#117028: -  

 ......který by byl prost lží, vulgarit, ubohostí a russácké čínského trotlování. 

 Takto jsem já komentoval Zemanovů projev bezprostředně co se objevil v novinách. Bohužel jsem klíčový odstavec komnetoval nepřesně. Nepodařilo si mi zjistit, či jsem přehlédl, že autorem věty, že "budeme výt s vlky" není pan Peroutka, ale pan Stráský, nicméně podstata mé kritiky k projevu je totožná. Citace byly nejen účelově zkreslené, tedy nebyly to vlastně ani citace, ale prostě jen výmysly superdebilního Zemana. Daleko podstatnější je, že interpretace superdebila Zemana lze dohledat na neonacisticko - komunistických "názorových" serverech a to je vlastně na celé veci to podstatné, neboť nyní je naprosto zřejmé, kde onu superdebilitu superdebil Zeman čerpá.  

Je nutné řešit, aby svojí superdebilitu již nemohl šířit. 

Pane předsedo Evropského parlamentu, pane prezidente Evropského židovského kongresu, dámy a pánové.

Zde je klika, že přímo neoslovil soudruha Jakunina. Jen povzdech nad tím, že se takový člověk pohyboval na takové akci. 

Plně souhlasím s výrokem pana Moše Kantora, který řekl při jiné příležitosti, že smyslem našeho setkání není jenom nebo především vzpomínka na minulost, ale úvahy o budoucnosti, to je hledání cest, aby se holokaust neopakoval. Dovolte mi, abych i já se ve svém příspěvku na toto téma zaměřil, ale přesto mně dovolte několik retrospektivních poznámek.

Tady bych to zkrátil, cestou jak naopak holokaust je demokracie. Nejsou to politici, co chrání většinu či menšinu, jsou to principy dodržované občany, tedy demokracie. Politik pouze zastupuje (je to zastupitel ne svévolitel) občany a to jen v části veřejného prostoru, kterou je vhodné spravovat tímto způsobem. Dokonce se ta část různě mění v čase, podle toho jak moc občané vnímají svobodu či nesvobodu v demokracii. 

My se všichni shodneme v odsouzení holokaustu. Všichni se shodneme v tom, že nesmíme připustit jeho opakování. Ale obávám se, že se příliš neponořujeme do hlubinných příčin vzniku holokaustu. A někdy tyto příčiny zplošťujeme.

Tady přeskočím nakonec, Zeman to co kritizuje to přesně provádí. Příčiny holokaustu vůbec nepochopil, troufale konstatuji, což doloží hned v následujícím odstavci, kde zkreslí, nepíše záměrně, prakticky vše. 

Dovolte mi, abych uvedl tři drobné příklady. Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Můj milovaný Winston Churchill v lednu 1939 napsal Adolfu Hitlerovi: „Kdyby můj národ postihla velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší silnou vůlí.“ A konečně nositel Nobelovy ceny Knut Hamsun, možná že jste četli jeho Viktorii nebo Hlad, napsal v květnu 1945 nekrolog na Adolfa Hitlera.

Zkreslení Peroutkova textu - ten nenapsal, že "musíme výti s vlky", ale "budeme výti s vlky" a to je opravdu velký rozdíl, už v takto vytržené z kontextu. 

O Churchillově dopise se vcelku dost pochybuje, jestli vůbec existuje, ale pokud byl napsán, anglicky vyznívá věta obzvláště v roce 1939 jako výhrůžka a to co řekl Zeman to opravdu není. Mimo jiné proto, že se jedná o věty dvě, kdy první uvozuje druhou a uvozuje jí událostmi z roku 1918, které byly pro Německo fatální. 

Nekrolog za Hitlera napsal 86 letý norský spisovatel, kde logicky Norsko mělo daleko blíže k nacismu než k demokracii potom, potom co si Finsko užilo s bolševickým Ruskem.

Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením? Co vede k tomu, že se z doktora Jekylla stává Mr. Hyde? Je to snaha překonat vlastní frustraci vytěsněním té menšiny, ať jakékoli, ze společnosti, a v tomto smyslu holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout Žid. A plynová komora je teprve dovršením, nikoliv začátkem tohoto holokaustu. A my se musíme ptát, zda je možná dokonce ještě ve větších rozměrech recidiva, která tentokrát nezahrne šest milionů Židů, ale zahrne příslušníky celé řady vyznání, ateisty, a dokonce i muslimy.

Tady Miloš Zeman naprosto zkresluje pojem holokaust (šoa) nazývá tím vraždění naprosté většiny menšinou. Je to ubohé a je bohužel jedna z jeho zvrácených relativizací. 

