Co by učinili zástupci dnešní páté kolony, pokud by se Rusové – po nějakém nyní nepravděpodobném vývoji – objevili až v Praze? Není těžké si představit, že by ochotně pomáhali navléknout českému národu na krk ruskou oprátku. Tak, jako to učinili naši komunisté v roce 1948. Rádi by přijali nějaký Rusy svěřený pašalík.

Kolik Čechů by se asi k Rusům přidalo, protože by čichali kariéru, peníze, moc? Kolik cynických zbabělců-pragmatiků, krys stavících své zájmy nad národ, by opět vylezlo?

Známe to z doby po únoru 1948 i po srpnu 1968. Tváře možných budoucích kolaborantů, udavačů a konfidentů na nás už dnes shlížejí z televize a článků – stačí se pozorně dívat. Rozpoznáte je podle mluvy, podle řeči těla, podle pichlavých uhýbajících očí, podle kličkování. Další desetitisíce jsou ale zatím ti neviditelní.

Kriminál či vyhazov z práce by často zařídil soused, možná příbuzný či někdejší kamarád, politický pracovník v práci anebo krysa ze sportovního oddílu, spolužák, kantor.