#152069: - Re: Re: Re: Re: Re:  

Pro tebe je on něco jako "Ilja Muromec, slunce přejasné" a patří mu i tvoje koule.To se hned pozná.

#152070: - Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

   Podle F. L. Čelakovského, 1829,  Jasné slunéčko by Vladimír, kníže kyjevský.

  Ilja, ústrkami postihovaný, se staral o zanedbané hříbátko, a  když dospělo, vyjel si na něm jednoho krásného dne po cestě, s lukem tuhým a střelou kalenou. 

   Cesta do Kyjeva vedla hvozdem temným pověsti prašpatné.  Sídlil v něm kdesi Slavík, celník na volné noze,  pod krycím jménem Loupežník též v Kyjevě známý.../simultánní dabing obrazu pro slepce: „ ...otrokář a lupič, Kyjev oblehnuvší s nepravidelnou  armádou privátní"

   ...Za zatáčkou  z mlhy ranní vynořila se náhle postava vzhledu nepěstěného dlouhodobě. Ija zachvěv se,  luk svůj tuhý pevně sevřel, mimovolně tiše na stranu opačnou posunul,  z trolla pohledu nespouštěje.

   „PRRR!!!"  Slavík měl evidentně dobrou náladu. V ruce držel, nejasno proč, lano se smyčkou.

   Koníček zastavil se.

„Uctivý dobrý den přeju, vašnosti. Co mohu pro Vás učinit," zajímal se informativně Ilja.

 „Mám pro tebe kšeft, mladej."  Slavík, stále v dobré náladě, položil žoviálně ruku na uzdu. 

„Rekvizice. Ty mi půjčíš koně, a můžeš pokračovat pěšky."

Ilja, na lecos zvyklý, povytáhl obočí. "Nepodnikám v tomto oboru. Zdvihni závoru. Jedu dál."

Slavík se pořád usmíval. " To bych nedělal. V lese je dost nebezpečno. Jestli hvízdnu, holobrádku, přijdeš tam o koně...  i o uši...".

"Jestli hvízdnu já, bude to poslední, cos kdy slyšel," nedal se bledý Ilja. 

Slavík se rozesmál. „ Dobrý.... jsi fakt dobrý komik. Začínáš se mi líbit, holobrádku. Tak to zkus. Poslouchám!"  Přiložil dlaň k hlavě namísto chybějícího boltce: „Nic neslyším!..."

    Ztuhlý Ilja si náhle uvědomil, že obtěžující desperát odvrátil pohled. TEĎ! 

  Nikdy v životě, předtím ani potom, nezaložil střelu tak rychle a netrefil okamžitě tak přesně.  Kopl Slavíka do brady a ten  s zhroutil na zem. Smyčka s uzly mu vypadla z ruky. 

    Ilja seskočil a spoutal mu ruce za zády. Jeho smyčku mu navlékl kolem krku, utáhl a uvázal k sedlu.

    Pak  nasedl a škubl. „Vstávej! Lesní přehlídka! Poklusem!"

...

    „ Odkud's přijel, mládenče," usmíval se Vladimír Jasné slunéčko v Kyjevě. 

„ Jmenuji se Ilja. Narodil jsem se v Muromi."