Právě proto bych chtěl uvítat, že se umírněné arabské země nedávno připojily k válce proti Islámskému státu. A tento Islámský stát, často podceňovaný, má obdobnou povahu, jako mělo nacistické Německo počátkem třicátých let. To, co nám podle mého názoru hrozí, je superholokaust, jehož oběťmi budou stovky milionů lidí.

Tento odstavec vypadá, že si Miloš Zeman myslí, že je teroristická organizace šikovně používající slovo "stát" v názvu skutečně státem, tedy státním útvarem s hranicemi, občany, kteří by v něm chtěli žít, mající administrativu, vědecký výzkum, literaturu, atd. Tady se nabízí otázka, co lidé kolem Zemana vlastně dělají? 

Chtěl bych citovat výrok jednoho z vojenských velitelů Islámského státu, který prohlásil: „Zabijeme sto, dvě stě nebo pět set milionů lidí, nám je to jedno.“ A tato výhrůžka zabíjením, opakuji ještě jednou, se týkala i muslimů. Nevím, kdo z vás viděl mapu islámského chalífátu do roku 2020. Je to mapa, která zabírá půlku Evropy, půlku Afriky a velkou část Asie. Řeknete mi, že je to mapa, jejímž autorem je blázen, a budete mít pravdu. Ale Adolf Hitler byl také blázen, a přesto se jeho vize zotročené a judenfrei Evropy téměř naplnila.

Adolf Hitler nikdy své plány na zotročení světa neukázal do doby, než se zotročováním začal. I v tomto je spíše podobný Putinovi než teroristům z organizace, která si do názvu rovnou šikovně dala stát. 

Chtěl bych vám navrhnout něco, co mnozí z vás budou pokládat za naivní, neproveditelné nebo nesmyslné. Včera jsem mluvil o 200 mrtvých dětech v Péšávaru, o dvou tisících obyvatelích Nigérie, kteří byli zavražděni sektou Boko Haram.

A mohl bych pokračovat těmito příklady dál a dál. Nečiňme si iluze, že mezinárodní terorismus je několik špatně vyzbrojených a vycvičených skupinek. Mezinárodní terorismus je celosvětová organizovaná a rozrůstající se síť a proti mezinárodnímu terorismu nelze bojovat pouze na úrovni národních států a nelze proti němu bojovat pouze někdy poněkud pokryteckými demonstracemi a verbálními protesty. Kdyby v roce 1936 během obsazení demilitarizované zóny v Porýní dvě britské a dvě francouzské divize reagovaly na toto porušení Versailleské smlouvy vojenskou akcí, nebyla by mnichovská dohoda, nebyl by holokaust a nebyla by druhá světová válka.

V prvním odstavci nesděluje nic nového a tedy je vcelku nevkusné mluvit právě na takové konferenci o zavražděných dětech, není to něco co by si účastníci neuvědomovali a co by nevnímala veřejnost. Sdělení Miloše Zemana by mělo stejnou váhu jako kdyby vyčíslil oběti terorismu. Bylo by to stejné, jen by to nebylo tak přehnaně sugestivní. Ale je to věc názoru. 

Že Evropa Hitlera podcenila, to je jednoznačné a je velmi dobře, že nyní nepodceňuje ani terorismus s přívlastkem islámský, ale také ani dnes už z velké části ultra totalitní (mírně řečeno) stát tedy Ruskou federaci a nového Hitlera současnosti Putina (řečeno nemírně). 

Zmiňovaný vojenský zásah se dnes jeví jako věc nerealizovatelná, neboť Hitlera nechala Evropa vyzbrojit Německo a zvrhle motivovat občany Německa. Dnes je vidět, jak obtížně se do taková zvrhlá motivace uvádí na pravou míru a napravuje. Dokladem takové situace je Ruská federace, kde se Putin těší obzvláště velké podpoře a stejně agresivně jako potlačuje jakékoliv náznaky odporu.  

Tak i dnes máme-li zabránit superholokaustu a masivnímu vyvražďování lidí, potřebujeme sjednocenou ozbrojenou akci, akci vedenou na mezinárodní úrovni, akci vedenou pod egidou Rady bezpečnosti spojených národů, akci, do jejíchž mezinárodních sil rychlého nasazení by měly vyslat své síly pokud možno všichni stálí členové Rady bezpečnosti, akci, která by eliminovala v zárodku výcvikové tábory teroristů, která by nepracovala s bezvýchodným plošným obsazováním území, ale využívala moderních technických prostředků, například bezpilotních letadel a podobně, akci, v níž by se celé mezinárodní společenství spojilo proti svému úhlavnímu nepříteli.

Odstavec se jeví jako vyloženou propagandou (mnozí by možná řekli dokonce proruskou)  a to velmi nebezpečnou. 

