Fischer v  prezidentské kampani před veřejností zprvu "skromně zatajoval" a později, pod tíhou výtek,  bagatelizoval nepravdivým tvrzením, že členství v KSČ mu prý "nijak nepomáhalo v profesionální kariéře". Přitom jeho kariérní vzestup po získání "rudé živnostenské knížky" svědčí o pravém opaku.

Druhým aspektem Fischerova sebezviditelňování, kterým kontroverzně zaujal veřejnost, je jím ohlašovaná judaistická víra, ke které se transparentně hlásí a kterou podle vlastních slov v rámci rodiny soukromě důsledně praktikuje.

Nechci se zde pokoušet o podrobnější analýzu vztahu nežidovských občanů českého státu vůči Židům a zejména Židům praktikujícím judaizmus, ale myslím, že nemá smysl zastírat, že v naší společnosti generelně nevzbuzují nějaké mimořádné sympatie. Nechci ani řešit morální, či filosofické aspekty tohoto konstatování - pro toto předvolební zamyšlení stačí pouze přijmout jako fakt, že tak nějak tomu u nás víceméně opravdu je.

Zde nastává čas odhalit k čemu směřuji. Mediálně vytýkat prezidentskému kandidátovi Janu Fischerovi jeho židovský původ a dokonce provokativně veřejně přiznávaný aktivní judaizmus, by bylo antisemitské a patrně by u médií ani neprošlo v rámci zákonné povinnosti respektovat demokratické zásady garantující každému osobní právo na zastávání jakéhokoliv názoru, náboženství a jakékoliv víry, pokud nejde o trestní činnost, nebo nabádání k ní.

Kdo jiný než "smějící se bestie", čili my Češi a potažmo určitě i Moraváci a Slezané, dle historické terminologie pocházející z časů našeho národnostního útisku z někdejšího centra císařského mocnářství ve Vídni, jak poznali i nacističtí pohlaváři za doby Protektorátu Čechy a Morava, mohl vymyslet něco tak zlomyslně vtipného, jako označení praktikujícího judaisty, dříve "praktikujícího komunisty", přídomkem "Želé"?

Pokládám to za vysoce vtipné a výstižné a přitom právně i mravně prakticky nenapadnutelné, natož žalovatelné. Přiznávám, že skoro prožívám až pocit hrdosti k jak vtipnému národu patřím.

Myslím, že prezidentský kandidát, který bez zábran praktikoval normalizační komunizmus, aby po jeho pádu stejně bez zábran konvertoval k judaizmu, nemůže mít pevný charakter a neměl by nahradit na Hradě Václava Klause, který naši společnost morálně zaneřádil již více než dost.

Jana Fischera nechci za svého prezidenta, ne proto, že je Žid a praktikující judaista, ale proto, že není charakterově pevný. Proto, že je zkrátka - Jan "Želé" Fischer.