Temné praktiky neziskovek, články psané agenty CIA, ochrana redaktorů ČT. Muž zevnitř systému promlouvá a varuje: Teď přijde změna, lidem to už leze krkem

Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou „správnou“ cestu. Je o tom přesvědčen místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek, který popisuje, jak to chodí nejen ve veřejnoprávních, ale i dalších mainstreamových médiích. Dostala se do situace, kdy rozlišují mezi Spojenými státy a jejich prezidentem Trumpem. Jsou jednoznačně na straně USA, ale proti jejich prezidentovi.

V minulém rozhovoru jste naznačil soulad veřejnoprávních médií a think-tanku Evropské hodnoty. Jaká je z vašeho pohledu situace po půl roce?

Mezi hlavním proudem a alternativou panuje v podstatě válka. Ti druzí stále ostřeji nastavují zrcadlo a mainstream ho chce za každou cenu rozbít, dnes už i ve spolupráci se státními orgány. Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou „správnou“ cestu. Nebo do té doby, kdy budou vypnuty. Děsím se toho. Svoboda projevu buď je, anebo není. Když použiji dnes tak často používané slůvko hybridní, tak nyní máme hybridní svobodu slova. A to nevěstí nic dobrého. Netvrdím, že alternativa občas nepřestřelí. Ale takovou zprávu vezme normální čtenář či divák v potaz, udělá si názor... a tím to hasne. Lidé nepotřebují, aby je někdo vodil za ručičku, jsou svéprávní. Tedy alespoň naprostá většina z nich.
Zdůrazňuji, že mluvím za sebe, nikoli za celou Radu Českého rozhlasu.

V čem je problém? V nekompetentnosti vedení Českého rozhlasu a České televize, které tvoří páteř mainstreamu?

Obecně vzato, pracovníci médií veřejné služby dlouhodobě požívají zcela neadekvátní ochrany v podobě složitých rozhodovacích procesů uvnitř jednotlivých redakcí a celých institucí jako takových. Hlavním problémem médií tak jsou již zcela neskrývaný aktivismus některých novinářů, jejich práce se zdroji informací a s tím související autocenzura. Tím nemyslím tu, kdy se příliš nepíše proti zájmům majitelů mediálních domů. Ta je do jisté míry přirozená. Dnes ale vzniká jiný druh autocenzury – nesmějí se citovat zdroje, které jsou na indexu vytvořeném nejrůznějšími lobbistickými think-tanky a jejich štědrými chlebodárci. Stačí za peníze daňových poplatníků napsat jakýsi seznam darebáckých dezinformačních webů šířících „fake news“ – už přece existuje – mediálně i politicky ho zpropagovat a pak mi ukažte novináře, který tento zdroj zpráv bude při své práci používat. Byl by okamžitě zlynčován a nazván minimálně ruským švábem. Považuji to za velmi účinnou metodu, která mainstreamu pomůže udržovat status quo a nepouštět do éteru jiné než oficiální pohledy na danou problematiku. Když to shrnu, chtějí omezit spektrum názorů a informací, které se posluchači, divákovi či čtenáři nabízejí. Přitom se stále více odhaluje, kdo, jak i za kolik takzvaně nastoluje agendu – za pomoci velkých neziskovek, žurnalistických ocenění a následné „celebritizace“ laureátů, jejichž práce je nezpochybnitelná. Ovšem teď už narazila kosa na kámen.

Mohl byste uvést nějaký konkrétní případ, kdy si novináři hlavního proudu minimálně řečeno ulehčují práci?

Příkladem může být válka v Sýrii, konkrétně bitva o Aleppo. Až jsem se musel smát, jak se všichni opírali o informace z anglického Coventry, kde v komůrce sedí jakýsi Rami Abdulrahman, původním jménem Usáma Ali Sulejman, působící pod jménem Syrská organizace pro lidská práva, tedy SOHR. Je to velký odpůrce prezidenta Asada, tedy jedné ze stran války. Přitom zdrojů bylo a je daleko více. Neříkám, že by se zprávy SOHR neměly objevovat, ale nelze stavět pouze na nich. Když SOHR z Anglie třeba ohlásí, že Asadova letadla zabila sto dětí, syrský prezident to popře, tak stejně pak často vidíte titulek: „Asadovy bomby zabily sto dětí“. Ze dvou informací je vybrána ta, která se hodí, přirozeně chybí i popis toho, co je SOHR zač.
Podobným „zdrojem“ je i organizace nazývaná Bílé přilby, kterou financuje velmi kontroverzní milovník různě nazývaných revolucí György Schwartz, vulgo George Soros, dnes již odhalený „oficiální“ sponzor aktivistické žurnalistiky.