Podstatou celého problému nejspíš budou již zakládací listiny OSN a RB, tedy to k čemu slouží a co se za desetiletí její existence jeví jako funkční. 

Následující odstavec má tedy hned dvě propagandistické a velmi nebezpečná sdělení. Začneme přestavovat ustálenou jedinou celosvětovou organizaci tohoto druhu a zároveň začneme válčit. Co by přišlo, jak velká destabilizace? Jak moc by taková věc posílila zločinný režim v Rusku.  Přišel i by i masivní pokus o destabilizaci demokracií?  

Dámy a pánové, o některých návrzích se říká, že procházejí třemi fázemi. V první fázi jsou označeny za nesmysl, v druhé fázi se o nich říká, že se o nich dá uvažovat, a konečně v třetí fázi jsou tyto některé návrhy považovány za samozřejmost. To byl známý spor mezi heliocentrickou a geocentrickou soustavou, ale mohl bych samozřejmě uvádět i příklady další. Chybí nám dosud odvaha a stále podléháme tomu, čemu se ve 30. letech říkalo appeasement.

 Hovořit o svém vlastním nápadu, u kterého je naprosto zřejmé, že nikdy nebude na něj existovat jednoznačná odpověď, tedy jestli se vše točí kolem země nebo jistotě, že se alespoň země točí kolem slunce, je skutečně už vrchol min. nevkusu, ale spíše to naznačuje cosi zvráceného v povaze Miloše Zeman. Odvaha k vědeckým objevům naštěstí Evropě ani USA skutečně nechybí  a nechyběla, stejně jako nechybí odvaha dokonce i k diskusi nad takovými ubohostmi, které přednesl Miloš Zeman. 

Stále se domníváme, že teroristická hnutí lze edukovat. Ano, Hitler nás edukoval plynovými komorami, a proto se obávám, že než začneme vážně uvažovat o takové mezinárodní síle rychlého nasazení, bude potřeba ještě řady teroristických útoků, než si veřejnost uvědomí, že s teroristy se nevyjednává, že s teroristy se bojuje a že s teroristy nemůžeme bojovat pouze povrchními změnami legislativy, ale ozbrojenou silou, tak jako to mohlo být v Porýní v roce 1936. Děkuji vám za vaši pozornost.

Tímto odstavcem se vlastně Miloš Zeman srovnal s Hitlerem. I on chce "edukovat" vražděním.  Tady bych řekl, že nelze zavřít oči a myslet si, že naši oponenti jen tak zmizí, když je dostatečně dlouho necháme zavřené (asi nepřesná citace Amose Oze), přičemž je kdosi bude vraždit.

Když byl Václav Havel ze zdravotních důvodů propuštěn z Borů (míním, že to bylo v roce 1983, tedy v roce, kdy jsem byl znovu zatčen a poslán do kriminálu), pracoval jsem u Dopravního podniku Metro a to na stanici Kačerov. Měl jsem krásnou a slušivou uniformu dozorčího v barvě hnědé a abych řekl pravdu, měl jsem s ní u ženských úspěchy. Takhle jednou po práci, míním, že to bylo na jaře, jsem s velkou námahou nakoupil nedostatkové ovoce a šel za Václavem Havlem na internu do nemocnice Pod Petřínem. Prý už mu je po tom zápalu plic lépe a může přijímat návštěvy rodinných příslušníků a přátel. To jsem se dozvěděl od Aničky Šabatové.

Maroda jsem našel na nemocniční chodbě, kterak tam seděl obklopen chumlem přátel a rodinou na bílé lavici, celý chudák zbědovaný a hubený. Tak jsme tiše kecali o všem možném, anžto v nemocničním županu obejdovali na chodbě dva „důkladně zamaskovaní“ tajní. Já marodovi předal ovoce, však Václavovi to radost neudělalo. Olga mne poprosila, abych skočil do pokoje Vaška a vyčistil jeho stolek a lůžko od alkoholu. Podala mi velkou igelitovou tašku a řekla: „Jiří, hlavně se tam dostaň nenápadně, ať nemá Vašek žádné podezření.“ S tím, že si musím odskočit na záchod jsem úspěšně dorazil do jeho pokoje a začal důkladně očisťovat jeho nemocniční lůžko od pekelného zlořádu.

