#167694: - Re: Re: Re:  

 Z toho všeho by se mohlo zdát, že současná česká vláda má dokonalé alibi. A že může tvrdit: "My za covidový průšvih nemůžeme, mohou za něj bezohlední lidé." Také se o vytváření takového příběhu pokouší. Jenže je to opravdu pouze alibismus. Držitelé moci se z odpovědnosti nevyvléknou − a to nejen ve formálním slova smyslu. "Pokud naše společnost původně křesťanské hodnoty sounáležitosti a humanity ztrácí, je samozřejmě o to důležitější, jestli se tyto hodnoty objevují alespoň u lídrů, kteří mají na většinovou společnost vliv. Pokud by tomu tak bylo, mohlo by opět fungovat něco jako 'efekt Havel'. Jak z tohoto pohledu působí současní čeští lídři, je ale zbytečné rozvádět," konstatuje plzeňský biskup Holub. Lapidárně řečeno: Pokud vidí lidé u nejvyšších představitelů jen snahu urvat co nejvíc pro sebe, koncentrovaný alibismus, neschopnost podívat se na věci ze širšího pohledu, neochotu spolupracovat s těmi, kdo jim hned nadšeně netleskají, a někdy i nechutné papalášství, pak se těžko divit, že to českou společnost k empatickému chování nemotivuje.

Skrze sobectví a absenci jakýchkoliv nemateriálních hodnot na nejvyšších místech státu lze vysvětlit i to, proč právě česká vláda v epidemii selhává více než jiné. Populistické vlády obecně nebývají v krizích úspěšné. Politolog Ivan Krastev trefně konstatuje, že populisté jsou dobří v označování nepřátel, nikoliv v řešení problémů. "Populistické strany nikdy nepřipraví své vůdce na každodenní politickou práci při správě státu ani na potřebu se dohodnout s ostatními v zájmu společné budoucnosti," poznamenává třeba i filozof Jakub Jirsa.

#167695: - Re: Re: Re: Re:  

 Ovšem u nás to nabývá až extrémních podob, populisté v Polsku i Maďarsku si vedou v boji s covidem daleko lépe než naši. Proč? Možná proto, že narativ Kaczyńského či Orbána stojí přece jen na jakýchsi vyšších hodnotách (náboženský konzervatismus, národ), takže si mohou dovolit v době covidu přijímat nepopulární opatření, a to bez obavy, že by ztratili podporu. Populismus českého typu se naopak na nic vyššího neodkazuje, je čistě "gulášový". Stojí na pouhém slibu zlepšování materiální úrovně − viz heslo "bude líp". Takže premiérovi, který touží udržet si moc, nezbývá nic jiného než vycházet stále dokola vstříc tomu, co považuje za společenskou objednávku − tedy požadavku maximalizace materiálního pohodlí. Proto například byla na podzim pozdě přijata proticovidová opatření, proto došlo k předvánočnímu rozvolnění pod heslem "Pojďme si užít Vánoce". Ano, "užít si" je heslo zdejších populistů. Bohužel je v důsledcích pro tisíce lidí s životem neslučitelné. "Ne že by polský konzervatismus a maďarský nacionalismus byly lepší, ale v tomhle ohledu asi vadí míň," dodává sociolog Martin Buchtík.

Zbývá odpovědět na otázku, proč na jaře, na začátku krize, česká společnost držela pohromadě a vláda se chovala racionálně, načež na podzim se vše rozpadlo. Tento jev lze dokázat i na datech. V dubnu si lidé vzájemně pomáhali a také důvěra ve vládu byla i v mezinárodních srovnáních jedna z nejvyšších na světě − přes 80 procent. Nyní se pohybuje kolem 30 procent, což je pro změnu celosvětově takřka nejnižší úroveň. Vysvětlení, proč to na jaře šlo a nyní už ne, je prosté. Bez skutečně pevné "víry" v hodnoty, jako jsou sounáležitost a empatie, je samozřejmě možné krátkodobé společenské vzepětí, ale protože není opřeno o nic vyššího, rychle zase přejde. Vyhrává opět touha "jít do hospody", což se dnes projevuje u řady lidí. A tendence trhnout co nejvíc pro sebe, což vidíme u současných politiků.

Hlavní vina je v každé nezvládnuté krizi samozřejmě na vládě. Ale zároveň platí "taková vláda, jaká společnost". Důsledky hodnotové nezakotvenosti jsou drtivé. "Pandemie nás zasáhla v okamžiku, kdy většina lidí ani netušila, k čemu nám jsou stát a jeho instituce dobré. Navíc stát ovládá tlupa nájezdníků, kteří vůbec netuší, co dělat. Zároveň se těžko hledají autority, kterým naslouchat, které by vedly třeba i příkladem," formuluje to výstižně filozof Jakub Jirsa. Ve výsledku vláda nevěří lidem, lidé nevěří vládě. Skoro nikdo nevěří nikomu a v nic. A ve všeobecném nihilismu jedeme z kopce.