Funguje to tak, že SOHR zašle nějaké sdělení třeba agentuře Reuters, od které ho převezme ČTK a od ní pak redakce českých médií. Nikdo se na této cestě nesnaží zprávu doplnit jinými informacemi, jednak z důvodu pohodlnosti a také proto, že takový popis dění často konvenuje osobním preferencím novináře, které jsou nadto „stimulované“ sorosistickou sítí nátlakových nevládek.

Pak se nemůžeme divit, že ruské a Asadovy bomby v Aleppu zabíjejí pouze nevinné děti, zatímco ty americké v Mosulu jsou roztomilí plyšáci. Na druhé straně se zase z mainstreamu nedovíte, že se v Aleppu po jeho osvobození našlo na straně umírněných hrdlořezů obrovské množství zbraní z nejrůznějších koutů světa. Lidé mají z takového zpravodajství srandu, vlastníci novin si naříkají nad stálým poklesem prodeje a přitom by se stačilo vrátit k objektivní, pestré žurnalistice a nepoužívat dvojí metr. Přestat kázat a vychovávat, začít opět dávat na stůl fakta. Přestat nálepkovat, všechna ta adjektiva populistický, xenofobní, rasistický, extrémistický, radikální, krajně pravicový – u krajní levice zapalující auta se používá něžný termín aktivista – už lezou lidem krkem. Chci zdůraznit, že neházím žurnalisty do jednoho pytle. Většina z nich dělá svoji práci dobře, na ty zbývající je zkrátka jen více vidět.

Musím ale říct, že například servery novinky.cz nebo idnes.cz již vykazují jisté drobné známky zlepšení. A to je dobrá zpráva. Možná se řada novinářů jen bojí.

Získává v této informační válce podle vás někdo již navrch?

Nejen já si často všímám skutečnosti, že se leckdy velmi zajímavá a důležitá informace objeví na „dezinformačních“ webech, aby se až po pár dnech stala headlinem hlavního proudu. I to ukazuje sílu alternativních zdrojů, protože mainstream by v případě nezveřejnění působil směšně. Vůbec nejhorší pro novináře či médium je, když se stanou nejen nedůvěryhodnými, ale právě směšnými. V české kotlině to platí dvojnásob. Tento stav skvěle vystihuje vtip, který je v těchto dnech stále velmi populární:

Prezident Trump pozval papeže na jachtu. Jsou na ní jen s několika dalšími lidmi, diskutují sami dva na palubě, a přijde poryv větru a vezme papeži klobouček, který přistane na vodní hladině. „Nebojte se, Svatý otče, já to vyřeším,“ řekne Donald Trump. Vystoupí z jachty, po hladině dojde pro klobouček a vrátí se s ním na jachtu. Druhý den mainsteamová média s palcovými titulky informují: „Skandál! Trump neumí plavat!“

Takže kdybych měl odpovědět, kdo má navrch, pak již jednoznačně alternativa. „Neveřejnoprávní“ a „nebakalistická“ část mainstreamu se opatrně snaží brát ty „dezinformační“ weby vážně a začíná jejich sdělení a informace zahrnovat do svých analýz. Tedy jednoduše řečeno, začíná zase dělat poctivě svou práci.

Často se říká, že „všechno je jinak“. Můj velmi dobrý kamarád tvrdí, že „všechno je naopak“. Tak je to podle mě i v případě nově používaného termínu „post-pravdivá doba“. Je to opět snaha diskreditovat jiné úhly pohledu, které v mainstreamových médiích nenajdeme. Takže se domnívám, že naopak žijeme v pre-pravdivé době, kdy se začíná ukazovat, jak svět funguje. A to je pro leckoho velmi nepříjemné.

Jste radním veřejnoprávního rozhlasu, jak ten si podle vás vede? Minule jste mluvil o zlepšení, ale myslíte, že to bude stačit a že se toto tradiční a jedno z nejstarších médií nestane zcela nevěrohodným?

Bohužel i Český rozhlas se stal obětí nastolené agendy takzvaného boje proti fake news, který nastolili Sorosovi aktivisté. Není ale divu. Je těžké argumentovat v tak dynamické době, kterou prožíváme, při vědomí, jaké máme reálné možnosti my v Radě a management rozhlasu. Když si zadáme analýzu vysílání, můžeme jí dostat se zpožděním týdnů či měsíců a až potom můžeme prosazovat nápravu. Také proto jsem rád, že mohu jako bývalý kolega alespoň touto formou apelovat na jednotlivé autory a tvůrce.