Jen pod matrací bylo na dvacet lahviček tvrdého alkoholu, pod polštářem jich bylo napěchováno pět a noční stolek byl nacpán chlastem, že mi ta igelitka od Olgy nestačila. Nakonec jsem ty l „vitamínové“ dárečky od jeho přátel musel cpát do služebního kabátu. Už jsem se chtěl vydat z pokoje nazpět na chodbu ku přátelům, když tu znenadání stál u mne Václav, který asi vytušil, co jsem s jeho ženou upekl za lumpárnu! Řekl jsem mu: „Vašku, Václave, to Tvoje dušinka Olga nařídila, já za nic nemohu, s ní si to vyřiď. Uznej, ten chlast Tě zničí, a potom, vždyť jsi vážně nemocen a potřebuješ se především uzdravit. Havel na mne vrhl prosebné oči: „Jirko, nech mi tu alespoň jednu malou lahvinku, prosím, chceš, abych Tě poprosil na kolenou, nech mi tu jen jednu jedinou“. Těm jeho smutným kukadlům alkoholika se prostě nadalo odolat a jednu láhev rumíčku jsem mu strčil pod polštář.

Proč to píši. Nedokáži si představit, kolik tvrdé měny, našich peněz atd.. se vydalo na mejdany, kdy chlast v bytech lepších disidentů tekl doslova proudem, kdy se platilo za narvané hospody, kdy si šlechta Charty užívala peněz a vyloženě rozkrádala a rozhazovala peníze o které venku žádala pro naše rodiny, balíčky do kriminálů atd. Své o tom ví i Petr Cibulka a další vězni svědomí, kteří se dostávali do vězení. Nebylo nás po těch kriminálech mnoho, ale peněz na nás se posílalo z celého západního demokratického světa a to hodně. Jednalo se o velké finanční částky, o které se disent dělil dokonce s režimem pěkně na půl! Do dnešního dne nedokázal Havel odpovědět prof. Janouchovi na otázku: Kam, že se poděly všechny peníze, které ze zahraničí posílal do tehdejšího Československa? To by především zajímalo bývalé politické vězně. A nešlo jen o peníze od profesora Janoucha, ale i od křesťanských organizacích atd.

Chcípali jsme ve vazbách, co hladu jsme tam zažili, do pracovních táborů jsme šli zesláblí s podváhou a nemohli řádně plnit tvrdé výkonové normy, rozesílali jsme na všechny strany žádosti o nějaké peníze na nákup jídla, rozesílali jsme balíčenky s prosbou o zaslání dvukilového potravinového balíčku s nějakým jídlem, že máme hlad. Jídla ve vězení bylo málo a věru špatné. Polovina zubů se mi v puse rozsypala, hlady jsem šílel. A kdo si vzpomněl? Dostal jsem za dva roky vazby jen jeden balíček od Aničky Šabatové! Havel mi mohl poslat do vazby v Ruzyň na mé konto peníze – i další z té šlechty! Mohli zfalšovat odesílatele a peníze bych na vazbě dostal, ale nikdo mi nic neposlal. Ani ubohou jednu korunu!

V bytech šlechty Charty se jídlo nakupovalo výhradně v Tuzexu! Každý svátek v těchto rodinách, narozeniny a jiné slavnosti, to vše se odbývalo v neuvěřitelných žranicích a chlastu! Přístup k penězům z venku měl ale jen někdo. To si tahle parta hyen dobře hlídala a nikoho dalšího mezi sebe nebrala. Havel a jeho parta, tyto hyeny dál prosila Západ, že peněz je málo, a o další a další peníze na advokáty žádala – povětšinou jsme měli ex offo – na balíčky atd. pro nás politické vězně. Jako prasata žila tahle parta, šlechta Charty 77 z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! To se nikdy neodpouští! Patolízalové dostávali peníze ze západu na chlast a děvky! Jednalo se převážně o peníze, které měli končit v rodinách politických vězňů, aby nedocházelo k rozpadům manželství z finančních důvodů.

Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla koryta. Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic! Byla tu vážná obava, že by tito militantní antikomunisté požadovali legálního zrušení KSČ a to podle dokumentu OSN z roku 1948, že by požadovali potrestání zločinců, odebrání jejich nakradených majetků, zákaz práce komunistů v justici, policii, atd. A pan V. Havel se přece na své tajné návštěvě v Moskvě – ještě před 17. listopadem 1989 – dohodl s tamní mocí, že k něčemu takovému nedojde. Proto si Moskva zvolila opilce Havla za nového prezidenta, člověka, který je ochoten ke „kompromisům“, tedy zrady na vlastním národu, slabocha a megalomana, schopného podvádět, lhát a zapírat. K této morální deformaci inklinují především opilci! Pamatuji si, jak za totality objížděli kriminály záhadní mužíci v drahých oblecích s ruským přízvukem a prováděli s námi pohovory na téma: „Kdyby v této zemi došlo ke změně režimu..“ Jen sondovali, jak jsme na tom s morálkou, jestli jsme ochotni zradit své ideály.