#158697: - Re: Re: Re: Re:  

   Roubíček a Kohn byli kamarádi, pak se během války jeden druhému ztratili a narazili na sebe až za totality v Karlových Varech.
Kohn povídá Roubíčkovi:
"No, já jsem teď v Moskvě, tak až tam někdy budou, tak mě můžou vyhledat."
Roubíček jede příští rok s ROH na zájezd do Sojuzu, a tak si říká, co bych Kohna nevyhledal. Vytáhne z portmonky ušmudlaný papírek s adresou a poprosí prvního taxikáře, aby ho tam odvezl. Taxikář zbledne, jde do haptáku a Roubíčka strčí do volhy. Vyklopí ho před Kremlem. Roubíček se diví, ale ukáže papírek vojáčkovi stojícímu před Kremlem. Ten zbledne a ukáže Roubíčkovi, že má jít dál. Roubíček jde, a tak jest mu ukázáno až na konec dlouhé, předlouhé a tmavé chodby. Tam přede dveřmi stojí další dva vojáčci, Roubíček jim ukáže papírek, oni otevřou dveře a tam sedí Kohn za velikánským psacím stolem:
"Jdou dál, Roubíček, udělaj si pohodlí!"
Roubíček je bez sebe:
"Kohn, probůh, co voni tady dělaj"?!
Kohn na to skromně:
"No já to tady vedu".
Roubíček:
"Kohn!!! Prosimich! Ale jak to, že o tom nikdo neví?"
A Kohn na to:
"No, Roubíček, přece mě znají, přece takovouhle schmutzig firma nepovedu pod svým jménem!"

#158699: - Re: Re: Re: Re: Re:  

Hezkého letního dne jde Kohn po ulici.  Na balkoně opaluje kyprá Sternová, jenom tak v nedbalkách.
"Voni jsou tak pěkná, paní Sternová, hned bych se s nima pomiloval."
"No dovolte," ohradí se Šternová, "copak jsem nějaká děvka?"
"Pardon, madam," vece Kohn, "a kdo tu mluví o placení?"