Už jsem zmínil podivnou práci novinářů se zdroji. Jak může žurnalista dnes a denně například používat americkou televizní stanici CNN? Třeba připomenu její zprávu z konce loňského roku, kdy nám oznámila, že Rusko v souvislosti s vyhoštěním jeho diplomatů z USA nechalo zavřít Angloamerickou školu v Moskvě. Dokonalý příklad falešné zprávy. Následovala řada dalších sdělení, vše vyvrcholilo zprávou o tom, že Rusové mají kompro na Trumpa. V textu ČTK, která opět vychází ze sdělení CNN, je čtyřikrát slovo „údajné“, jednou „prý“ a „nepodložené“. Proč takovou informaci vůbec dávat? V redakci bych za takový text ještě před 15 lety dostal klávesnicí po hlavě. Dnes je to tak, že pokud spekulaci použití alternativní zdroje, je to propaganda, desinformace a fake new, pokud média hlavního proudu, stává se východiskem pro další použití. Obávám se, aby nejen Český rozhlas nakonec sám nespadl do jámy, kterou někteří z jeho redaktorů pomáhají kopat. Generální ředitel rozhlasu je ve funkci rok a toto nebezpečí si určitě uvědomuje. Před nedávnem v jistém rozhovoru prohlásil, že se mu aktivistická žurnalistika příčí. Od té doby cítím určitý tlak z jeho strany k nápravě, ale jak říkám – fake news se šíří rychleji. K němu přispívá i práce Rady Českého rozhlasu, která se nebojí prohřešky ve vysílání řešit a často ve svých usneseních i konstatuje porušení zákona či kodexu. To pak vede ke krácení odměn generálního ředitele, a domnívám se, že i těch, kteří pochybení způsobili. Důležitou zpětnou vazbou pro naši práci jsou i stížnosti a podněty posluchačů, za které chci touto cestou poděkovat. Český rozhlas je díky své historii a důležité roli v klíčových okamžicích československé státnosti nepochybným symbolem, který musíme chránit. Mohu jen dodat, že pevně věřím, že Český rozhlas neskončí v poli poražených, ale že se znevěrohodní maximálně jednotlivci.

Když je někomu dlouhá léta stavěn před oči jako vzor „veřejnoprávní“ BBC nebo americká globální CNN, tak možná není divu…

Každý má ale vlastní hlavu a novinář má mít nadhled a jít příkladem. Jako novinář bych byl dnes právě třeba u CNN velmi opatrný. I prezident Trump stanici obvinil, že fake news šíří. Návodem může být i vcelku průlomové rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ohledně jednostranného vysílání České televize z průběhu amerických prezidentských voleb, kdy ČT využívala zpravodajství právě CNN. Ta je v rozhodnutí označena za stanici otevřeně podporující Hillary Clintonovou. Mimochodem, to ráno jsem dostal od známých záplavu SMS s tím, že se třeba vydrželi dívat sotva deset minut. Zástupci ČT ale nařčení odmítají... Docela jsem zvědav, jak na tuto kritiku zareagují kolegové z televizní rady. Jestli pan generální ředitel jako obvykle dostane plnou nálož odměn, protože jeho instituce šlapala na konstantních 100 procent.

Pokud mají někteří naši novináři pořád toužebně obrácené zraky na Západ, možná by jim pomohlo, kdyby přestali ignorovat alternativní média. Protože teprve četbou všech zdrojů si mohou rozšířit obzory a získat odstup. Aktuální velmi zajímavou novinkou je například náhlá smrt (údajně infarkt) někdejšího redaktora Frankfurter Allgemeine Zeitung Udo Ulfkotteho. Jedná se o novináře, který už v roce 2014 vydal knihu „Gekaufte Journalisten“ (Koupení žurnalisté). V rozhovorech se otevřeně přiznal, „že (jsem) poskytoval své jméno pro články, které psali agenti CIA a jiných zpravodajských služeb, obzvláště německé BND“. Takže ono nám z toho celého problému může vypadnout jedno veliké spiknutí, tedy nejen sorosistická „nevinná“ korupce vlivem a dary, ale i ta tradiční „na dřevo“ v případě obzvláště protěžovaných páteřních novinářských person. Třeba to přeháním, ale spíše radím každému, ať je na další odhalování raději připraven a má po ruce židli. Sám zesnulý Udo například řekl o práci zpravodajců s novináři i toto: „Pracují na vašem egu, dávají vám pocítit vaši důležitost. A jednoho dne se vás jeden z nich zeptá, zda byste mu neprokázali službu…“ Necháme si namluvit, že byl Udo sám?

Jak vidíte roli médií v souvislosti s kauzou hackerských útoků v USA?

Všimněte si, že hlavní proud řeší, zda údajný kyberútok řídil ze svého kremelského velína přímo Vladimír Putin, ale vůbec se nezabývá tím, co vlastně ti hackeři pustili do světa. Přitom právě tuto informaci chtějí lidé znát. Ale někteří novináři jedou dál, ve svém úzkém koridoru, které je zcela odolný vůči vývoji a novým faktům. Dostali se tak do situace, kdy rozlišují mezi Spojenými státy a jejich prezidentem Trumpem. Jsou jednoznačně na straně USA, ale proti jejich prezidentovi. Jak tuto schizofrenii vyřeší? Těšme se, bude to velká legrace...